SLAVNÍ PODNIKATELÉ - VINCENC JOSEF ROTT Novorenezanční budova na Malém náměstí v Praze se kdysi nazývala „U tří bílých růží“, snad na památku tří dívek, které zde marně čekaly na ženichy. Vincence Josefa Rotta však dívky ani růže příliš nezajímaly. Dům roku 1855 koupil a přeměnil ho na jedno z nejznámějších pražských železářství.
SLAVNÍ PODNIKATELÉ - VINCENC JOSEF ROTT Novorenezanční budova na Malém náměstí v Praze se kdysi nazývala „U tří bílých růží“, snad na památku tří dívek, které zde marně čekaly na ženichy. Vincence Josefa Rotta však dívky ani růže příliš nezajímaly. Dům roku 1855 koupil a přeměnil ho na jedno z nejznámějších pražských železářství. Jméno Rott pochází z němčiny, ve starogermánštině se jím označovalo vykácené místo v lesích určené k osídlení. Lze tedy s trochou nadsázky říci, že česká rodina Rottů zůstala svému jménu věrná - nalezla totiž hned několik oblastí, v nichž se zapsala do historie. Slavná spisovatelka Karolína Světlá se dívčím jménem jmenovala Rottová, stejně jako její sestra Sofie Podlipská. Nejznámějším nositelem rodového jména je však bezpochyby Vincenc Josef Rott, zakladatel nejstaršího železářského domu v Praze. OBCHOD ŽELEZNÝM ZBOŽÍM Vincenc Josef Rott pocházel z Českého Brodu, pro neshody s otcem však utekl ke strýci do Prahy. Vyučil se v Krinerově obchodě se semeny, díky znalostem cizích jazyků pak působil dvanáct let jako obchodní cestující v Uhrách, Turecku, Itálii a Švýcarsku. Po návratu do Čech se spojil s mladším bratrem Augustem a společně roku 1839 založili v Praze vlastní dílnu na výrobu dechových hudebních nástrojů. Brzy se však ukázalo, že mají na vedení firmy odlišné názory a Vincenc Josef se rozhodl osamostatnit. Nezačal však vyrábět trumpety a tuby jako jeho bratr, ale roku 1840 si na Starém městě Pražském na Malém náměstí otevřel obchod železem a železným zbožím. O rok později svou společenskou pozici upevnil sňatkem s Marií Echardtovou, dcerou váženého pražského měšťana. Jeho obchod se záhy rozrostl na velkoobchod, který navázal přímé kontakty s domácími i zahraničními výrobci železného zboží, takže se roku 1855 mohl přestěhovat na protější stranu náměstí do domu zvaného „U tří bílých růží“. Rott zde nadále rozšiřoval sortiment a podle dobového tisku v obchodě nabízel pestrou škálu řemeslnických výrobků i „železářských novinek“. DŮM BODLÁKŮ A RŮŽÍ V roce 1872 odešel Vincenc Josef Rott na odpočinek a řízení velkoobchodu předal synům Juliovi a Ladislavovi. Julius Rott však brzy zemřel a podnik tak od roku 1876 vedl sám Ladislav. Po patnácti letech firmu rozšířil o sousední dům, který zakoupil od pražské obce, a obě budovy spojil v jeden celek. Jeho největší chloubou se stala malířská výzdoba, kterou výtvarníci Ladislav Novák a Arnošt Hofbauer vytvořili podle návrhu Mikoláše Alše. Ten zvolil pro stavbu motivy bodláků a růží, mezi okna zasadil alegorie řemesel a zemědělství: kováře, truhláře, žnečku či zahradnici a v lunetách je doplnil kovovými nástroji a nářadím. Mezi druhým a třetím patrem vznikl nápis: „Nedej zahynouti nám ni budoucím sv. Václave“ a o patro níž byl velkými písmeny napsán název firmy „V. J. Rott“. Rozšíření velkoobchodu s sebou přineslo i další rozšíření nabídky zboží, které bylo uvedeno ve firemním katalogu. Zajímavostí tohoto „Česko-německého ceníku nástrojů a potřeb pro veškerá řemesla“ bylo, že se v něm vedle zaběhnutých německých názvů zboží objevily také jejich české ekvivalenty. ROTT DODÁ VŠE
Největší slávy dosáhlo železářství V. J. Rott ve třicátých letech minulého století pod vedením Ladislavova syna Vladimíra Jiřího Rotta. V té době již byla firma převedena na rodinnou akciovou společnost a byl otevřen sklad materiálu v Holešovicích. Mottem závodu se stalo heslo „Rott dodá vše“, což v praxi znamenalo asi sedmdesát tisíc druhů a typů kovového zboží - vše od kolečka do hodinek po kompletní zařízení dílny, od jehly a náprstku po nejnáročnější výbavu pro domácnost či hotel. Prodávaly se zde rybářské udičky, nářadí všeho druhu, zařízení koupelen, elektrické přístroje, osvětlovací tělesa a mnoho dalšího.
Druhým a neméně významným heslem podniku bylo „Služba veřejnosti především“. Obchod byl rozdělen do jedenadvaceti oddělení, zaměstnával více než 170 zaměstnanců a rozvážku zboží zákazníkům v celé republice zajišťovalo sedm aut. Denně zde osobně nakupovalo na dva tisíce lidí a stejný počet jich prodavači obsloužili písemně. Množství práce může dokumentovat také fakt, že obchodem prošlo denně zboží o objemu čtyř až šesti vagonů.
