Některé pasáže novely odsouvají konkurenci o dva roky
Aby mohl být český telekomunikační trh od roku 2001 otevřen konkurenci, jak se republika zavázala, je naprosto nezbytné přepsat zastaralý telekomunikační zákon. Poslanecká sněmovna se zřejmě ještě tento týden bude v prvním čtení zabývat novelou navrh ovanou vládou. Text vypracovaný ministerstvem dopravy a spojů sice vypadá liberálně, při důkladnějším čtení je však možné objevit nejen řadu nedodělků a nejasností, ale i pasáží, které jsou v hrubém rozporu s celkovým pojetím věcného záměru zákona a praxí v EU. Přitom hodnotící zpráva Bruselu nutnost přijetí telekomunikačního zákona přímo zmiňuje (str. 24-25).
Nezávislost není po chuti. Podmínkou toho, aby mohl volný trh fungovat bez potíží, je to, aby na soupeření telekomunikačních firem dohlížel regulátor nezávislý nejen na soutěžících, ale i na momentální politické konstelaci. Český telekomunikační úřad, který má být národním regulačním orgánem, tuto podobu zatím zdaleka nemá (nyní je součástí ministerstva dopravy a spojů). Avšak ani opakované změny v předloze nedávají jistotu, že vláda a resortní ministr skutečně chtějí mocenské otěže pustit z rukou.
Ještě před prázdninami hovořil rozpracovaný návrh zákona o tom, že v „čele úřadu je předseda, kterého na návrh vlády jmenuje a odvolává prezident . To znamená obdobný model jako u antimonopolního úřadu. Do vlády se však v září d ostala zcela jiná varianta, v níž se počítalo s tím, že šéfa úřadu bude jmenovat a odvolávat sám ministr dopravy a spojů. „Zatím počítáme s tím, že úřad bude podléhat ministrovi a úplně samostatným se stane až při vstupu do Evropské unie, uvedla k tomu v deníku MF Dnes Marcela Gürlichová, náměstkyně ministra Antonína Peltráma. Ve vládě ovšem tento model narazil na tvrdý odpor zejména u ministra financí Pavla Mertlíka, který podporuje nezávislost. Kabinet náv rh zákona nakonec 29. září schválil, ale Antonínu Peltrámovi uložil, aby inkriminovaný paragraf přepracoval. Ve verzi, kterou se nyní budou zabývat poslanci, se již hovoří o tom, že předsedu úřadu jmenuje a odvolává na návrh ministra vláda. „Po važujeme to za rozumný kompromis, řekl týdeníku EURO Richard Stonavský z telekomunikační firmy Aliatel.
Spor o to, zda má Český telekomunikační úřad zůstat pod vlivem ministerstva dopravy a spojů, má i ryze osobní podtext. Je veřejným tajemstvím, že vztahy mezi vedením ministerstva a vrchním ředitelem ČTÚ Davidem Stádníkem nejsou nijak přátelské. V době letních dovolených se podle několika na sobě nezávislých zdrojů náměstkyně Gürlichová dokonce pokusila ředitele Stádníka odvolat a znalci poměrů na ministerstvu tvrdí, že osobní rozepře zdaleka neutichly.
Kdo zaplatí ztrátové služby? Zákon by měl podle návrhu nabýt účinnosti v lednu příštího roku, ale ani Peltrámův úřad tomu již nevěří. „Osobně to považuji za naprosto nereálné, říká mluvčí ministerstva Martin Šváb. Některé klíčové paragrafy začnou i tak platit až v den otevření trhu, 1. ledna 2001. Jedná se zejména o pasáž týkající se poskytování takzvané univerzální služby, tedy souboru základních služeb, který musí být dostupný všem lidem a firmám i v odlehlých oblastech ČR. Zahrnuje veřejnou telefonní službu na pevné síti, včetně faksimilního přenosu a přenosu dat, operátorské služby, poskytování informací o telefonn ích číslech, bezplatný přístup k číslům tísňového volání, provozování veřejných telefonních automatů, tištění telefonních seznamů a služby invalidům.
Regulační úřad bude oprávněn ve veřejném zájmu jedné či více firmám uložit za povinnost univerzální službu poskytovat. Jelikož jde o činnosti často prodělečné, mají být vzniklé „prokazatelné ztráty hrazeny ze zvláštního fondu univerzální služby, do nějž budou přispívat držitelé telekomunikačních licencí.
Podle některých právních výkladů však zákon de facto umožňuje, aby firmy, které budou z fondu čerpat, do něj samy nepřispívaly. Nové, alternativní operátory by to samozřejmě nepřiměřeně zatížilo. Generální ředitel společnosti Kabel Plus David Dea, který je předsedou představenstva České asociace kabelových komunikací, považuje za velmi závažné hlavně to, že návrh neobsahuje alespoň hlavní zásady a principy financován í univerzální služby. „Žádný pozdější prováděcí předpis tuto chybu nenapraví, neboť závazky mohou být provozovatelům uloženy pouze zákonem, upozorňuje. V dubnu vládou schválená Národní telekomunikační politika přitom jasně hovořila o nutnosti vytvoření „transparentního mechanismu financování univerzální služby .
