Proces s předním politikem nastolil opět otázku privilegií
V nadsázce lze říci, že existovalo jediné téma, na kterém se lady Thatcherová a John Major shodli: Lord Archer by byl ideálním starostou Londýna. Ale to se psal rok 1997. Dnes by tento muž nedokázal spojit nikoho. Zbaven úcty skončil za mřížemi a rozdělená Sněmovna lordů se pře: je správné, že nemůžeme zbavit lháře šlechtictví? Je správné, že Jeffrey Archer přijde z vězení opět mezi nás? „Neexistuje žádný precedens, prohlásil 19. července 2001 předseda Sněmovny lordů, „který by nás opravňoval ke zrušení doživotního peerství. K tomu by nám dala právo pouze vlastizrada. Onen čtvrtek 19. července byl v soudní síni č. 8 v Old Bailey dnem Archerova rozsudku. Soudní proces trval sedm týdnů a Jeffrey Archer během nich neřekl jediné slovo. Mlčel i po vynesení rozsudku, a když soudce oznamoval verdikt, Archer podle svědků nepohnul ani jediným obličejovým svalem. Zato přeplněná galerie pro veřejnost, zastupující zvědavostí napjatou Británii, křičela: „Dva roky za maření spravedlnosti.
- Yeeees!
„Čtyři roky za těžší maření spravedlnosti. – Yeeeeees! „Tři roky za křivé svědectví. – Yeeees! „Čtyři roky za těžší křivé svědectví.
- Yeeees!
Výsledkem jsou čtyři roky vězení, protože tresty se nesčítají; Lord Archer si je odpyká naráz. Jenže – tohle je až úplný konec procesu, který stál podle žalobce Davida Waterse 256 tisíc liber. Kdo a co stálo na počátku? Kdo: Prostitutka Monica Coughlanová, osobní asistentka Angela Peppiattová, blízcí přátelé Ted Francis, Michael Stackpoole a Terence Baker. A také Margaret Thatcherová a bývalá milenka Andrina Colquhounová. Co: Touha po úspěchu a penězích, sex, zaujatost novinářů z bulvárních novin Daily Star a neuvěřitelná Archerova schopnost lhát. V roce 1985 se Jeffrey Archer vypracoval v konzervativní straně natolik, že jej Margaret Thatcherová prosadila na post místopředsedy strany. Podle zdrojů BBC ovšem měla podmínku: jelikož byl jeho milostný poměr s osobní asistentkou Andrinou Colquhounovou veřejným tajemstvím, nesmí se s ní ženatý konzervativec nadále stýkat. Archer, který obdržel titul doživotního peera v roce 1992 za služby konzervativní straně, tehdy železnou dámu poslechl. Ovšem již o rok později, v roce 1986, zničila jeho kariéru jiná žena: bulvární deník Daily Star napsal, že Jeffrey Archer spí za peníze s prostitutkou Monikou Coghlanovou. Dnes jedenašedesátiletý muž tehdy rezignoval na neplacenou funkci místo–předsedy konzervativců a věnoval se očištění svého jména. Zažaloval u Nejvyššího soudu Daily Star pro pomluvu a snesl na svoji obranu několik důkazů: Onen konkrétní večer, který podle novin trávil s prostitutkou, večeřel v restauraci s přítelem Tedem Francisem. Dosvědčil to nejen on, ale i pracovní diář, který vedla osobní asistentka Angela Peppiattová. Další přítel, Terence Baker, u soudu vypověděl, že oba muže v restauraci Le Caprice viděl, ba dokonce jej Jeffrey Archer odvezl ve svém jaguáru domů do jižního Londýna. Noviny neměly šanci a byly Nejvyšším soudem v roce 1987 odsouzeny k zaplacení 500 000 liber odškodného. Člen Sněmovny lordů se z peněz a z veřejného zadostiučinění těšil čtrnáct let. Sprintující spisovatel. Jeffrey Archer pochopitelně nevedl rozporuplný život až od osmdesátých let – a také nelhal až od osmdesátých let. Například: navzdory tomu, že vždycky