Lež jako program

Příběh jednoho nepřátelství

Ministr zdravotnictví David Rath přinesl na politickou scénu politický styl založený na vědomém užívání lží. Protože se mě jeho přístup k politice osobně dotýká, rozhodl jsem se zveřejnit příběh nepřátelství Davida Ratha k mé osobě.
Politický program: cesta k moci Do politiky jsem vstoupil v první polovině devadesátých let jako politický laik, stejně jako většina ostatních v té době. Následovaly čtyři roky na ministerstvu zdravotnictví, šest let v Poslanecké sněmovně, kde jsem pracoval v oblasti zdravotní politiky, a v roce 2004 zvolení do Evropského parlamentu, kde jsem ke zdravotnictví přidal sociální politiku a zaměstnanost. Mám své pevné názory a svůj program. Od prvního dne působení v politice vedu polemiky a spory, jak odborné, tak politické. Naučil jsem se přijímat nesouhlas svých oponentů, naučil se je respektovat, a dokonce se smířit s jejich očividnými omyly či s tím, že se o svém omylu ani přesvědčit nechtějí. David Rath mi byl v první chvíli sympatický svým odhodláním, schopností vyjadřovat se a veřejně vystupovat. Záhy jsem však došel k názoru, že jeho programem je pouze a jedině cesta vzhůru, cesta k moci. Pečlivý pozorovatel si povšimne častých změn jeho názorů a postojů a také časté změny organizace, ve které si Rath hledá cestu vzhůru. Členství v ODS, vysoká stranická funkce v Liberální straně národně sociální, odborová organizace, lékařská komora, nyní ČSSD. Od samého počátku je v Rathově strmé kariéře osobní konflikt. Osobní konflikt ne jako výsledek střetu vyvolaného programem, ale osobní konflikt jako program. Stylem pana Ratha je nalézt co nejvýznamnějšího nepřítele a zaútočit na něj. Útok je vždy agresivní, jeho součástí je kriminalizace, urážka, zesměšnění, skandalizace i vědomá lež. Útok je veden mediálně, s velkou pompou a smyslem pro drama. V jednom z mnoha svých rozhovorů Rath přiznává, že se cítí být tím významnější, čím významnější je jeho protivník.

Rath IZIP podporoval.

Jsem jedním z těch, koho David Rath vnímá jako svého nepřítele. Jak k tomu došlo? Setkávali jsme se od roku 1994, ale velice málo. Po mém zvolení do sněmovny v roce 1998, kdy jsem se stal místopředsedou zdravotního výboru, mne občas tehdejší prezident lékařské komory pozval na oběd. Rath opakovaně deklaroval podporu zavedení spoluúčasti pacientů, shodovali jsme se v názorech na vzdělávání lékařů. V té době jsme také hovořili o projektu zdravotních knížek na internetu, který Rath od počátku aktivně podporoval. Po vzniku společnosti IZIP (projekt Internetový přístup ke zdravotním informacím pacienta) a zahájení pilotní fáze projektu vznikla Rada projektu, která dodnes zajišťuje veřejnou kontrolu IZIP a v podstatě ho odděluje jako veřejnou službu od společnosti IZIP, s. r. o. (která je servisní organizací), a zajišťuje technickou stránku projektu. V Radě projektu byli od samého začátku zastoupeni představitelé partnerů projektu, například ředitel IBM, lidé z vedení Telecomu, Eurotelu, Komerční banky, za Všeobecnou zdravotní pojišťovnu (VZP), hlavního partnera projektu, byla v radě ředitelka Jiřina Musílková. David Rath vyslal do Rady projektu svého spolupracovníka Michala Sojku.

Neuposlechl jsem výhružky.

