Rudolf Pernicky
Úspěchy liberalismu v České republice jsou zřetelné. Zatímco v ostatních evropských (kontinentálních) zemích má tato politická orientace spíše roli statisty, stal se liberalismus v České republice silným politickým hnutím s velkou tvo řivou silou. Má liberalismus u nás skutečně své pevné místo, nebo je to spíše transplantovaný koncept, který sice člověk nejprve přijme, ale po určité době jej přece jenom odmítne?
Celá řada náznaků hovoří spíše pro transplantační teorii. Potvrzují, že chybí důležité základy pro dlouhodobé prosazení se liberalismu v České republice.
Česká republika nemá - na rozdíl od USA, Velké Británie či Francie - žádnou velkou tradici politického či ekonomického liberalismu. Její dějiny jsou spíše dějinami boje za společná práva - nejprve za národní uvědomění a vlastní stát, později proti komunismu. Lidé chtěli vlastní, později jinou, ale nikdy opravdu liberální republiku. Stejně málo zřetelné a hluboké jsou tradice, sebevědomí, hodnoty a vzory politického a ekonomického liberalismu. „Společenství má v České republice tradičně vysokou hodnotu. Obecn é blaho jako úloha státu má hluboké historické kořeny. Země tradičně volila spíše sociálnědemokratickým směrem. Václav Havel a další disidenti bojovali za svobodu a práva jednotlivce, ale byli spíše osamělými bojovníky než průkopníky liberalismu.
A tak se zdá, že ODS zkouší prosadit liberální principy v zemi bez liberální tradice.
Chybějící živná půda
V základním axiomu liberalismu - ve snaze „chtít být bohatý - se občané jednotlivých zemí téměř neliší. Co je ale odlišuje zcela zřetelně, je způsob „jak . Země, kde liberalismus funguje a je úspěšný, nemají jenom přesně dané právní zázemí (které d oposud v České republice chybí), ale také zcela určitý hodnotový systém, konkrétní způsoby chování a typickou mentalitu obyvatel. Morálka, zodpovědnost za vlastní chování, výkonnost, nezávidění a připravenost nést riziko jsou základním pro středím, ve kterém může liberalismus fungovat a rozvíjet se. Tyto předpoklady najdeme v anglosaských zemích, méně už v kontinentální Evropě, natož u nás. Český hodnotový systém se jeví v řadě ohledů neslučitelný s liberálními ideály a myšlenkami.
Historie nás učí: právní a politické poměry lze změnit v relativně krátké době, ale po staletí formovaná mentalita obyvatel země se již tak rychle nezmění.
Chybějící vzory
Přední osobnosti českých dějin nebyli a nejsou podnikatelé, nýbrž intelektuálové a humanisté. Jejich postoj k materialistickému hospodářství a řídícímu mechanismu typu trh a zisk je tradičně spíše zdrženlivý až kritický. Mnozí ma jí rozsáhlé vědomosti, které ale nemohou nahradit hospodářskou realitu a především zkušenosti.
K tomu ještě patří: řada dřívějších podnikatelů byla německého nebo židovského původu a nehodila se jako podnikatelské vzory. Baťa je světlou výjimkou. A dosavadní průběh privatizace roli podnikatelů a jejich pověst spíše oslabil, než pos ílil.
Chybějící praxe a průkaznost
Doposud se praktikovala liberální rétorika, a nikoliv liberální praxe. To, co vzniklo, připomíná spíše směs z Balkánu, Latinské Ameriky a Asie než anglosaské liberální systémy. Korupce, protekce, neplatiči, tunelování. Státní správa zůstáv á nezměněna, daňový a sociální systém, vzdělávání a další oblasti si mohou o liberálním přístupu jenom nechat zdát.
To tedy byl a je český liberalismus, a nikoliv ekonomický liberalismus - a to hned dvakrát. Rozsáhlá finanční podpora a velkorysé úvěrování podniků - to není liberalismus, ale státní kapitalismus. Působení skutečného liberalismu na o byvatelstvo tak vůbec nebylo politicky otestováno. A o českém, a nikoliv liberálním systému svědčí i skutečnost, že zahraniční podnikatelé (s výjimkou několika velkých projektů) byli od privatizace drženi dostatečně daleko.
Shrnutí: dosavadní úspěchy ODS se jeví spíše ve spojení s osobou Václava Klause a dobou transformace. Co nyní přichází, je spíše dobou normalizace. To platí i pro liberalismus, který v České republice vzhledem k chybějícím zákla dům čekají těžké časy.