tvrdil, že do Oxfordu přišel studovat po absolvování prestižní Wellington College v Berkshiru, ve skutečnosti vystudoval méně známou Wellingtonovu školu v Sommersetu. Mary Archerová, manželka nynějšího vězně, dokáže o této stránce povahy svého muže i po letech mluvit něžně: „Jeffrey má talent pro nepřesnou přesnost. Ovšem v Oxfordu, dávno před politickou kariérou, v sobě Archer objevil i jiný druh talentu. Běhal na stoyardové trati pod deset vteřin, a to jej přivedlo až do britského olympijského týmu. Jenže politika byla silnější. V roce 1969 se stal ve svých devětadvaceti letech nejmladším poslancem Dolní sněmovny. Skutečný výbuch přišel v roce 1974. Ztráta půl milionu liber v podvodné kanadské společnosti přivedla Archera na pokraj osobního bankrotu. Ve sněmovně to znamenalo rezignaci. Co dál? Mary právě čekala druhé dítě. Veterán rozhlasové stanice BBC Radio Wales Patrick Hannan, který Archera dobře poznal, vidí tajemství jeho osobnosti v brilantní schopnosti prodávat. „Jeho produktem, míní Hannan, „je Archer sám. A skutečně. Jeffrey Archer, podle odborníků muž bez valného literárního talentu, se rozhodl vyřešit své finanční potíže tím, že napíše bestseller. Je to absurdní ambice, mínili recenzenti předem. Thriller se jmenuje „Not a Penny More, Not a Penny Less a na konci každé kapitoly dochází k dějovému obratu. Jeden z redaktorů nakladatelství řekl BBC, že „Archer sice je výborným vypravěčem, ale dá roky tvrdé práce převést jeho rukopis do angličtiny . Ale povedlo se. Za první měsíc se prodalo 25 000 výtisků a Archer s psaním již nepřestal. Příštích čtrnáct románů a tři hry mu vynesly 60 milionů liber. Když obnovil své bohatství, mohl se vrátit do politiky. Spojoval své autogramiády s propagací politiky konzervativců, dokázal oslovit spoustu lidí. Zřejmě právě toto zaujalo Margaret Thatcherovou natolik, že jej později odměnila podporou: Archer for Deputy Chairman! A ozval se přítel. Jak víme, funkci místo–předsedy si Jeffrey Archer kvůli článkům Daily Star příliš neužil. Zato si společensky užil času po vyhraném soudním sporu v roce 1987. Večírky v jeho londýnském penthousovém apartmánu se staly proslulými. Střídali se tu politici, novináři i takzvané celebrity. Jeden z hostů popsal BBC, jak mu hostitel vysvětlil cestu do koupelny: „Projdete kolem Picassa a za Matissem se dáte vlevo. V roce 1992 se mu opět podařil politický návrat. Nejenže se znovu objevil v parlamentu, ale pyšnil se i titulem peera za služby straně. Ale nebyl by to on, kdyby za dva roky poté nezaznamenal další skandál. Lord Archer koupil akcie společnosti Anglia Television, aby je ihned prodal se ziskem 70 000 liber. Potíž byla v tom, že manželka Mary byla tenkrát ředitelkou právě té společnosti, která byla předmětem obchodního převzetí. Archer odmítl, že by šlo o nezákonné využití vnitřních informací. Nebyl nikterak postižen, ale jeho právník potvrdil, že při hodnocení transakce udělal chybu. Pomalu se blížil čas snění. Od roku 1997 lord Archer snil o nově zřizované funkci londýnského starosty. V konzervativní straně měl širokou podporu a v nadcházejícím souboji s labouristickým soupeřem byl považován za favorita. V roce 1999, po dlouhé osobní kampani se mu post ukázal na dohled. Jenže podle osudu měl Archer před sebou nikoli vysokou funkci, ale setkání se svým Brutem. Přítel Ted Francis, televizní