Zásadní zlom nastal při projednávání povinného členství v lékařské komoře. V této věci zastávám dlouhodobě jasný a pevný názor. Lékařská komora nemá mít ze zákona povinné členství, to má být výsadou, o kterou budou lékaři usilovat. Komora se má soustředit na kvalitu zdravotní péče, na etiku jejího poskytování, na celoživotní vzdělávání lékařů, má reprezentovat lékaře a chránit čest a důstojnost lékařského povolání. Komora nemá vykonávat veřejnou správu, má být nepolitická a nezávislá na státu. Podobně viděl komoru i David Rath, když byl ještě předsedou Lékařského odborového klubu. Zcela opačně ji viděl jako její prezident. Ačkoli v jeho programu při kandidatuře na prezidenta České lékařské komory bylo nepovinné členství na předním místě, jako zvolený prezident rychle pochopil výhody vyplývající z povinného členství právě pro prezidenta. A právě povinné členství v komoře a výkon veřejné správy komorou se staly příčinou Rathova nesmiřitelného nepřátelství vůči mé osobě a ODS jako politické straně.
Před hlasováním o povinném členství v lékařské komoře jsem, podobně jako poslanec Miroslav Ouzký, dostal od prezidenta lékařské komory tak říkaje obchodní nabídku: přesvědčíte-li poslanecký klub ODS, aby nehlasoval pro nepovinné členství v komoře, tak komora a její prezident budou podporovat IZIP. Pokud tuto nabídku nepřijmete a budete hlasovat pro nepovinné členství, vyhlašuji vám válku a zničím vás i váš projekt. Tento návrh a výhrůžku mi do sněmovny osobně přišel vyřídit Michal Sojka, Rathův spolupracovník. Mému kolegovi Miroslavu Ouzkému vyhrožoval David Rath osobně.
Rath se však zásadně zmýlil v mém hodnotovém žebříčku. Můj názor není na prodej, stejně jako můj hlas ve sněmovně. Na základě svého přesvědčení jsem prosadil vyjmutí části veřejné správy z pravomoci komor a hlasoval spolu s celým klubem ODS (a spolu s Ouzkým) pro nepovinné členství v komoře. Následně Sojka vystoupil z Rady projektu a spolu s ním i tehdejší předsedkyně zdravotního výboru a pozdější ministryně zdravotnictví Milada Emmerová. Sojka, pokud vím, v té době vstoupil do ČSSD a stal se členem její zdravotní komise. Milada Emmerová mimochodem právě od té chvíle podléhala stále silnějšímu vlivu Rathovy skupiny a je typickým příkladem člověka, kterého Rath využil ve svůj prospěch a zlikvidoval.

Msta za nepovinné členství.

První Rathův útok na Musílkovou, IZIP a mojí osobu přišel během krátké doby ministrování Jozefa Kubinyiho. Kolega Kubinyi podlehl Rathovu tlaku a zaútočil na VZP a její ředitelku dle scénáře, který nyní v agresivnější podobě Rath opakuje. David Rath použil pro svůj útok stejné argumenty. Prohlašuje, že má podezření, případně i důkazy o tom, že VZP uplácela poslance ODS. Nic z toho není pravda. Od VZP jsem nikdy neměl žádný příjem, nepočítám-li symbolické odměny člena Správní rady, které jsem uvedl ve svém přiznání příjmů jako poslanec. Žádnou soukromou společnost nemám. Nemám ani živnostenský list. Společnost IZIP získala smlouvu s VZP na základě řádného výběrového řízení.
Když David Rath mluví o mém vztahu ke společnosti IZIP, lže. Jsem skutečně spoluautorem myšlenky zdravotních knížek pacienta na internetu a jsem na to velice hrdý. Není ale pravda, že jsem jejím spolumajitelem a že z ní mám finanční prospěch. Spolumajitelem jsem byl pouze několik měsíců v roce 2001, kdy společnost IZIP vznikla. Jakmile se ale objevila možnost spolupráce mezi IZIP a VZP, ze společnosti jsem odešel, protože jsem v té době působil jako člen Správní rady VZP. Odešel jsem právě proto, abych předešel spekulacím o střetu zájmů. Od té doby působím pouze jako předseda Rady projektu IZIP a neřeším ani technickou ani finanční stránku jeho uskutečňování. Nikdy jsem od společnosti IZIP nezískal žádný příjem.

Není program jako program.

Nevadil by mi omyl či nevědomost. Vadí mi úmyslná a vědomá lež vypuštěná s politickým cílem. Rath ví, jak dramaticky na veřejnost působí vyřčené obvinění, byť s využitím rádoby nežalovatelných formulací typu „máme podezření že…, některé důkazy naznačují“ a podobně. Takový styl politikaření je pro mne nepřijatelný a budu se bránit všemi zákonnými prostředky. Vyzývám zároveň všechny demokraticky smýšlející občany a slušné politiky ze všech politických stran, aby spolu se mnou tuto špinavou hru jednoho ambiciózního nestraníka, který plive své jedovaté sliny již léta na všechny strany, zásadně odmítli. Věřím, že ČSSD má program pro zdravotnictví. Jsem si ale jist, že je to jiný program, než má David Rath, a že právě on nebude program ČSSD ani obhajovat, ani prosazovat.