S existencí nákupních center se už smířil téměř každý, pro některé lidi se však jejich návštěvy ve dnech volna stávají celodenní záležitostí, ne-li přímo svátkem. Tento fenomén umožňuje také záchytná síť restaurací a kaváren, v nichž zemdlení zákazníci rádi sklesnou do prakticky jakkoli upraveného interiéru.
Tyto ostrůvky relativního oddechu jistě nelze srovnávat se skutečnými restauranty a kavárnami, kam člověk obvykle dochází kvůli osobité atmosféře, jakož i faktu, že ho na jistou dobu magicky odříznou od každodenní reality. Už kvalita samého posezení bývá v nákupních centrech sporná; židle, občas oddělené křehkou přepážkou, bývají sešikovány přímo na průchozí rampě, v lepším případě ve vyšším, „občerstvovacím“ patře komplexu, a nikoli v těsném sousedství módního butiku. Vzniká tak další svérázný jev: procházejíce kolem jednotlivých podniků, jež se divákům staví na odiv jako průřezy dětských pokojíčků pro panenky, voyeursky pozorujete strávníky tu polehávající na indických divanech, vykukující zpoza thajských rákosin či hodující uprostřed echt rustikální pizzerie. Ve většině případů tito odpočívající trosečníci po chvíli opět odrazí, aby svůj prám nasměrovali k dalším obchodům. Co jiného by je jinak nutilo vydávat se do této oázy vykonstruovanosti a sterility dobrovolně? Snad zdejší kulinární kreace?
Tuto odvážnou domněnku jsme se rozhodly ověřit v libanonském podniku El Emir ( je nástupcem restaurace Byblos sídlící od roku 2001 v prostorách nedalekého Burzovního paláce), k němuž je nutno vážit cestu napříč nákupním centrem Palladium. Sevřen mezi pizzerií a rybí restaurací zabírá obě strany rušné chodby, v níž navíc pulzují televizní obrazovky a vyhrává hned několik druhů hudby. Libanonské pásmo vymezují bělostné látkové pruhy, jež na způsob nebes splývají z vysoké dřevěné konstrukce, a skýtají tak hostům u šestnácti stolů jakous takous intimitu. Vzhledem k modré zářivce, probíhající po celé délce chodby, však bílá tkanina (spočívající coby ubrus i na stolech) nepříjemně světélkuje a ještě ubírá z hypotetické útulnosti evokujíc potažmo prostředí solária, míněného zřejmě jako náplast na krutou zimu venku a zároveň náhradu za slunný Libanon.
Pro začátek vybíráme osvědčený talíř předkrmů, tentokrát vegetariánský. Z oválného kovového podnosu postupně lovíme falafel, taštičky plněné špenátem a cibulí, marinovaný lilek, smaženou taštičku plněnou tvarohovým sýrem, salát tabouleh, hummus, lilkovou kaši moutabal, kyselé zelí, mrkev a okurky (jež jsou obvyklou přílohou k falafelům – zajímavá paralela k našim karbanátkům s kyselou okurkou) a směs drobných zelených a černých oliv. Vše je překvapivě znamenité a lahodné, jen ty kyselé složky jsou na náš vkus příliš octovité (jak ale z jiných arabských podniků víme, je tomu tak správně). Skvělé jsou jak taštičky se špenátem, cibulí a piniovými oříšky, tak smažené taštičky plněné tvarohem, jež by samy o sobě byly trošku dusivé, nebýt taboulehu aneb záplavy nahrubo posekané hladkolisté petrželky s rajčaty (bohužel v tomto ročním období chuťově nanicovatými), krájenou cibulí, mátou a skrovnou hrstkou drcené pšenice, dochucené citronovou šťávou a olivovým olejem, která nás vyloženě nadchla. Falafel – placička z vařené cizrny – je standardní, hladce rozmixovaný hummus na bázi stejné suroviny však chutná výborně, místní verze navíc obsahuje velké množství citronové šťávy. Mačkanice z lilků moutabal, šmrncutá sezamovou omáčkou tahini, vyznívá přesně, jak má, marinovaný lilek překvapil náplní z ořechů a česneku, teplé placky pitta, donesené k zakusování, jsou správně elastické a voňavé. Protože nás zajímá, zda jsou stejně povedené i masové meze, objednaly jsme zároveň lahem bilageen, což je u Emira naprosto vynikající záležitost. Pět menších pittiček (připomínajících vzhledem spíše jakési minipizzičky) s dozlatova propečenými okraji bylo ve středu doplněno mletým jehněčím masem s cibulí, paprikou a zelenou petrželkou. Tenké těsto báječně křupe, masová nádivka je vláčná, typická chuť jehněčího se projevuje pouze velmi decentně. Vřele doporučujeme!
Slabším jedlíkům by tento úvod zcela stačil, z pracovních důvodů si však musíme objednat pokračování – pečeného mořského vlka, kořeněné brambory batata harra a salát fatoush.
