LID VEDENÝ MOJŽIŠEM

Slovenský podnikatel chce bránit prodeji rodinného stříbra

Jméno Františka Mojžiše přímo vybízí k jednoduchým starozákonním paralelám. Jedenačtyřicetiletý banskobystrický velkopodnikatel, označovaný za jednoho z nejbohatších lidí na Slovensku, opravdu usiluje o to stát se vůdcem Slováků na cestě za lepší budoucností. „Aby se Vaše děti měly lépe - takto pateticky zní heslo velkorysé kampaně, kterou Mojžiš zahájil v září a nazval slibně: Vaše vlna privatizace.

Třetí vlna.

Jinak se také mluví o třetí vlně privatizace, což ovšem Mojžiš - patrně s ohledem na obsah stejného termínu používaného v Čechách - odmítá. „Není ani třetí, ani kuponová. Ať už se ale nazve jakkoli, jisté je, že privatizace na Slovensku vstupuje do finální fáze, která však dosud není časově ohraničená.

První kuponová vlna proběhla ještě v dobách společného státu. Druhou vlnu Mečiar zrušil, nebo lépe řečeno nahradil kupony obligacemi slovenského Fondu národního majetku, splatnými ke konci příštího roku. Obligace mají nominální hodnotu deset tisíc korun slovenských. Násobeno počtem držitelů (Slováci starší osmnácti let) plus procenta úroků to dělá víc než třicet miliard.

Slovenský Fond národního majetku je nemá, a i kdyby měl, vržení takové částky do rukou občanů by slabá slovenská ekonomika neunesla. Dzurindova vláda si tedy láme hlavu, jak to udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. A k tomu všemu teď Mojžiš přišel se svým nápadem, někdy přirovnávaným k ohromujícímu tahu Viktora Koženého z počátků kuponové privatizace.

Slovensko Slovákům.

Reklamy na Vaši vlnu privatizace (VVP), které v září zaplavily slovenské sdělovací prostředky, cílí na patriotické city: „Myslíte na budúcnosť svojich detí? Nechcete, aby odchádzaly za lepším životom do cudziny? Znepokojuje Vás ekonomický vývin na Slovensku? Máte pocit, že nadišiel čas na radikálne riešenia? Vezmime veci konečne do svých rúk. Nemožeme predsa donekonečna tolerovať rozhodnutia nekvalifikovaných l udí a nečinne sa prizerať, ako náš spoločný majetok končí vo vreckách vyvolených jednotlivcov. Chráňme si, čo je naše. Každý z nás si to zaslúži a patrí mu to.

Sdružení Vaše vlna privatizace založila Mojžišova firma Drukos. Cílem sdružení je zachovat hospodářsky důležité podniky v domácích rukou. Výslovně jsou jmenovány Slovenská spořitelna, Slovenská pojišťovna a Slovenský plynárenský průmysl. Pod pojmem „další strategické podniky lze rozumět například energetiku či telekomunikace.

Sto procent.

O privatizaci tohoto státního majetku, podstatně lukrativnějšího než to, co bylo vloženo do první vlny, rozhodla nynější slovenská vláda, aniž by ovšem sdělila přesnější termín nebo způsob privatizace. Zřejmý je nicméně záměr hledat strategického investora v zahraničí. Mojžiš naproti tomu bije na citlivou strunu („státní podniky nevytvořila tato vláda, ale generace slovenských občanů ) a zdůrazňuje, že prodej těchto podniků do zahraničí by byl podvodem století. Lidem nabízí jinou možnost. Mají vložit prostředky do sdružení, jehož správcem je finanční dceřiná společnost Drukosu - Drukos Výnos.

A sdružení pak shromážděný kapitál využije k tomu, aby se pokusilo získat podíl ve strategických firmách. Především prostřednictvím navyšování základního jmění, což je opatření, které zcela jistě nemine například obě neuvěřitelně zbídačelé finanční instituce. Člen sdružení zůstává po celou dobu majitelem vložených peněz nebo akcií podniků, které chce sdružení koupit.

