Německé firmy už u nás nespoří na zaměstnancích. Za vzdělání a ekologii si rády připlatí.
Když mladoboleslavská škodovka před dvaceti lety vstupovala pod křídla koncernu Volkswagen, mnozí čeští politici to přijali jen se skřípěním zubů. Obávali se, že prodej „národního stříbra“ do německých rukou učiní z automobilky jen zapadlou filiálku na zaostalém východě Evropy. Rozhodnutí se nakonec ukázalo jako prozíravé. Řečeno reklamním sloganem české automobilky – bylo „simply clever“. Škodovka vyrábí celou paletu modelů a nově expanduje také na asijských trzích. „Bylo to nesmírně prozíravé rozhodnutí koncernu Volkswagen i tehdejších ekonomických a politických špiček Česka, že dali šanci této česko-německé alianci. Automobilka toho působivým způsobem využila a v příštích letech chce svůj výkon ještě podstatně zvýšit,“ pochvaloval si na oslavě mladoboleslavských dvacetin předseda představenstva Škoda Auto Winfried Vahland.
Zatímco škodovka urazila od roku 1991 cestu od modelu Forman po studii elektromobilu Octavia Green, podobně se vyvíjela i česko-německá obchodní spolupráce. Zatímco počátek 90. let byl u nás ve znamení investic do výroby zboží, které na západě těžko nalezlo uplatnění, dnes se v Česku s německým kapitálem nejen rozvíjí moderní technologie, ale naši západní sousedé tu nabízejí i širokou paletu služeb. „Němečtí investoři u nás hledali zejména cenově dostupnou, a přitom tradičně velmi kvalifikovanou pracovní sílu, relativně přístupné investorské prostředí a samozřejmě výhodu geografické blízkosti,“ vzpomíná na první investorskou vlnu Petr Novotný, partner a advokát poradenské společnosti Rödl & Partner, která shodou okolností slavila dvacet let na českém trhu téměř současně s Volkswagenem. Pro tuto „budovatelskou“ éru byly typické pobočky a dceřiné společnosti německých firem, které ale většinou neměly dlouhého trvání. „Podstatná část podnikatelů se tady ale etablovala a dosáhla úspěchu, nezřídka většího než doma v Německu,“ upozorňuje Novotný.
Z krize ven
Pro byznys je možná zdaleka nejdůležitější, že na rozdíl od průkopnických počátků 90. let minulého století nejsou česko-německé vztahy zdaleka jen bilaterální záležitostí. Právě díky propojenosti německé ekonomiky se světem se Česko stalo globálním hráčem, i když samozřejmě s velmi omezeným polem působnosti. „Vyústilo to v řadu akvizic, fúzí, přeměn a podobných složitějších transakcí,“ popisuje Novotný „druhou vlnu“ s tím, že tato fáze našich vzájemných hospodářských vztahů vyústila v krizová léta účinků světového ekonomického propadu. Německo (a s ním i Česko) se ale vzpamatovalo poměrně rychle. V prvním čtvrtletí letošního roku vykázal náš západní soused meziroční růst ve výši 5,2 procenta. „Německá ekonomika již krizi očividně nechala za sebou a roste až neuvěřitelným způsobem,“ hodnotí nejnovější čísla Radomír Šimek, prezident Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK). Na vlně úspěšné rekonvalescence se veze také Česko – jen loni vzrostla poptávka po českých výrobcích téměř o třetinu. Skutečnost, že jde často o subdodávky do Německa, které tvoří jen komponenty finálního produktu „made in Germany“ podle Šimka význam statistického nárůstu nijak nesnižuje. „Důležité je, že české výrobky, popřípadě součástky, jsou v Německu, a tím pádem v celém světě žádané,“ upřesňuje.
Zdaleka přitom nejde o dodávky pro velké štiky německé ekonomiky, které by vykazovaly stamilionové obraty v eurech. Mezi čtyřmi tisíci německých firem u nás naopak nepřevládají velké koncerny, ale malé a střední podniky. Pestrá škála německých firem u nás vytvořila více než 120 tisíc pracovních míst. Možná i proto je nutné dbát na to, co je trápí a snažit se jim podnikání v Česku usnadnit. Leccos z nálad německých firem působících na českém trhu naznačil konjunkturální průzkum, který si mezi svými členy nechala zpracovat ČNOPK. Na první pohled vypadá situace příznivě – téměř třetina z tisícovky oslovených firem s německou účastí pokládá ekonomickou situaci v Česku za dobrou, zatímco loni to byla pouhá dvě procenta. Letos se také chystá zvýšit své investiční výdaje 39 procent dotázaných společností. V krizovém roce 2009 byla situace opačná – více než polovina firem naopak finance krátila. „Většina německých firem tady podniká ráda,“ shrnul výsledky dotazování Bernard Bauer, výkonný člen představenstva ČNOPK.