CHLEBÍČKY SE NEUJALY
Následující období však bylo pro obchod nepříznivé. Nejprve vypukla druhá světová válka a po jejím skončení zabrali roku 1948 firmu komunisté. Během celého období socialismu fungovalo sice železářství dál, jeho prestiž však výrazně poklesla.
Krátkodobý obrat k lepšímu nastal po roce 1989, kdy se z emigrace vrátili potomci původních majitelů. Ti sice nezískali objekt v restituci a museli si ho koupit, otevřením trhu se však znatelně rozšířil sortiment a zkvalitnily se také služby. Brzy ale začalo být jasné, že tak rozsáhlý prodej železářského sortimentu není v památkovém centru města udržitelný. Roku 1996 bylo proto železářství z hlavní budovy na Malém náměstí přesunuto do skromnějších prostor v přilehlé Linhartské ulici, kde sídlí dodnes. Jeho majitelem byla zpočátku firma V. J. Rott, v květnu 1998 však provoz převzala společnost Tichý, Macoun, s. r. o.
Dům U Rotta byl po roce 1996 nákladně rekonstruován a po skončení oprav v něm byl otevřen exkluzivní Dům lahůdek. Pražané si však na chlebíčky v bývalém železářství nezvykli, jejich prodej byl proto v roce 1999 zrušen. V současnosti se zde o novou tradici pokouší prodejna skla a porcelánu, hřebíky a pilky však z povědomí Pražanů asi jen těžko vytlačí.
VINCENC JOSEF ROTT (1812-1890)
Český velkoobchodník a zakladatel nejznámějšího pražského železářství se narodil 18. května 1812 v Českém Brodě. Po absolvování čtyřtřídní základní školy odešel do Prahy ke strýci a nastoupil do učení k semenářské firmě Egidi Kriner. Zkušenosti, které získal, se poté rozhodl využít při vlastním podnikání. Roku 1839 vedl krátce s bratrem Augustinem dílnu na výrobu hudebních nástrojů, o rok později si již založil vlastní obchod železem a železným zbožím na pražském Malém náměstí, kterému se lidově říkalo „ryneček“. Prodejna dobře prosperovala a brzy se rozrostla na velkoobchod, který Rott roku 1855 přestěhoval na protější stranu náměstí do domu „U tří bílých růží“. Do vyšší společnosti se dostal díky sňatku s dcerou váženého pražského měšťana Marií Echardtovou, se kterou měl celkem osm dětí. Podnikal až do roku 1872, kdy se rozhodl odejít na odpočinek a firmu předal synům Juliovi a Ladislavovi. Zemřel 25. prosince 1890 ve věku sedmdesáti osmi let.
LADISLAV ROTT (1851-1906)
Syn zakladatele nejstaršího pražského železářství Ladislav Rott se narodil 5. června 1851 v Praze. Vyučil se v otcově firmě, vystudoval Skřivanovu obchodní školu a vedle češtiny se naučil německy, francouzsky, rusky i anglicky. V sedmnácti letech odešel na zkušenou do Petrohradu, odtud do Paříže a později do Egypta. Po čtyřech letech se vrátil do Prahy, kde s bratrem Juliem převzal vedení firmy. Jelikož Julius Rott zanedlouho zemřel, zůstal Ladislav od roku 1876 na řízení podniku sám. Pokračoval v rozšiřování firmy, které vyvrcholilo v letech 1896-97 nákladnou rekonstrukcí domu, na které spolupracoval i známý malíř Mikoláš Aleš.
Velkou oporou v podnikání mu byla manželka Karolina, která nejen že vypomáhala v obchodě, ale řídila také společenskou stránku rodinného života. V roce 1896 zavedla takzvané „čtvrtky u Rottů“, na které zvala přední české umělce, žurnalisty, politiky i obchodní partnery. Ladislav Rott zemřel 27. května 1906 v Praze, manželku přežil o dva roky.
VLADIMÍR JIŘÍ ROTT (1885-1965)
Český velkoobchodník a vnuk Vincence Josefa Rotta se narodil 5. října 1885 v Praze. Vystudoval Vyšší průmyslovou školu a českou techniku v Praze a od roku 1905 se podílel na řízení rodinné firmy -nejdříve s bratrem Ladislavem, od roku 1927 pak samostatně. Do začátku druhé světové války se mu podařilo vybudovat jeden z největších obchodních domů svého druhu v Evropě, který měl přes 170 zaměstnanců a nabízel více než sedmdesát tisíc druhů zboží. Podílel se i na vzniku několika dalších společností, v letech 1918-24 byl úspěšným likvidátorem rakouské válečné Ústředny kovů a od roku 1926 vedl Ústřední svaz železníků ČSR. Byl činný také jako publicista a politik. Za německé okupace spolupracoval s domácím odbojem, po únoru 1948, kdy byla jeho firma zestátněna, odešel do exilu. Nejprve žil několik let ve Švédsku, Norsku a Spojených státech, ke konci života pak odešel do Švýcarska, kde také 22. listopadu 1965 zemřel.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Pražská informační služba, Železářství U Rotta