Drukos se ovšem netají zájmem získat v další etapě co největší majetkové podíly sám. Správce majetku se proto zavazuje po získání akcií nabídnout členům sdružení jejich odkup a zájemcům vyplatit do jednoho roku dvojnásobek prostředků, za něž akcie získali. To však předpokládá, že Drukos bude mít k dispozici dost prostředků, aby mohl svůj slib dodržet. Zatím je evidentně nemá, a shání je tudíž prostřednictvím drobných střadatelů.

Vosí hnízdo.

Jak je patrné, jde o projekt, jak se jemně říká, nestandardní, což ale neznamená, že by měl být a priori nedůvěryhodný. Mojžiš splnil slib a požádal o dozor nad celou akcí Transparency International Slovakia, která ale odmítla s tím, že monitoruje činnost veřejných institucí. Stále platí Mojžišova nabídka, aby zástupci ministerstva financí zasedli v dozorčí radě sdružení. Největším otazníkem celé akce je to, zda se sdružení vůbec k nějakým akciím dostane, a pokud ano, tak kdy. Přesto nezdary bičovaná vláda reagovala mimořádně podrážděně, a nechtěně tak zvýšila popularitu celé akce.

Jindy zdrženlivá ministryně financí Brigita Schmögnerová ještě před oficiální prezentací přirovnala VVP k pyramidovým hrám, zpochybnila její zákonnost a prohlásila, že jde o pokus vytáhnout peníze z beztak slabých bank. Nahrála tak Mojžišovi na smeč, protože peníze sdružení jsou uloženy na účtu vedeném Slovenskou spořitelnou („Vaše peníze zůstanou ve Vaší bance ). Podnikatel požaduje demisi ministryně a hrozí jí žalobou.

Od té doby kadence kritiky zeslábla a diskuse se omezují zejména na vyzývání občanů k odpovědnosti při zacházení s penězi. Několik otázek, které na téma VVP zaslal ministryni Schmögnerové týdeník EURO, čekají na odpověď už třetí týden. Chození kolem horké kaše narušila - dost nešťastně - v těchto dnech pouze Slovenská spořitelna upozorněním, že v případě krachu nejsou prostředky sdružení pojištěné. To je pravda, ale postup spořitelny nebezpečně připomíná slova o provaze v domě oběšencově, protože základní jmění této stoprocentně státní instituce představuje směšné dvě miliardy korun, podíl klasifikovaných úvěrů převyšuje čtyřicet procent a kapitálová přiměřenost je dvouprocentní.

Pravdu má tedy Mojžiš, když říká, že neučiní-li se něco rychle, nebude za chvíli co privatizovat, a že peníze na posílení kapitálu banky leží na vkladech přímo v ní.

Malí versus velcí.

Vaše vlna kuponové privatizace běží na Slovensku devátý týden. Původní mediální masáž utichla. František Mojžiš hovoří o udržovací fázi. Odmítá ale aspoň naznačit, jaký má úspěch: „Obchodní tajemství. Konkrétnější nejsou ani na kontaktních místech, kterých je po celé zemi zhruba pět set padesát. Už proto, že vstup do sdružení je snadný. Stačí vyplnit a odeslat formulář o přistoupení ke smlouvě o sdružení a složenkou poukázat peníze - tisíc, dva, tři, deset, padesát, vždy sumu končící třemi nulami, protože se počítá s tisícovými nominály akcií.

Podle informace manažera projektu VVP Róberta Kasanického činí průměrný vklad impozantních třicet pět tisíc korun. Pokud by členem Sdružení Vaše vlna privatizace bylo alespoň devadesát procent ze sedmi a půl tisíce klientů Drukosu Výnos (zhodnocování prostředků a financování dalších aktivit Drukosu, především prodeje a leasingu aut, prodeje elektroniky a stavební činnosti), šlo by o částku 236 milionů. Kdyby na každé kontaktní místo připadlo týdně dvacet nových členů Sdružení VVP, pak by suma mohla překročit tři miliardy. To je dost peněz, ale málo pro zdar akce.