Ryba byla upravena vcelku, nese se na bílém hranatém talíři v doprovodu krájeného rajčete (nedomrlého), pár plátků okurky a trsu kadeřavého salátu. Samotného asketicky vyhlížejícího vlka zdobí snítka širokolisté petržele a dílek citronu. Položka „pečené brambory“ tajila dvě obrovité erteple ve slupce, nakrojené a omaštěné máslem. Jejich velikost nám doslova vzala dech, jinak jsou veskrze vynikající, jak příjemně mazlavou konzistencí, tak máslovou chutí i křupavou slupčičkou. Něco jiného je však bandory zdolat, obzvlášť v kombinaci s též výbornou rybou, jejíž křehké bílé masíčko se jen jen rozsýpá.
Zklamáním nejsou ani kořeněné brambory batata harra, které jsme našly v sekci teplých předkrmů, doporučujeme však neohlížet se na tyto kategorie a prostě si složit menu podle momentální chuti a nálady. Nám znamenitě posloužily ve chvíli, kdy se nám po svátcích nechce do žádného masa. Brambory, nakrájené na malé kousky, mají díky směsi orientálního koření načervenalou barvu a zajímavou chuť, doplňuje je jenom česnek, paprika a cibule, místo inzerovaného čerstvého koriandru nacházíme listovou petrželku. Salát fatoush je příjemně oživuje – jedná se o čerstvou míchanou zeleninu (kostičky červené a oranžové papriky, okurky, rajčat a ledový salát) s osmaženými (pravda trochu příliš mastnými) křupavými krutonky z pitta chleba, přičemž zálivku tvoří olivový olej, citron a koření summach. (Od celkem příjemné, ne však zcela profesionální servírky se dozvídáme, že jde o směs jí neznámého koření. Slibuje, že se zeptá v kuchyni, ale odpověď nám zůstává dlužna.)
Přestože jsme spořádaly celkem slušné kvantum jídla, jeho v zásadě lehký charakter nám vyšetřil místo i na malý dezert – totiž libanonskou palačinku. Čekání na ni se trochu táhne, nám to ale dnes nevadí, aspoň nám lépe vytráví. Konstatujeme, že dezert se opět podobá známé „taštičce“ – tentokrát plněné ořechy včetně většího kousku skořápky, tento skrytý atentát však naše zuby naštěstí přestály bez úhony. Zdejší rejstřík chutí se v tuto chvíli rozrostl o další položku. Shodujeme se na tom, že ji má na svědomí klasická surovina arabských cukrářů, totiž růžová voda. Taštička byla osmažena snad až příliš dohněda, chutná zato výborně: díky střídmému obsahu cukru se stává příjemnou sladkou tečkou, na niž budeme vzpomínat jen v dobrém. Nasekané pistácie a jahoda, tvořící oblohu, představují kvalitní zpestření dezertního talíře.
Za naši nestřídmou hostinu platíme 1361 korun, což vzhledem k množství i kvalitě předloženého považujeme za přijatelné. Škoda jen, že majitelé pro svůj nový podnik nezvolili o něco útulnější prostředí.
El Emir
Lebanese restaurant
Adresa: náměstí Republiky 1, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 225 771 886
www.elemir.cz
Druh kuchyně: libanonská
Platební karty: všechny běžné
Země původu nabízených vín: ČR, Itálie, Libanon
Hodnocení restaurace:
Jídlo 48/50
Obsluha 15/20
Nápoje 10/10
Prostředí 4/10
Value for money 8/10
Celkem 85/100
+ kvalitní kuchyně
- zoufale rušivé a sterilní prostředí
Value for money 8/10
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Červená čočková polévka 80,-
Libanonský salát (sezónní čerstvá zelenina s olivovým olejem a čerstvou
citronovou šťávou) 110,-
Lahem Bilageen (zapečené těsto s jehněčím masem, cibulí a tomaty) 110,-
Výběr z libanonské mezy (humus, montabal, warak inab, tabouleh, olivy,
kabis, falafel, sanbousek jibneh, fatayer, batinjan makdus) 280,-
Pražma grilovaná vcelku 360,-
Kafta Halebiyeh (mleté jehněčí maso s cibulí a petrželí, grilované) 290,-
Shish Taouk Sandwich (grilované marinované kuřecí kostky) 140,-
Katayef (1ks) (libanonské palačinky s oříšky a medovou polevou) 45,-
Baklawa 90,-
Výběr z vinného lístku:
Sauvignon 2006 kabinet, Moravia Valtice 270,-
Chardonnay 2006, pozdní sběr, Vinselekt Michlovský 520,-
Cabernet Sauvignon 2006, pozdní sběr, Vinselekt Michlovský 520,-
Ksara Prieure (red), Libanon 530,-
Ksara Réserve du Couvent (red) 820,-
Château de Ksara, 2001 1300,-
Frascati D.O.C, Itálie 320,-
Gavi di Gavi D.O.C.G. 690,-
Valpolicella Ripasso 1100,-
Bardolino Clas. D.O.C. 470,-
