Koncepce Zákoníku práce založená na principu delegace je špatná
Ústavní soud se v polovině března rozhodl zrušit jedenáct ustanovení Zákoníku práce. Ten přitom platil pouze od začátku minulého roku. Nález soudců se zásadně dotkl principů, ze kterých Zákoník práce vycházel. Dle soudu musí být především posílena podpůrná role občanského práva vůči pracovnímu a měla by se rozšířit i svoboda zaměstnanců a zaměstnavatelů uzavírat pracovní smlouvy na základě vlastního uvážení. Oslabena bude naopak role největších odborových organizací, které dosud mohly uzavírat s podniky kolektivní smlouvy i proti vůli menších odborářů. Zatímco vláda rozhodnutí uvítala, opozice s ním velmi ostře nesouhlasila. „Zákoník obsahoval řadu koncepčně špatných ustanovení. Některé principy, na kterých byl postaven, byly nevyzkoušené a nefungují nikde ve světě,“ domnívá se odborník na pracovní právo, advokát a vysokoškolský profesor Miroslav Bělina.
EURO: Ústavní soud zrušil jedenáct ustanovení Zákoníku práce. V čem spatřoval problém? BĚLINA: Jsou dva základní okruhy problémů. Jednak otázky obecné povahy, jednak problém vztahů s odborovými organizacemi. V obecné rovině se projednávala především otázka vazby Zákoníku práce na Občanský zákoník. Šlo o to, že nový Zákoník práce nebyl postaven na tradičním subsidiárním vztahu k občanskému právu. Tedy na principu podpůrné platnosti občanského práva tam, kde není věc upravena Zákoníkem práce. Takto to funguje prakticky ve všech zemích. Místo toho byl použit nevyzkoušený princip delegace, dle něhož zákon odkazoval pouze na konkrétní ustanovení Občanského zákoníku. Toto řešení bylo od počátku zpochybňováno. Ústavní soud dal nakonec za pravdu námitkám, že tento princip není v souladu s pravidly právního státu, a proto jej zrušil. Druhý obecný problém se týkal zásady „co není zakázáno, je dovoleno“. To je základní občanskoprávní princip, na kterém byl postaven i tento zákon. To samozřejmě přivítali všichni, protože je to nezpochybnitelná zásada a pravidlo. Kritizován byl ale způsob provedení tohoto ustanovení. Smluvní strany byly zákonem příliš svázané. Smluvní volnost byla omezená, což vedlo k určité právní nejistotě. Dalším zásadním okruhem problémů byly vztahy zaměstnavatelů a odborů a jednotlivých odborových organizací navzájem.
EURO: Nález soudu se dotkl vztahu občanského a pracovního práva. Jak se tato změna promítne v praxi? BĚLINA: Tak, že nyní bude i do pracovněprávních vztahů podpůrně přímo aplikovatelný i Občanský zákoník. A to i v ustanoveních, která nejsou v Zákoníku práce přímo zmiňována. Promítne se to tedy do širší možnosti aplikovat Občanský zákoník a tím i do větší smluvní volnosti. Důsledkem však také bude posílení použitelnosti Zákoníku práce. Smluvní strany už totiž nebudou omezeny použitím pouze určitého výčtu paragrafů Občanského zákoníku. Navíc zákoník bude vykládán v celém svém kontextu tak, jak má být, což zatím nebylo možné.
EURO: Dá se říci, že koncepce nového Zákoníku práce byla špatná? BĚLINA: Koncepčně špatné bylo založit jej na principu delegace. Je to princip nestandardní. Bylo to specifikum české úpravy a jeho aplikace vytvářela problémy, což nakonec potvrdil i Ústavní soud. Druhou nepovedenou věcí byl způsob použití zásady „co není zakázáno, je dovoleno“. Ta je sama o sobě jistě pozitivní a byl to jeden ze základních principů zákona. Jak však uvedl Ústavní soud, tento princip byl ztvárněn legislativně nešťastným způsobem.
EURO: Zákoník práce připravily levicové strany. Je tedy možné říci, že zákon byl levicový? BĚLINA: Obavy ze zavedení principu subsidiarity byly samozřejmě vidět především na straně levice nebo odborů, které se obávaly, že podpůrná platnost Občanského zákoníku by mohla vést k příliš velké smluvní volnosti, a tím možná zeslabit ochrannou funkci Zákoníku práce. Dle mého názoru však tyto obavy nejsou opodstatněné. Spor je spíše odborný a politický problém se vytvořil trochu uměle. Ovšem otázka odborů již určité politikum je.