SPT Telecom, který bude téměř jistě poskytováním univerzální služby pověřen, považuje za diskriminační, že nárok na hrazení prokazatelné ztráty mají mít pouze poskytovatelé univerzální služby, jejichž podíl na trhu bude menší než 80 procent. Telecom by tak, minimálně v počátečním období, nedostal ani korunu. „Definice relevantního trhu je zcela nejasná, a to jak geograficky, tak co do rozsahu služeb. Ustanovení nemá oporu v žádném dokumentu EU a nebylo ani ve věcném záměru zákona, uvádí dále firma ve svém stanovisku.
O cenách až později. Stejného druhu jsou i ostré výhrady operátorů k cenové regulaci. V rozporu s věcným záměrem zákona a národní telekomunikační politikou nejsou totiž v návrhu zakotveny principy stanovování cen základních telekomunikačních služeb ani cen za propojení. Všechny asociace působících v oblasti telekomunikací se shodují na tom, že způsob tvorby cen uvedený v návrhu (to jest cenovým rozhodnutím regulátora) je v rozporu s příslušnou direktivou EU, protože ta umožňuje stanovovat ceny na základě nákladů. Rovněž tak je v rozporu i s další pasáží zákona, v níž se otevřeně zakazuje křížové financování služeb. „Pro firmy, které se připravují na budoucí konkurenci, jsou cenové záležit osti nesmírně důležité. Není to možné řešit na poslední chvíli a navíc mimo zákon, tvrdí Svatoslav Novák, bývalý generální ředitel SPT Telecom, dnes předseda Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí (EURO 38/1999).
Svobodná volba se odsouvá. Ačkoliv v obecných záležitostech mají telekomunikační firmy názory téměř shodné, v jednotlivostech se jejich postoje výrazně liší. Firma Aliatel například za největší chybu předlohy považuje skutečnost, že zákon v paragrafu 78 klade uživatelům nepřekonatelné překážky v možnosti zvolit si hned po otevření trhu, a to bez ohledu na majitele místní sítě, alternativního operátora a také v možnosti zachovat si své původní telefonní číslo. Návrh v tomto vyhověl SPT Telecom a počítá se zavedením těchto dvou atributů volného trhu „nejpozději do konce roku 2002. „Prakticky to znamená odsunutí liberalizace o dva roky, tvrdí Richard Stonavský z Aliatelu. Většině malých a střed ních zákazníků tak podle jeho názoru bude znemožněno změnit operátora, případně jim změna přinese velké náklady. Začít s výstavbou vlastních místních sítí sice konkurenční provozovatelé mohou, ale bylo by to zdlouhavé a nákladné. Z technického hlediska podle Aliatelu okamžitému zaved ení nic nebrání, protože digitální ústředny používané SPT Telecom jsou stejné jako třeba v Německu, kde systém svobodné volby operátora již funguje. Stačilo by prý pouze rozšířit software.
Nepřenositelnost čísel bude zase vadit zejména velkým zákazníkům, protože snadno zapamatovatelná „zlatá čísla jsou již součástí jejich image.
Neshoda mezi operátory platí i v otázce vzájemného propojování sítí. Zatímco menší operátoři, kteří se chystají na volný trh, považují lhůtu devadesáti dnů, během které jsou povinni uzavřít smlouvu o propojení, za zbytečně dlouhou, SPT Telecom ji naopak označuje za naprosto nereálnou. „Předloha vůbec nestanoví, co musí návrh na uzavření propojovací smlouvy obsahovat, poukazuje Telecom na skutečnost, že by měl propojit každého, kdo jej o to požádá a předloží návrh smlouvy.
V zajetí razítek. Perličkou, která dokazuje, že státní úředníci sice píší zákon o liberalizaci, ale ve skrytu asi stále touží po zachování byrokracie, dokládá pasáž, která se věnuje ověřování technické způsobilosti takzvaných začleňovaných zařízení. Autorům zákona totiž nestačilo, že držitel licence je povinen v koncových bodech své sítě či rozhraních garantovat určité technické parametry a používat jen zařízení splňující podmínky příslušného zákona. Provozovatel má mít navíc povinnost si od regulačního orgánu, respektive firmy jím pověřené, nechat zkoušku technické způsobilosti začleňovaných zařízení, například ústředen, ověřit. To je to samé, jako když pekař upeče rohlík, který sice odpovídá všem technologickým a hygie nickým normám, ale chce se po něm ještě razítko, že jeho pekárna je opravdu v naprostém pořádku.