Mojžiš vypočítal sumu potřebnou na kapitálové posílení a získání významného balíku akcií v klíčových firmách na čtyřicet miliard korun. Za to by podle jeho slov bylo možné dostat se k majetku za více než dvě stě padesát miliard. „Pokud bychom se nedrželi původního záměru programu VVP dát šanci malým investorům, občanům Slovenska, můžeme zastavit příjem finančních prostředků už zítra, říká přesto Mojžiš. Argumentuje „lukrativními nabídkami silných investorů, kteří mají údajně zájem se Vaší vlny privatizace zúčastnit. Podle jeho slov je však nadále prioritní původní záměr a VVP bude pokračovat. Nicméně dodává, že „jestliže se celý proces (privatizace - pozn. red.) bude oddalovat a potrvá víc než rok, zvážíme naše původní rozhodnutí .

Pověst.

Ústředí Mojžišovy firmy s obratem několika miliard slovenských korun sídlí ve dvou podlažích unimobuněk na okraji jakési zelené zóny v Banské Bystrici. „Je tady hezky, moc to nestojí a budova je jen náklad, chválí si šéf, kterého i s rodinou hlídají ve dne v noci ostří hoši z ochranky. Je bystrý, přemýšlivý a zdvořilý společník, žádný potrhlý vizionář. Patří spíš sem pod Urpín než do panské Bratislavy. A čím dál od hlavního města a vládních úřadů, do nichž se s oblibou strefuje, tím je Mojžišova pozice silnější.

Jeho pověst slušného, bezúhonného člověka, který odvážně investuje a jehož podniky prosperují, zatím nedokázal nikdo zpochybnit. V tomto ohledu ho respektují i největší kritici. Jako jeden z mála současných slovenských velkopodnikatelů nic neprivatizoval a cesta hocha z horehronské vesnice k obchodnímu impériu je čítanková.

S církví.

Před dvěma lety získal Mojžiš i pověst bojovníka proti mafii, když dokázal čelit vydírání „ctihodnou osobou“ , ačkoliv placení výpalného je dodnes na Slovensku považováno za nutnou daň podnikání. Mojžiš tehdy převedl majetek Drukosu do Společnosti pro podporu chudých a nemocných, kterou na jeho podnět založil biskupský úřad v Banské Bystrici. Tamním biskupem je Rudolf Baláž, který zná Mojžiše ještě ze svého kaplanského působení v sídelním městě. „Církev je instituce, které věřím, že firmu dokáže ochránit před darebáky, prohlásil tehdy Mojžiš, který však delší dobu musel řídit společnost z utajeného místa. Dnes říká, že jeho snaha spustit lavinu, která by očistila společnost od působení zločineckých skupin, zřejmě spjatých i s politikou, byla úspěšná jen málo.

Právě nyní by měla být Společnost pro podporu chudých a nemocných převedena na třetí, necírkevní osobu. Mojžiš to vysvětluje nutností nenechat církev diskreditovat spekulacemi o její snaze dostat se k majetku. Podobně mluví i ředitel biskupského úřadu Jozef Hrtús: „Nikdy jsme neinkasovali výnosy z podnikání Drukosu. František Mojžiš však každý měsíc přispívá na charitativní činnost církve 285 tisíci korun. Znám ho jako člověka houževnatého charakteru, kterému nezáleží jen na sobě, s velkou snahou pomoci národu. Hezká slova. Podle slovenského tisku soudě však převládají kritici Mojžišova programu, nebo ti, kteří se na něj dívají s velkou dávkou skepse.

Za zaznamenání stojí názor ministryně pro správu a privatizaci národního majetku Márie Machové, že „prokáže-li se legitimita celého projektu, subjekt, který předloží podnikatelský návrh, bude akceptovaný jako každý jiný . Podle ministryně však VVP předpokládá vyšší míru privatizace strategických podniků, než jaká bude ve skutečnosti.

Kdo ví?

Na poutač Vaší vlny privatizace na bratislavské hlavní poště kdosi propisovačkou načmáral „Zlodějna a přidal: „Věc Mikloše a spol. To dost výstižně charakterizuje relativnost veškerých úsudků, protože ekonomický místopředseda slovenské vlády Ivan Mikloš byl spolu se Schmögnerovou a dnes už bývalým ministrem hospodářství Ĺudovítem Černákem největším kritikem Mojžišova projektu.

Pravdu má předseda slovenského Centra pro hospodářský rozvoj Eugen Jurzyca, člen Transparency International Slovakia, který říká: „Je to velmi, velmi složitý projekt a já sám jako osoba bych si netroufal předpovídat, zda bude úspěšný, anebo ne. Podle mě taková osoba, která by to uměla říci, v tomto státě neexistuje.

