Levné nemohou být kvalitní

LACINÉ ČESKÉ POTRAVINY Na trhu dodavatelů potravin konkurence přitvrdila. Blíží se volby a politici přicházejí "na pomoc" domácím výrobcům. Nabádají občany, aby kupovali kvalitní levné české potraviny. Tím si však - mírně řečeno - protiřečí. Podpora českým potravinám je tématem, které v poslední době získává mezi politiky na oblibě.

LACINÉ ČESKÉ POTRAVINY

Na trhu dodavatelů potravin konkurence přitvrdila. Blíží se volby a politici přicházejí „na pomoc“ domácím výrobcům. Nabádají občany, aby kupovali kvalitní levné české potraviny. Tím si však - mírně řečeno - protiřečí.

Podpora českým potravinám je tématem, které v poslední době získává mezi politiky na oblibě. Na mezinárodní výstavě Země Živitelka vyzval k nákupu českého zboží i premiér Jiří Paroubek. Podle něho jsou domácí potraviny srovnatelné se zahraničními a v konkurenci mají šanci na úspěch. Téma Jezme české potraviny se zalíbilo také předsedovi ODS Mirku Topolánkovi. Vladimír Železný z Nezávislých demokratů a ministr zemědělství Petr Zgarba by prodej českých potravin podle svých vyjádření v médiích nařídili rovnou zákonem. Aby se tuzemskému spotřebiteli dostalo více „kvalitních a levných“ českých produktů. Naproti tomu například prezident Václav Klaus považuje důraz na zákaz dovozů za nesmysl. Každý se má podle něho rozhodnout, zda dá přednost českým výrobkům.

První otázka zní, co je vlastně česká potravina? Dnes se to nedá rozlišit tak snadno. Jakou národnost má Coca-Cola nebo třeba čokoláda Nestlé, kterou vyrobí Češi v Česku? Záleží také na tom, z čeho se vyrobí. Jenomže co jogurt, který se do tuzemska doveze třeba z Německa, ale vyroben byl z českého mléka?

Co je české a bude se jako takové propagovat, částečně řeší značka Klasa, kterou spravuje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) a pro podporu domácí zemědělské a potravinářské produkce existuje už druhým rokem. Za český produkt uznává to, co se vyrobí v tuzemsku a ze 40 až 90 procent z domácích surovin podle druhu potraviny. Na propagaci značky Klasa letos připadlo 130 milionů korun ze státní kasy a tato částka bude ještě do konce roku navýšena o dalších 39 milionů. Všechny prostředky mají zajistit zvýšenou poptávku po českých potravinách. Tedy po těch, které značku Klasa mají.

