ČSSD, lidovci a US-DEU si otestovali limity své spolupráce
Kabinet Vladimíra Špidly má za sebou první krizi. Koalice se nerozpadla, nikdo z ministrů vládu neopustil, přesto už leccos nebude jako dřív.
V první řadě vzala za své iluze, že česká politika se točí kolem Vladimíra Špidly. Jakkoli se premiér snažil po debaklu vládního povodňového balíčku vystupovat razantně, trestat neposlušné unionisty, byl to nakonec vlivný vicepremiér Stanislav Gross, který minulé úterý podpořil Špidlu a přesvědčil váhající předsednictvo ČSSD, že lepší než jít do menšinové vlády bude pokračovat ve starém složení. Už dlouho se šuškalo, že za Špidlovou stručností se neskrývá geniální, promyšlená taktika, ale spíš introvertní nevůle komunikovat. To se projevilo naplno jak tím, že premiér nebyl schopen zamést balíčku cestu ke schválení sněmovnou, a přesto jej tam poslal, tak při pozdějším jeho lavírování kolem dalšího osudu Unie svobody. Krize srazila pozici Špidly ve straně i pozici ČSSD mezi voliči.
Užitečný balvan.
První překážkou, na kterou Vladimír Špidla na svém vítězném tažení po parlamentních volbách narazil, byla Hana Marvanová. Za setrvání ve vládě bylo vedení Unie svobody, jak se ukázalo, ochotno obětovat vše, dokonce protiústavně přitlačilo na Marvanovou, aby se vzdala mandátu. Špidla nakonec svým ultimátem, ať odstoupí všichni unionističtí ministři, kající se Pilipově straně ukázal, že nemá co ztratit. Až díky Haně Marvanové objevili Pilipovci svou cenu, která nespočívá jen v tom, že spoluvytvářejí vládní většinu 101 hlasů. Špidla si zatím netroufá postavit menšinovou vládu na důvěře od komunistů. Kdyby však vyhnal unionisty z vlády, ti by právě hlasování o důvěře zbytkové menšinové vládě ČSSD/KDU-ČSL mohli iniciovat. Spojence by k tomu vždycky ve sněmovně našli, jenom namátkou Klausovu ODS.
Rovnoprávnější vztahy.
Pokles ke dnu unionistům pomohl zbavit se bojácnosti a pocitu neužitečného koaličního přívěšku. Špidla zjistil, že kdyby po dvou měsících jeho kabinet padl, strana mu to spočítá a k moci se může vrátit Zemanovo křídlo. I lidovci si najednou uvědomili, že bez unionistů pro ČSSD nemají velkého významu. Tak vlastně krize pomohla ujasnit pozice koaličních partají, byť na sebe teď budou cenit zuby asi víc než dosud. Stojednička zůstává matematicky stejně křehká, ale vnitřně může být pevnější.
Vladimír Špidla svůj povolební úspěch mimo jiné postavil na tom, že se v Česku vkládaly do středové proevropské vlády veliké naděje. Sympatií k jejímu ustavení se netajil ani prezident Václav Havel. Od trojlístku koaličních stran se čekalo spíš kamarádství a vzájemná podpora proti neevropským silám než reálná, standardní politika. Špidla využil situaci a od začátku jednal s lidovci i s unionisty z pozice staršího bratra, respektive otce. Daňová krize Špidlovy vlády tuto deformaci napravila. Definitivně zbořila také iluze o tom, že nástup nové garnitury politiků znamená konec politických intrik a čachrů. Partaje potřebovaly akorát tak dva měsíce na zabydlení se ve vládních mechanismech, aby ztratily ostych a pustily se do hájení svých představ. Užitek první bitvy je zřejmý.
Partner druhé kategorie.
Hladký přechod z povolebních líbánek k běžnému koaličnímu manželství ovšem nic nemění na zoufalé vnitřní situaci v US-DEU. Tak jako opoziční smlouva vytvořila před čtyřmi lety obyčejné a smluvní opoziční strany, sáhl Špidla v rámci exekuce viníků k zavedení dvojího typu koaličních partnerů –s tím rozdílem, že do druhé kategorie patří onen „smluvnější“. Unie svobody se totiž minulé úterý asymetricky zavázala sociálním demokratům, že všichni její poslanci podpoří důležité zákony, jejichž podoba bude předjednána. Když ne, podají její ministři demisi. To by časem mohlo vést v zájmu setrvání US-DEU ve vládě a dodržení dohody i k vyloučení nevypočitatelné Hany Marvanové ze strany. „Doufám, že k ničemu takovému nedojde, to by nebylo demokratické,“ řekla Marvanová pro týdeník EURO.
Všichni selhali.
Poslankyně, která prý nyní cítí velkou podporu zdola, prý sama rozhodně unii neopustí. S nepřijetím daňového balíčku je i dnes spokojena. „Nevidím to jako prohru,“ říká. V žádném případě prý ze svého vyhroceného postoje k daním nechce vytěžit body pro podzimní republikový sněm US-DEU, kde se má volit předseda. Chce usilovat o to, aby na sněmu zvítězil směr, který bude vycházet z hodnot, kvůli kterým unie vznikala. „Nikoli tendence obětovat program za nějaké posty nebo za účast ve vládě. Myslím, že ve vedení strany by měla nastat úplná obměna, republikový výbor i úzké vedení selhaly,“ domnívá se žena, kvůli které málem došlo k rozpadu levostředové vlády Vladimíra Špidly.
