ČNB trápí původ peněz italského investora
Ostravskou Union banku vovinuly nějaký mračna, pravil by Josef Švejk a měl by pravdu. Italský investor se možná nestane investorem, a to by mělo patrně fatální následky. Velké obavy to vyvolává i v České národní bance. Patrně proto tisková mluvčí Alice Frišaufová odpověděla v pátek 4. října týdeníku EURO na dotaz, zda centrální banka udělila souhlas Investmartu k ovládnutí Union Group jako majoritního vlastníka Union banky, zavádějícím způsobem. Sdělila, že ČNB rozhodla o souhlasu se vstupem skupiny Investmart. Nedodala však, že rozhodla záporně a nedodala ani, že banka do doby, než rozhodnutí nabude právní moci, neposkytne žádné informace. Právě informační zdrženlivostí obhajuje postup mluvčí člen bankovní rady Pavel Racocha a odmítá situaci Union banky dále komentovat. Samotný investor vzápětí prohlásil, že rozhodnutí pro něj není příliš příznivé, bankovní dohled požaduje další podklady a je naděje, že se rozhodnutí podaří zvrátit. To je ale jenom mlžení. Právě 4. října vypršela tříměsíční lhůta, kterou měl bankovní dohled k vydání rozhodnutí, toto rozhodnutí podle zákona může být pouze kladné, nebo záporné a nemůže obsahovat další podmínku. Investmartu začala tímto dnem běžet patnáctidenní lhůta pro podání rozkladu.
Ultimátum auditora.
Ze strany ČNB je to tak trochu strkání hlavy do písku. Potíže Union banky jsou veřejně známé a každý si o nich může přečíst ve výroční zprávě za rok 2001. Ve výroku auditora - kterým je společnost Deloitte & Touche - se píše, že pokud by nedošlo ke vstupu investora „…existuje významná nejistota ohledně schopnosti banky pokračovat ve své činnosti v dohledné budoucnosti“.
Podstatné je, že Investmart se zavázal v neodvolatelné smlouvě, že nejpozději v prosinci letošního roku odkoupí od Union banky určité pohledávky v nominální hodnotě 1,5 miliardy korun minimálně za 1,25 miliardy. Na tyto pohledávky nebyly vytvořeny opravné položky. I to se píše ve výroční zprávě. Pokud by toto neproběhlo, musela by Union banka vytvořit dodatečně opravné položky ve výši, která by zásadním způsobem zasáhla základní kapitál, a banka by byla zralá na odebrání licence. Nucená správa jí totiž nehrozí, protože nové znění zákona uvádí, že je přípustná pouze v případech, kdy je ohrožen celý bankovní systém. A na to je Unionka příliš malá.
Problém se patrně odvíjí od toho, že Investmart není strategickým investorem. Italové do Union banky vstupují proto, aby ji restrukturalizovali - zjevně s využitím státní pomoci - a potom se slušným ziskem prodali. Informace z trhu uvádějí, že kupcem měla být rovněž italská UniCredito. Její zájem patrně ochladl, a to znamená problémy. ČNB se totiž dožaduje již zhruba půl roku dokladů, který prokážou původ téměř tří miliard, které Investmart hodlá do operace investovat. Centrální bance nestačí nesporná kredibilita akcionářů italské investiční společnosti. Chce jasný doklad, že peníze nebyly tak jako v mnoha jiných případech vyvedeny přímo z kupované banky. Tak totiž problém se solventností nelze vyřešit. Investmart však patrně nemá na svou investici jistého kupce, a tak váhá s vložením vlastních zdrojů. To může být pro banku osudné.
Levná berlička.
Byla by to škoda. Union banka sice potřebuje státní pomoc, avšak v nikterak horentní výši. Hovoří se o částce jedné až jedné a půl miliardy korun. Týdeníku EURO má informace, že probíhala jednání o tom, že by Česká konsolidační agentura (ČKA) odkoupila pohledávky ve výši 650 milionů korun a podstatně by se snížilo úročení zhruba 900 milionů, které má Česká finanční uloženy na účtech Union banky v rámci konsolidačního programu. Česká finanční totiž před řadou let odkoupila od Union banky pohledávky v nominální hodnotě 1,6 miliardy korun za 900 milionů. Ty byly uloženy na účet u Union banky úročený 11,5 procenty. Tak měl stát získat zpět své peníze. V poslední době se zvažovalo zpětné snížení tohoto úroku na tři procenta. Pro ČKA by to bylo výhodné i z toho důvodu, že má sama zhruba pětiprocentní podíl v Union bance a restrukturalizací by se výrazně zvýšila hodnota tohoto podílu. Naopak v případě krachu by ztratila kromě hodnoty akcií i podstatnou část umístěných depozit.
Státní pomoc měl vyjednat především nový generální ředitel Union banky Radovan Vávra, který má zkušenosti s restrukturalizací Komerční banky. Ten sice dostal souhlas ČNB pro své nové angažmá, jeho možnosti jsou však velmi omezené.
Zaplať podruhé.
Určité možnosti však patrně ještě existují. V době, kdy Union banka přebírala portfolia zkrachovalých malých bank, jako byly Skala, Evrobanka, Ekoagrobanka a Forestbanka, uzavřela s ČNB dohodu, že centrální banka uhradí zhruba tři čtvrtiny ze ztrátových obchodů přebíraných bank. Na základě této dohody již před dvěma lety vysoudila Union banka na ČNB 1,8 miliardy korun. Dobře informované zdroje uvádějí, že nyní - po negativním výroku bankovního dohledu - požaduje další dvě miliardy. ČNB však o dalším placení nechce ani slyšet. Po prvním soudě totiž uzavřela s Union bankou dohodu o narovnání a její právníci jsou přesvědčeni, že tím jsou další nároky jednoznačně smeteny ze stolu. I kdyby tomu tak bylo, má nyní centrální banka problém zahájit případně s Union bankou správní řízení, aniž by vypadala jako dlužník, který se chce vyhnout placení.