Slovensko má náskok
Průzkum česko-německé komory nicméně zjistil i varovná fakta, která zdaleka nevypovídají o tom, že by německé firmy v Česku jen hýřily optimismem. Zneklidňující je skutečnost, že třicet procent dotázaných firem by dnes již v Česku neinvestovalo. Loni to přitom byla jen pětina. Nárůst nespokojenosti vyplývá podle průzkumu ze špatné platební morálky a nedostatečné právní ochrany. Česko také druhý rok po sobě ztratilo prvenství v žebříčku nejatraktivnějších investorských zemí. Novým favoritem německých firem se stalo Slovensko. „Jako důvody respondenti nejčastěji uváděly existenci eura a jednodušší a přehlednější daňový systém našich sousedů,“ vysvětluje Radomír Šimek. Mezi sedmi požadavky, které loni před volbami němečtí byznysmeni předložili, je také důraz na více praxe v odborném vzdělávání nebo transparentnost při zadávání veřejných zakázek. Vesměs jde o záležitosti „velké“ politiky, kterou ani ČNOPK, ani němečtí podnikatelé u nás přímo ovlivňovat nemohou. Stále je ale možné hledat a nabízet přidané hodnoty, které podnikání v Česku zefektivní a učiní atraktivnějším, a to bez ohledu na to, že termín pro přijetí eura ani vláda Petra Nečase nestanovila. Někdejší české lákadlo v podobě levné pracovní síly, které hrálo ještě před několika lety klíčovou roli, se stále rychleji vytrácí, a tak je třeba hledat nové pobídky. „Špičkové platy odborných a vedoucích pracovníků jsou v mezinárodních firmách v Česku leckdy srovnatelné s platy v nových spolkových zemích,“ podotýká Bernard Bauer. Průměrně rostou platy v mezinárodních společnostech o osm procent ročně – a to dokonce i v krizovém roce 2009. Jak ale ukazuje loňský žebříček Kienbaum Management Consultants, zahraniční firmy přitom snáze najdou kvalifikovaného zaměstnance právě na Slovensku nebo v Maďarsku.
Energie a mobilita
Jednou z metod, jak Česku přidat na atraktivitě, jsou tematické semináře, kurzy a exkurze, které ČNOPK nabízí. Ty letošní se nesou ve znamení hesla Energetická efektivita a mobilita. Komora například letos v lednu předala dvanáct diplomů kurzu manažer pro energetiku (european energy manager). Kurz akreditovaný při ministerstvu školství umožní absolventům lépe nakládat s využíváním energií ve firmách. V době, kdy ceny energií stále stoupají, se tím dají uspořit nemalé náklady. Letošní absolventi by na základě svých ročníkových prací dokázali svým zaměstnavatelům vrátit do peněženek téměř 300 milionů korun. Podle Mirjam Schwannové z ČNOPK jde o oboustranně výhodný program. „Česko má velkou potřebu, co se týče technologií a know-how v oboru energetické efektivity – a německé podniky mohou přesně tohle nabídnout,“ podotýká. Firma E.ON tak například v rámci takzvané e-mobility nechala otestovat policii a záchranáře elektromobily a elektroskútry. Právě úspora energie je totiž na rozdíl od investic do obnovitelných zdrojů pro německé podniky tématem číslo jedna. Z loňského průzkumu ČNOPK vyplývá, že osmdesát procent firem hledá způsoby, jak energií spořit, do zelených technologií naopak investuje jen jedna desetina.
Právě rozvinuté úsporné programy a dostatek odborníků na šetrné využívání energií by do budoucna mohly Česko posunout na investorském žebříčku opět na první příčku. Svým způsobem by to pro německé zájemce o podnikání v Česku znamenalo podobnou konkurenční výhodu, kterou měly v průkopnických dobách před dvaceti lety. Jen místo na pracovní síle by ušetřili na provozních nákladech. Péče o takové zdánlivé maličkosti může být rozhodující. Vzhledem k tomu, že se znalosti němčiny postupně vytrácejí a Česko není v eurozóně, totiž moc důvodů, proč do české ekonomiky investovat, nezbývá. A ztratit výhodu napojení na otevřenou a dynamickou ekonomiku našich západních sousedů by Česku příliš neprospělo. „Byla by obrovská škoda neudržet se na tom dobře rozjetém vlaku německé ekonomiky a přenechat na něm místo jiným,“ uzavírá Šimek.
Co by Němci změnili
- Měnu
Podpora zavedení eura klesá, zavedení společné měny přesto podporují dvě třetiny německých podniků v ČR.
- Pracovní právo Mělo by být flexibilnější a umožnit snadnější výpovědi, ale i snazší zaměstnávání na krácené úvazky.
- Vzdělávání
Odborné školství se musí více orientovat na praxi, své vlastní vzdělávací programy by měly nabízet také firmy.
- Veřejný sektor
Dokončit projekt elektronické agendy a zrychlit rozhodovací procesy úřadů státní správy.
- Veřejné zakázky
Zprůhlednit systém zadávání i výběru zakázek tak, aby nedocházelo ke skryté diskriminaci zahraničních firem.
- Inovace
Stát by měl více investovat do inovativního byznysu tak, aby se zvýšila konkurenceschopnost Česka.
- Daně
Investoři stále postrádají přehledný daňový systém bez zbytečných a často nepřehledných výjimek.