producent v důchodu, učinil senzační veřejné prohlášení. Přiznal, že v roce 1986 s Archerem nevečeřel. Archer ho požádal o falešné alibi. Francis si prý tehdy myslel, že měl lhát kvůli manželce, a nikoli kvůli soudu s novinami. Na konci roku 1999 Jeffrey Archer potřetí v životě rezignoval; tentokrát na starostenskou kandidaturu. Konzervativní strana se přidala k těm, kdo ztratili trpělivost – a zbavila jej členství. Policie zahájila vyšetřování důvodného podezření z křivé přísahy. Proč přítel Francis nemlčel? Novinářům řekl, že chtěl, aby pravda vyšla najevo. Prý by nesnesl, kdyby takový člověk jako lord Archer získal význačnou veřejnou funkci. Avšak nelhal v tuto chvíli on? Ještě předtím, než přiznání zveřejnil, spojil se Ted Francis s bulvárním listem News of the World a dovolil reportérům nahrávat jeho telefonní hovory s přítelem. V telefonátech se snažil navádět Archera tak, aby se prořekl. Zdařilo se – a pásky se poté, co posloužily jako podklad k objevným článkům, přehrávaly také v soudní síni. S deníkem News of the World spojil Francise publicista Max Clifford. Zahrál si na agenta a slíbil bývalému producentovi za příběh vyjednat 150 000 liber. Ale nakonec dostal důchodce Francis pouhých 19 000 liber. Zato Max Clifford se musel smát; inkasoval od novin provizi 30 000 liber. Tohle nemá obdoby. A tak se na všechno přišlo. Policejní vyšetřování a sedmitýdenní soudní proces, jenž skončil letos v červenci, potvrdily, že noviny před patnácti lety psaly pravdu. V roce 1986 se události seběhly takto: Ted Francis přistoupil na smyšlenou večeři (Jeffrey Archer mu za to nabídl 20 000 liber na film, ale prý mu dal jen 12 000), Terence Baker si vymyslel odvoz jaguárem (proč?), osobní asistentka Angela Peppiattová vyrobila diář–falzum (u soudu se hájila tím, že jednala pouze na rozkaz šéfa) a Michael Stackpoole se snažil přesvědčit prostitutku 2000 librami k opuštění země (a poté, co to novináři zjistili, opustil ji sám). Těsně předtím, než soudce Justice Potts vynesl v červenci tohoto roku v Old Bailey rozsudek, pravil směrem k lordu Archerovi: „Tyto zločiny křivé přísahy jsou nejvážnější, s jakými jsem se kdy setkal a jaké jsem kdy vyčetl v knihách. Jeho slova si řada z těch lidí, které lord Archer zahrnul do svého příběhu, nemohla poslechnout. Prostitutka Monica Coughlanová, která v roce 1987 řekla soudu, že dostávala 70 liber za jedno sexuální dostaveníčko, zemřela letos v dubnu při autonehodě. Terence Baker, majitel klíčového alibi z roku 1987, zemřel v roce 1991 na infarkt. A Lloyd Turner, šéfredaktor Daily Star, zemřel na následek stresu krátce po prohraném procesu v roce 1987. Bohužel, závěrečnou soudcovu řeč nepřežila také sedmaosmdesátiletá matka Lola Hayne Archerová. Zemřela uprostřed jedné ze soudcových vět. Co Británii zbylo? Před branami věznice, v níž Archer skončil, zůstává především ona debata o lordech. Labouristický poslanec Dolní sněmovny Andrew Mackinlay již navrhl zákon, aby odsouzení peerové nemohli v parlamentu zasedat. Pro volené poslance tato norma platí. Vedení novin Daily Star požaduje rozsudek za satisfakci pro celou novinářskou obec a požaduje na Archerovi svých půl milionu liber zpět i s úroky. A manželka Mary? Neztrácí sílu: „Nestojím při něm kvůli pocitu povinnosti, ale protože chci. Jeffreymu Archerovi přece jen zbylo trochu štěstí.