Fakt je, že Mojžišův privatizační plán lze napadat po stránce ekonomické nebo snad i administrativní, hůře však z hlediska právního či morálního. Na logickou otázku, kterou mu položili v rozhovoru pro časopis Moment - Kdo zaručí, že nesebere peníze soustředěné na účtu sdružení a nezmizí s nimi na Kajmanské ostrovy - Mojžiš odpověděl: „Neudělám to a hotovo. Já to zaručím. Jsem obyčejný člověk, žádný zločinec. Ale stačí to?

František Mojžiš Chceme dát šanci lidem i sami sobě EURO: Kdy jste začal podnikat? MOJŽIŠ: V roce 1988 jsem začal s dvanáctsettrojkou prodávat ovoce a zeleninu. Později jsme - dva manželské páry a ještě jeden kolega - založili družstvo.

EURO: Jaký má dnes Drukos obrat, kolik zaměstnává lidí? MOJŽIŠ: Obrat je přes čtyři miliardy ročně, lidí máme kolem sedmi set.

EURO: Co jste dělal předtím? MOŽIŠ: Jsem inženýr strojař, pracoval jsem asi v pěti firmách, také v ZTS.

EURO: Jste spokojen s tím, co jste dokázal? MOJŽIŠ: Spokojený jsem s tím, že jsme vůbec začali. Protože žádné předpoklady jsme neměli - žádnou historii, žádné posty, kontakty, peníze. Takže byla tady nějaká výzva doby a něco se nám povedlo. Ale že bych byl spokojený s vývojem od revoluce, to nejsem.

EURO: Jaký úspěch má Vaše vlna privatizace? V poslední době se reklamní kampaň vytrácí. MOJŽIŠ: Každá kampaň má fázi náběhovou a potom udržovací. Proč také investovat do reklamy, když akce dobře běží?

EURO: Kolik peněz jste zatím do reklamy dali? MOJŽIŠ: To vám neřeknu, ale nejsou to násobky desítek milionů. My za málo peněz pořídíme hodně muziky.

EURO: Má VVP nějaké časové omezení? MOJŽIŠ: Chtěli bychom, aby to mělo časové omezení, ale vzhledem k tomu, že se vláda neumí dohodnout, a když se dohodne, tak se nedohodnou na koaliční radě, všechno se zpožďuje a může to skončit tím, že o takové firmy, jako Slovenská spořitelna nebo pojišťovna, nebude mít nikdo zájem.

EURO: Myslel jsem shromažďování peněz v rámci VVP. MOJŽIŠ: Mohli bychom skončit třeba příští týden. Kdyby sdružení řeklo ano několika finančně silným investorům, kteří se hlásí, bude dost peněz na to, aby u nás vznikla z evropského pohledu silná banka a pojišťovna.

EURO: Kolik peněz? MOJŽIŠ: Řekněme čtyřicet miliard korun. Ale jde o to, že v tom případě by to nemělo pointu, a sice dát množství drobných lidí šanci na to, aby se stali spolumajiteli národního majetku. Mimoto kdybych to vzal z čistě egoistického hlediska, tak s velkým investorem se staneme jenom manažerem akce. My říkáme od začátku, že chceme akcie odkupovat, a to nám velký investor neumožní. Takže chceme dát šanci lidem i sami sobě.

EURO: Opravdu věříte, že můžete vyhrát nad zahraničními investory? MOJŽIŠ: Já nemám nic proti zahraničním investorům. Já jenom říkám: zahraniční i domácí. Mimoto vezměte si psychologii zahraničního investora. Potřebuje tady nejen vyrábět, ale i prodávat. Ale k tomu potřebuje kupní sílu a ta tady padá. A aby stoupla, je třeba volit standardní postupy. Drtivou většinu zaměstnanosti ve světě zajišťují malé a střední firmy. Aby vznikly, jsou třeba legislativní, daňové podmínky, ale je nutný i někdo, kdo by je podpořil, nějaká finanční instituce. Přitom pro finanční instituce jsou nejbezpečnější právě malé a střední. Nebuďme naivní a nemysleme si, že když sem přijde zahraniční kapitál a koupí spořitelnu nebo všechny banky, že bude věřit nějakému Jankovi z Donoval, který tam chce vybudovat squa-shové kurty, aby bylo co dělat, když je nepříznivé počasí. Nic mu nedá, protože bude podporovat své, ale ti sem zase půjdou v minimální míře, protože není komu prodávat. Mimoto jakým právem bychom my, Slováci, neměli mít možnost zúčastnit se privatizace vlastních klíčových podniků?

