Je to demonstrace síly a imperiálního odhodlání? Takovou otázku si položí každý, kdo se dozví, že Rusko pořádá další velké cvičení. Jeho srdcem je, pravda, vojenský prostor Ašuluk v Astrachaňské oblasti vzdálený od ukrajinské hranice skoro tisíc kilometrů. Ale jde o cvičení hlavně letecké, odehrávající se na obrovitém prostoru od Kaspického moře až téměř k Severnímu ledovému oceánu.
Jen málokoho na Západě proto přesvědčíte, že nejde o další ruské harašení zbraněmi a snahu demonstrovat, že vojenský zásah ve východoukrajinském konfliktu je pro Rusko plně myslitelný. A hlavně snadno proveditelný. Samozřejmě čistě technicky. Prozatím.
Asi by nemělo smysl taxativně vypočítávat všech zhruba sto letounů nejrůznějších kategorií, které se do cvičení už zapojily nebo ještě zapojí. Raději si uvědomme kontext, v němž se toto nejnovější cvičení odehrává.
Na jaře letošního roku Rusko soustředilo velký počet svých jednotek přímo na ukrajinské hranici. Ruská federace tyto hrozivé manévry odůvodnila potřebami normálního armádního výcviku. V létě 2014 v Centrálním vojenském okruhu proběhla takzvaná vševojsková prověrka, jíž se zúčastnilo na 60 tisíc mužů a opět velké množství vojenské techniky. Tehdy už se mluvilo o „nácviku přesunu výsadkových jednotek do neznámého prostoru za účelem mírotvorné mise“. Opravdu pěkné vysvětlení. A teď tedy přichází rozsáhlé cvičení letecké.
Ukrajinské úřady přitom už mnohokrát mluvily o svém znepokojení nejen z koncentrace ruských bojových sil při své severní hranici, ale i z toho, že v poslední době zaznamenávají přímé zasahování těchto jednotek do bojů kyjevské „protiteroristické operace“ v Doněcké a Luhanské oblasti. Ruská strana podobná obvinění stereotypně odmítá.
Do měsíce konec?
V jaké atmosféře nejnovější rozsáhlé ruské vojenské cvičení přichází? Jistě se opět dozvíme, že bylo dávno naplánováno – a klidně to může být pravda. Problém je ale v tom, k čemu by cvičící jednotky mohly být využity. Ukrajinská armáda je odhodlána během několika týdnů vojenskou část operace (samozřejmě vítězně) ukončit a generál Muženko dokonce minulý týden prohlásil, že separatisté budou poraženi do jednoho měsíce. Odvážné tvrzení, zejména když si uvědomíme, že separatisté jsou sice vytlačováni z menších měst a obcí, ale zároveň se chystají na dlouhodobou obranu bašt v Luhansku a Doněcku.
Je zcela evidentní, že kdyby jednotky označující se za separatistické nedostávaly masivní ruskou materiální pomoc, byl by jejich osud dávno zpečetěn. V tuto chvíli je proto otázkou, zda si ruská strana stejně jako dosud vystačí právě s dodávkami zbraní včetně těch hodně těžkých, či zda podlehne pokušení zasáhnout přímo. To by přineslo důsledky věru nedozírné.
Autor je komentátorem Českého rozhlasu
Čtěte také:
Rusko: EU "v tichosti" zrušila zákaz dovozu výzbroje Kyjevu
