Za reálného socialismu představoval sovětský Uzbekistán jedinou orientální zemi, kam byli soudruzi z KSČ ochotni českého turistu pustit. V Rumunsku a Bulharsku jsou sice také mešity, ale co naplat, orient to ještě není. To Uzbekistán je jiná káva – obyvatelé muslimského vyznání tu tvoří většinu obyvatelstva, a tak zní městy a vesnicemi volání muezzinů. Místní jazyk je příbuzný s turečtinou, takže země připomíná Turecko.
Je to ale velmi chudé Turecko, léta sovětské nadvlády o sobě dávají znát na každém kroku. Ať už jde o špínu, žebráky nebo častou nutnost dávat někomu bakšiš, tedy jakýsi úplatek. Naštěstí vstupné do mešit a muzeí stejně jako bakšiše nikde nepřesahují v přepočtu jeden dolar. Příjemným atributem je také použitelnost ruštiny, kterou si řada Čechů pamatuje ještě ze školy.
Turistům má Uzbekistán za nízké ceny co nabídnout. Hlavním lákadlem není hlavní město Taškent, které je ošklivou změtí oceli a betonu, ale Samarkand – někdejší hlavní město obávaného dobyvatele Tamerlána. Tento potomek mongolského Čingischána dobyl ve čtrnáctém století téměř celou střední Asii, aby si pak při tažení proti Číňanům uhnal zápal plic. Dnes je možné jeho hrob vidět v podzemí mešity Gur Emir. Vedle něj leží jeho syn Uglum, slavný hvězdář, kterého pro změnu uškrtili jeho vlastní děti. Oficiální vstupné u hlavních dveří mešity ale stačí pouze k prohlídce jejích nadzemních prostor. Do podzemí se člověk dostane, jen když zaplatí hlídači bakšiš – v přepočtu asi půldolar.
Samarkand to je také světoznámé náměstí Registan. Obklopují ho tři obrovské starobylé mešity, které jako by vypadly z pohádky tisíce a jedné noci. UNESCO je však odmítlo zapsat na svůj seznam, protože Uzbeci se při jejich opravách nedrželi historických skutečností. Pohled na mešity také kazí všudypřítomní žebráci, mezi nimiž vynikají svojí neodbytností hlavně děti. Na rozdíl od Registanu ale UNESCO registruje mešitu Bibi Khanum, která je jedním z největších samarkandských komplexů. Kromě Tamerlánova města stojí za vidění také starodávná města Buchara a Chiva.
Uzbekistán má ale vedle svých památek pro českého turistu ještě další půvab – nízké ceny. Ubytování v soukromí lze sehnat za dva dolary na den. Je ovšem třeba počítat s nevalnými hygienickými podmínkami. Také doprava po zemi je levná, za autobus z Taškentu do 300 kilometrů vzdáleného Samarkandu člověk nedá více než tři dolary. Jakákoli vzdálenost ujetá taxíkem po dvoumilionovém Taškentu nestojí zpravidla více než dolar. Stejnou sumu stojí jídlo v restauraci. Návštěvník si musí dát jen pozor, aby si už doma rozměnil větší bankovky na jednodolarovky. Se stodolarovkou do taxíku nechodit!
Díky nízkým cenám se může návštěvníkovi nakonec zalíbit i špinavý Taškent. Je v něm řada hezkých parků a druhá nejvyšší televizní věž v bývalém Sovětském svazu. Člověk jen musí protrpět otázky vrátných, které zajímá, co že chce návštěvník na té věži vlastně dělat. Turista zde musí také odevzdat svůj cestovní pas, který si hlídač dlouze opisuje. Nakonec je příchozí přinucen na otáčecí plošině ve výšce 200 metrů povinně vypít kávu a sníst „moroženoe , tedy zmrzlinu. Naštěstí vše dohromady i s poplatkem za fotoaparát nevyjde na více než na dva dolary.
Fantastické jsou i některé další detaily. Všechny kmeny stromů v Uzbekistánu jsou až do půlmetrové výše obarveny vápnem na bílo. Není to ale kvůli škůdcům, je to jen dekorace. Obarvený strom je prostě v těchto zeměpisných šířkách měřítkem vkusu. Neplatí to přitom jen o městské zeleni, ale také o stromech v lese. Skutečně jsou, kam až oko dohlédne, obarveny bílou barvou. Zajímavá je návštěva „centralnogo univermaga , ústředního obchodního domu. Mnoho spotřebního zboží tu nemají, zato dostatek jezdeckých šavlí, krojů a úžasně levné keramiky. Půlmetrová váza nepřijde na více než na jeden dolar. Uzbekistán je prostě levný Orient.
Spojení
Jedinou možností, jak se vyhnout cestě do Moskvy a následnému použití místních spojů, je přímý let se společností Lufthansa z Frankfurtu do Taškentu. Ceny letenek se pohybují v přepočtu od třiceti tisíc korun za sedadlo v ekonomické třídě, do sto tisíc korun v business třídě. Železniční ani autobusové spojení Taškentu s Evropou neexistuje.
Spojení do centra
Taškentské letiště spojují s centrem autobusy, jízdenka vyjde asi na dvě koruny. Rychlejší je ale nasednout do taxíku, jehož cena nepřesáhne dolar.
Ubytování
Taškent i Samarkand nabízí ubytování v soukromí za zhruba dva dolary za noc. Privát je ale třeba hledat na místě a nejedná se o příliš komfortní záležitost. Dobré hotely jsou zase poměrně drahé, lůžko v taškentském Intercontinentalu přijde na 255 dolarů za jednu noc.