KLASA JE V PLENKÁCH Podle průzkumu, který si objednal SZIF, zná Klasu jako označení českých potravin asi pětina dotázaných. Známku Klasa získalo v srpnu na Zemi Živitelce dalších 86 výrobků od 24 firem, takže nyní ji má 722 produktů od 130 producentů. Nejčastěji jsou to uzeniny, pečivo, sýry a jogurty. Zájem o značku Klasa roste podle ředitelky odboru pro marketing SZIF Eriky Havlasové u spotřebitelů i u velkých obchodních řetězců. Komunikační manažerka z Aholdu Kateřina Černá však uvedla, že při nákupu potravin se na tuto značku speciálně nijak nezaměřují a nevěnují zvláštní pozornost ani jejímu prodeji. Naproti tomu v Makru značku Klasa i aktivně propagují. „Do podzimního nabídkového letáku chystáme dvojstranu o projektech Klasa a Česká kvalita,“ uvedla komunikační manažerka Makra Markéta Světlíková. Podporu chystají i další obchodníci. Světlíková však dodala, že vyhodnotit zájem zákazníků o zboží Klasou označené není snadné. „Obecně mají tyto značky zatím spíše vliv na zvýšení důvěryhodnosti daného výrobku. Zatím nejsou pro zákazníka dominantním rozhodovacím faktorem. Nicméně při dostatečné podpoře ze všech stran se síla značky Klasa i dalších bude zvyšovat,“ konstatovala. VŠECHNO VYROBIT NEUMÍME Ať už bude propagace domácích potravin jakkoli masivní a státní rozpočet na ni vydá stovky milionů, může to napomoci nějak razantně zvyšovat podíl tuzemských potravin ve velkých obchodních řetězcích? Podle údajů od obchodníků se pohybuje mezi šedesáti až devadesáti procenty z celkové hodnoty nabízeného zboží. Například řetězec Ahold odebírá 80 až 85 procent potravinářských výrobků od českých dodavatelů. Číslo je to poměrně vysoké a podle Kateřiny Černé v tuto chvíli také konečné. Zbývajících patnáct až dvacet procent potravin totiž tuzemští producenti ani vyrobit neumějí. Jde především 0 ovoce, zeleninu, ryby a podobné zboží. V Makru je podle Markéty Světlíkové dokonce téměř 90 procent českého zboží. Stejně jako v Aholdu 1 tady pak tvoří dovoz výrobky, které v České republice vyprodukovat nelze a také místní speciality, jako je například italský parmazán. Podobná situace je i u dalších obchodníků. Za poslední rok však přitvrdila konkurence na tuzemském trhu i pokud jde o dodávky potravin do obchodů. Jednotný trh, jehož součástí od loňska Česko je, významně zjednodušil možnost nakupovat tam, kde je nejlevněji. V úvahu je však třeba brát dovozní náklady, a tak mají nejbližší dodavatelé navrch minimálně teritoriálně. Letos třeba zažívají významné poklesy producenti hovězího a telecího masa. Snížil se odbyt vepřového domácí výroby a také drůbeže a vajec. Prezident Agrární komory Jan Veleba a František Novák z Českomoravské drůbežářské unie se shodují na tom, že za vším jsou rostoucí dovozy. Vývoz například do německých obchodů pak podle Nováka komplikují požadavky certifikátů za desítky tisíc korun, bez nichž není možné do tamních řetězců dodávat. NĚKDO SI RÁD PŘIPLATÍ Nutnost mít certifikát potvrzující kvalitu výrobků se nevyhne ani češodborníci kému trhu. Přijatelný poměr mezi kvalitou a cenou je cestou do budoucna i pro tuzemské obchodníky. „Hodně výrobců to ale bere tak, že za nízkou cenu nabízejí také nízkou kvalitu,“ uvedla Černá z Aholdu. Opravdu laciné potraviny neodporují normám na to, co je možno lidskému organismu naservírovat, jinak by se nesměly prodávat. A tato část trhu má a bude mít i do budoucna své zákaznictvo. Kvalitní ve smyslu „nadstandardní“ však tyto potraviny zřejmě nejsou. Řada průzkumů z posledních let uvádí, že pro většinu tuzemských spotřebitelů je stále ještě cena rozhodujícím faktorem při nákupu. Roste však i skupina těch, kdo za své peníze chtějí dostat zboží kvalitnější. Cena je pro ně důležitá, ale jsou zkrátka ochotni vydat víc za lepší zboží. Podle Markéty Světlíkové z Makra je ideální mít v nabídce celou šíři - od levných až po luxusní produkty. A tuzemští dodavatelé mají podle ní co zlepšovat, také pokud jde o obaly, logistiku a marketing u čerstvých potravin. Pokud jde o nápad stanovit povinné limity odběru od tuzemských dodavatelů, obchodníci v tom nevidí žádný smysl. „Mohlo by dojít ke zúžení sortimentu, hrozilo by navýšení cen pro spotřebitele, pravděpodobně by se množily spekulativní nákupy a podobně,“ konstatovala Světlíková. Navíc by takový krok odporoval základní bruselské směrnici o volném pohybu zboží a služeb. VÝROBKY SE ZNAČKOU KLASA |Komodita|počet výrobků|počet výrobců**|