Výrazy Bělorusko a rozpočtová disciplína by nejspíš v jedné větě čekal málokdo. Země, jíž od rozpadu SSSR vládne dál pěkně po bolševicku prezident Alexandr Lukašenko, je závislá na levné ruské energii, především na ropě. Podle toho to vypadá, zvykli jsme si. Také Mezinárodní měnový fond je skeptický – když Moskva letos pohrozila, že Bělorusům přestane dávat slevu na ropu (technicky vzato jde o výši dovozní daně), upozornil MMF Lukašenkův režim, že bude třeba najít plán B.
Zároveň razantně zrevidoval odhad růstu běloruské ekonomiky pro letošní rok – z dosavadních 3,1 na 1,8 procenta. V půli června však oznámil běloruský ministr financí Maxim Jermolovič, že plán B je na světě a že případná absence ruských de facto subvencí neznamená pro jeho zemi žádnou velkou komplikaci. Lidé nejen v MMF pozvedli obočí. Záhy vyšlo najevo, že běloruská čísla sedí – ale má to několik háčků.
Minsk získává většinu rozpočtových příjmů ze svých dvou rafinerií, které zpracovávají ruskou ropu a produkty obratem prodávají zpět do Ruska a do Evropy. Pokud Rusko hrozbu splní a dohodu o subvencích neprodlouží, přijde Bělorusko jen letos o 300 až 500 milionů dolarů. Do roku 2024 může chybějící suma vystoupat až na 12 miliard dolarů.
Evropský byznys
Minsk proto potřebuje dvě věci: překlenout okamžitou ztrátu a zmodernizovat rafinerie, aby jejich konkurenceschopnost i kapacita vzrostly natolik, že budou schopné zemi uživit na evropském trhu. To se ovšem snadněji řekne, než udělá.
Lukašenkovi lidé ovšem – v rozporu se svou ekonomickou reputací – zjevně vzali věci za správný konec, a to ještě dříve, než začaly tanečky okolo ruských ropných subvencí. Pro letošní rok již schválili konzervativní přebytkový rozpočet.
Již do půli června země splatila veškeré letos splatné dluhy. Další na řadě je již schválená půjčka od ruské vlády ve výši až 800 milionů dolarů a případná emise eurobondů (což vysvětluje onu vzorovou fiskální kázeň).
Čtěte komentář: Sankce bolí, ty chytré zvlášť
A tady přichází řeč na zmíněné háčky – oba uvedené projekty se zadrhly. Na západní frontě čeká země na schválení přístupu do systému Clearstream, jenž výrazně usnadňuje investorům nákup dluhopisů. Ministr Jermolovič řekl šéfredaktorovi časopisu Business New Europe, že neví, co za zdržením stojí.
Zároveň nedorazily ani peníze z Ruska – a tady jsou důvody jasnější. Ruský ministr financí Anton Siluanov bez obalu prohlásil, že dohoda o ropě a další „projekty spolupráce“ nepovedou nikam, dokud Minsk a Moskva nesladí představy o budoucí integraci obou zemí. Jasněji to říci nelze; že by Bělorusové napadli vysílač v Gliwicích, napadne vás.
Proč Rusové tak najednou tlačí na pilu? Ukrajinský analytik z think-tanku Middle East Media Research Institute Oleksandr Chara (a ve shodě s ním Leonid Beršidskij, prominentní komentátor ruských záležitostí pro agenturu Bloomberg) se domnívají, že Vladimir Putin vidí v de facto spojení obou zemí způsob, jímž se po roce 2024 udržet u moci, aniž by musel přepsat ruskou ústavu. Bělorusko mu k tomu má pomoci tak, že spojením by mohla značně posílit moskevská Nejvyšší státní rada, do jejíhož čela by se Putin přesunul po vypršení současného prezidentského mandátu.
Sádlo a brambory
Nebyl by první, kdo by takový nápad dostal. Původním proponentem spojení obou zemí byl právě Lukašenko, když si dělal v 90. letech sám čáku na obsazení Kremlu po Borisi Jelcinovi. Dnes se mu však ona myšlenka zjevně nezamlouvá. V listopadu a prosinci se přitom Lukašenko setkal s Putinem hned třikrát, až média začala spekulovat, že dohoda o společném státu je na spadnutí.
Jenže oba prezidenti se zjevně nedohodli. Komentátoři si všimli, že Lukašenko přinesl svému mocnějšímu kolegovi na poslední schůzku jako dárek zavařovačku plnou sádla a pytel brambor. Prý aby ukázal, jak málo atraktivní nevěstou by Bělorusko pro Moskvu bylo.
Je to trochu perverzní logika, ale zřejmě zafungovala. Lukašenko ví, že ruská státní kasa nemá peněz nazbyt. Spojení s Běloruskem by pochopitelně bylo pro Moskvu tím nákladnější, čím slabší by byla jeho ekonomika.
Triumf hinduistického hlídače: indický premiér Módí vybičoval emoce náboženskou rétorikou
Lukašenko tedy hraje dvojí hru – při pohledu ze Západu musí jeho země vypadat co nejlépe, při pohledu z Ruska naopak. A k tomu všemu musí doufat, že se Putin nerozhodne Bělorusko spolknout bez ohledu na ekonomickou nevýhodnost.
To není záviděníhodná pozice, ale Lukašenko se za čtvrtstoletí u moci naučil vyjít s lecčíms. Řečeno se serverem Rádia Svobodná Evropa: „Jde o délku řetězu, jakou Putin Lukašenkovi povolí. Právě teď má běloruský prezident pocit, že je Putin natolik oslaben, že by mu pokus o prodloužení řetězu mohl projít.“
Dále čtěte:
Miliardáři v čele znesvářených států: Porošenko je bohatší než Putin, ale pouze oficiálně
Zvětralé šampaňské na Krymu. Podnikání na staronově ruském poloostrově je rok od roku obtížnější
Cvičiště Ukrajina. Země slouží Rusům jako testovací polygon pro kyberválku
Demokracie azbukou. Zelenského na Ukrajině čekají tři zásadní úkoly