EURO: Dáváte za pravdu stížnostem zaměstnavatelů, že český Zákoník práce je málo pružný? BĚLINA: Dávám jim trochu za pravdu. Míra liberálnosti norem je však vždy otázkou jistého politického kompromisu a je to vždy věcí dohody zaměstnavatelů, odborů, pravé i levé části politického spektra. Myslím si však, že při tvorbě nového Zákoníku práce měly být některé věci přehodnoceny. A mělo se vzít v úvahu, že starý Zákoník práce, ze kterého nový vychází, byl tvořen za poněkud jiných ekonomických a společenských podmínek. Je vidět, že nový Zákoník práce do značné míry převzal ustanovení starého, který byl méně liberální, než je tomu v některých západních zemích.
EURO: Bylo zrušeno několika paragrafů, které se zabývaly odbory. V čem spatřoval Ústavní soud problém? BĚLINA: Ústavní soud zrušil několik ustanovení, která se týkají odborů. Zejména to, které umožňovalo v případě, že nenastala dohoda mezi odborovými organizacemi a zaměstnavatelem o kolektivní smlouvě, uzavřít smlouvu pouze s jednou organizací. Tou, která představovala většinu. Dokonce ani nemuselo jít o absolutní většinu zaměstnanců, ale pouze o největší organizaci ve firmě, popřípadě o „koalici“ několika menších odborových organizací.
EURO: V čem ono pravidlo odporovalo ústavě? BĚLINA: Ústavní soud dospěl k názoru, že jde o porušení rovnosti odborových organizací, protože to umožňovalo z procesu uzavírání kolektivní smlouvy v podstatě vyšachovat některé menší odborové organizace. Navíc bylo namítáno, že ze zákona není patrné, ve kterém konkrétním okamžiku může zaměstnavatel přestat jednat se všemi a uzavřít kolektivní smlouvu pouze s jednou odborovou organizací. Právní úprava byla v této věci nejednoznačná, což vedlo k určité právní nejistotě.
EURO: Zeslabí toto rozhodnutí pozici odborových organizací? BĚLINA: To si nemyslím. Samozřejmě že uzavření kolektivní smlouvy bude složitější proces, než tomu bylo před nálezem Ústavního soudu, ale neviděl bych to jako oslabení pozice odborů. Spíše bude vyjednávání trochu těžší ve velkých podnicích, v nichž je větší počet odborových organizací. Myslím si však, a ukázala to i praxe, že zaměstnavatelé si stejně nikdy nedovolili vyšachovat z jednání menší odborové organizace, protože by to jistě nepřispělo ke smíru na pracovišti. Problém byl ale v tom, že z vyjednávání mohly být vyautovány protestující organizace. Příkladem může být situace, která nastala, když byl Zákoník práce přijímán a jedna z menších odborových organizací na Českých drahách vyhlásila stávkovou pohotovost. Rozumný zaměstnavatel by si však stejně nedovolil uzavřít kolektivní smlouvu proti vůli některých odborů.
EURO: Neprojevuje se na kvalitě českého Zákoníku práce negativně, že se z něho dělá politikum? BĚLINA: Pracovní právo je politikem asi ve všech zemích. Faktem však zůstává, že situace u nás je nešťastná, protože pracovní právo patří podobně jako systém důchodů a sociálního zabezpečení k věcem, ve kterých by měla nastat zásadní dohoda o základních otázkách ať už napravo nebo nalevo. Má-li se pracovní právo každou chvíli měnit dle toho, jestli vládne pravice, střed, nebo levice, pak to určitě nepřispívá k právní jistotě občanů a je to velmi nešťastné.
JUDr. Miroslav Bělina (57)
Vysokoškolský profesor a vedoucí katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Zakladatel a partner Advokátní kanceláře Kříž a Bělina. Specializuje se na pracovní a obchodní právo. Je členem Legislativní rady vlády České republiky, předsedou České společnosti pro pracovní právo a právo sociálního zabezpečení a rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.
Ústavní spor
Nový Zákoník práce začal platit 1. ledna 2007. Ještě než nabyl účinnosti, tak jej koncem roku 2006 skupina senátorů napadla pro neústavnost u Ústavního soudu. Další skupina poslanců poté podala návrh na zrušení dokonce několika desítek paragrafů. Ústavní soud těmto návrhům částečně vyhověl. Zrušil jedenáct ustanovení zákona a zbytek žádosti zamítl.