EURO: Jaký máte názor na Viktora Koženého? MOJŽIŠ: Já ho osobně neznám, ale představuje pro mě jedno memento: kolik času jsme zabili v socialistických školách a životem v socialismu v praxi, protože všechno, co se dneska pracně učíme, on už věděl ze svých škol. Naše ekonomická věda, ať si říká levá nebo pravá, je dál věda skoro socialistická. A ona radí politikům všech možných stran a radí jim špatně. Nakonec i váš Václav Klaus, který je nepochybně vzdělaný ekonom, je z minulosti nasáknutý, a také se to v praxi projevilo, socialistickými pavědami.

EURO: Vy nejste nasáknutý? MOJŽIŠ: Každý jsme, snažím se s tím tvrdě bojovat. Měl jsem výhodu, že na strojařině té politiky tak moc nebylo, a když přišla ekonomika, vybral jsem si ekonomiku a řízení strojařských výrob a to jsem se naučil tři dni před zkouškou, hned jsem to zapomněl a bylo to. Ale naučil jsem se tam od jednoho učitele číst výborný časopis, co vycházel v Čechách, Moderní řízení. Tam psali velmi dobré věci ze světa. A také tam psali o Slušovicích. To byl na svou dobu nesmírně progresivní podnik, v osmaosmdesátém jsem tam strávil asi pět dní na stáži. Velmi mě mrzí jeho osud a myslím, že bylo nespravedlivé, co se vůče němu udělalo.

EURO: Jste sociálně cítící člověk? MOJŽIŠ: Co to je? Když jdete po ulici a vidíte žebráka, je vám dobře na duši? Asi ne. Také vím, že nůžky ve společnosti jsou nezdravé - když jsou jen bohatí a jen chudí, tak je třeba nůžky sevřít. A nakonec, když to vezmu z hlediska byznysu, tak co si přeji: Aby lidé měli peníze, nebo neměli? Motorem všeho není horních deset tisíc, to je zanedbatelná kupní síla. Motorem je střed a tehdy je společnost i stabilnější, i klidnější, je i méně zločinnosti. Ale když jsou ty rozevřené nůžky, tak to je katastrofa.

EURO: Píší o vás, že jste jeden z nejbohatších Slováků. Je to pravda? MOJŽIŠ: Ne. Co jsem vydělal, to jsem většinou dal zpátky do firmy. Nejbohatší jsou jinde.

EURO: Jste v nějaké politické straně? MOJŽIŠ: Ne. Já se spíš dívám na politiku jako na fotbal. Myslím, že jsou třeba všechny možné strany kromě extremistických, a když extremistické, tak aby měly jedno, dvě procenta. A ostatní ať se mastí a čím víc se mastí, tím lépe. To patří před volbami k věci.

EURO: Jak to bylo v sedmadevadesátém s mafií? MOJŽIŠ: Tehdy byl už standardní postup, že tady mafii platil každý. Na nás přišli pozdě, nikdo mi nevěřil, že nic neplatíme. Tam je velké množství bílých límečků, bankéřů a tak. A jeden z nich nakonec přišel za mnou. Já jsem odmítl platit a pak jsem do rána přemýšlel co dělat, protože jsem věděl, že oni druhou šanci nedávají. Musel jsem něco vymyslet a vymyslel jsem ten převod. Biskup je tady skvělý chlap, toho můžete na cirkulárce řezat a neuhne.

EURO: Jste věřící? MOJŽIŠ: Ano. Ale nejsem, abych tak řekl, vzor ctnosti a ani nejsem vzorový věřící.

EURO: Bál jste se? MOJŽIŠ: Bál, kdo by se nebál.

EURO: To je na Slovensku mafie opravdu tak mocná? MOJŽIŠ: Je, protože sahá hodně nahoru, i když některé pozavírali.

(mch)