Velkým problémem dosavadní úpravy daňového řízení jsou chybějící závazné lhůty pro finanční orgány. Na základě praktických zkušeností přinášíme návrh na zlepšení dosavadního stavu.
Jak zlepšit daňový řád
Žádné daňové řízení není vždy stejné, a proto je požadavek na jednotné zavedení závazných lhůt pro jednotlivé úkony finančního úřadu samozřejmě diskutabilní věcí. Nicméně dosavadní velká absence lhůt, závazných pro správce daně, je palčivým problémem.
Zánik možnosti doměřit daň
Přesto již nyní existuje jedna lhůta, která je závazná absolutně a jejím nedodržením nastává pro správce daně velmi důležitá sankce: Jedná se o nemožnost doměřit daň. Touto lhůtou je zakotvena takzvaná prekluze neboli zánik práva vyměřit daň. Tato lhůta je tříletá a je upravena v ustanovení § 47 daňového řádu. (Poradenský článek na toto téma jsme přinesli v Profitu č. 53/2007 – pozn. red.)
Již nyní je patrné, že zmíněnou lhůtu berou finanční orgány velmi vážně – a zároveň je v podstatě jediným způsobem, jak je přimět „konat“. Proto by bylo účelné tuto prekluzivní lhůtu upravit podrobněji než dosud. Nyní nelze daň vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání. Avšak byl-li před uplynutím této lhůty učiněn (finančním orgánem) úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl poplatník o tomto úkonu zpraven.
Právě bližší okolnosti přerušení této prekluzivní lhůty by měly doznat podrobnější úpravy. Stávající judikatura (rozhodnutí soudů v daňových sporech) došla k závěru, že úkonem přerušujícím tuto prekluzivní lhůtu je zejména daňová kontrola. Pokud ji finanční úřad zahájí, pak v kontrolovaném období dochází k přerušení prekluzivní lhůty a ta začíná běžet znovu od konce roku zahájení této kontroly.
Přerušení prekluzivní lhůty se však váže pouze k zahájení daňové kontroly. Všechny následující úkony provedené v průběhu daňové kontroly, případné vydání platebního výměru či odvolací řízení již tuto prekluzivní lhůtu nepřerušují. Úřad má tak od zahájení daňové kontroly tři roky na to, aby ji ukončil, vydal platební výměr a ukončil případné odvolací řízení, na jehož základě platební výměr nabývá právní moci. Jelikož úřady ne vždy respektují ustálenou judikaturu, bylo by v zájmu posílení právní jistoty vhodné zavést tyto skutečnosti přímo do zákona.
NEBOJTE SE BERŇÁKU!
Jak jednat s finančním úřadem jako rovný s rovným? Jak se chovat při daňové kontrole? A kde si můžete stěžovat na rozhodnutí finančních úřadů? Podrobné návody jsme přinesli v seriálu Profitu č. 39-46/2007. O archivní čísla si můžete napsat na profit@profit.cz!
Bez chyb hned napoprvé
Dojde-li v rámci soudního přezkumu k napadení a posléze zrušení platebního výměru pro jeho vady, je povinností finančního orgánu v rámci daňového řízení odstranit vady a řídit se při tom právním názorem soudu. Samotné daňové řízení se tak vrací na samý počátek. V daňovém řádu by však mělo existovat ustanovení pamatující také na tuto situaci a výslovně stanovit, že ani v tomto případě se prekluzivní lhůta nepřerušuje. Je-li totiž platební výměr zrušen pro své vady, je to vinou finančního úřadu, potažmo finančního ředitelství, že tyto vady neodstranily již v prvotním řízení.
Byla by tak založena povinnost správce daně postupovat profesionálně a vyměřit daň na první pokus. K tomu ostatně daňový řád dává úřadům dostatečné pravomoci. Není-li toho správce daně schopen, musí si být vědom sankce nemožnosti vyměření daně vůbec z důvodu prekluze. Z tohoto důvodu by ve věci lhůt plně postačovalo podrobněji zakotvit tyto skutečnosti přímo do zákona tak, aby si jí byli vědomi také pracovníci finančních orgánů, kteří ne vždy respektují ustálenou judikaturu soudů. Bude tak plně v dispozici správce daně, jak si rozvrhne daňové řízení – vždy však musí pamatovat, že na případné přezkoumání daňové povinnosti má jen a pouze tři roky.
CO BYSTE ZLEPŠILI NA DAŇOVÉM ŘÍZENÍ?
Upřednostňujete „pouze“ zlepšení současného zákona o správě daní a poplatků, nebo vznik zcela nového daňového řádu? V čem s autory textu souhlasíte a v čem máte jiný názor? Na e-mailu profit@profit.cz čekáme na vaše ohlasy!
Ochrana před nečinností úřadu
V některých případech má poplatník skutečně eminentní zájem na provedení úkonu či vydání rozhodnutí v určité jasně stanovené a pokud možno rychlé lhůtě. Může se jednat například o vyměření daně v případě vykázání nadměrného odpočtu u DPH, vyřízení námitek daňového subjektu či odvolání vůči nahlížení do spisů.
Situaci kolem zahájení vytýkacího řízení u nadměrných odpočtů již nyní řeší přímo zákon o správě daní a poplatků (§ 43 odst. 2): Pokud z podaného daňového přiznání nebo hlášení (popřípadě dodatečného daňového přiznání nebo následného hlášení) vyplývá, že daňovému subjektu má vzniknout přeplatek a správce daně má o této skutečnosti pochybnost, musí poplatníka vyzvat k odstranění pochybností do 30 dnů ode dne, kdy bylo takovéto podání učiněno.
Lhůty týkající se nečinnosti úřadů upřesnil Pokyn ministerstva financí č. D-308 (podrobněji jsme o něm psali v Profitu č. 30/2007). Situaci by přesto prospělo zavedení lhůt uvedených v tomto interním předpisu přímo do zákona – nezávisle na tom, že už nyní může poplatník iniciovat ochranu před nečinností upravenou v ustanovení § 34c daňového řádu.
