Homo sapiens je zřejmě zkonstruován pro vícero partnerů
Početí každého z nás předchází úprk spermií řítících se co nejrychleji k vajíčku. Vyhrává ta nejživější, což nikdo nezpochybňuje, ale málokdo si asi dovede představit, že na počátku jeho života byl neúprosný souboj mezi spermiemi více mužů. Může se to zdát absurdní, ale vědci tvrdí, že tomu tak v některých případech opravdu je. O této skutečnosti informovaly minulý týden přední světové deníky The New York Times a Financial Times. Hodně a často. Primátologové, kteří studují chování opic, lidoopů a lidí, nedávno zveřejnili závěry studie, z níž vyplývá, že ženy zřejmě nejsou tak věrné, jak se jejich mužské protějšky domnívají. U vývojově nejbližších lidských „sestřenic a bratranců (goril a šimpanzů) se vyvinuly dva rozdílné modely sexuálního chování a společenské organizace. Zatímco gorily praktikují polygamii způsobem „ochrany samic , kdy jeden samec hlídá svůj harém, šimpanzi se sdružují ve smíšených skupinách několika samic i samců. Chování je přitom úzce provázáno s anatomií jednotlivých druhů. Když šimpanzí samice ovulují, mají se ke kterémukoli z nezadaných samců patřících do tlupy. Přitom ignorují snahy dominantních samců o kontrolu nad situací. Jak uvedly The New York Times, primátoložka Jane Goodallová zaznamenala případ, kdy jedna šimpanzí samice v průběhu osmi dnů kopulovala čtyřiaosmdesátkrát s celkem sedmi různými samci. Aby měl v takovém případě samec šanci stát se otcem, musí do samice vpravit dostatečné množství spermií, které „vyplaví konkurenci . K početí tak dochází až po boji, který se odehrává v rozmnožovacím traktu mezi spermiemi několika rivalů. U šimpanzů se proto postupem času vyvinula varlata relativně velká v poměru k váze jejich těla. Tito primáti jsou navíc schopni ejakulovat mnohokrát denně velké množství spermií. Na velikosti záleží. Gorily mají v poměru k velikosti těla varlata mnohem menší. Je to zřejmě dáno tím, že gorilí samci dokážou samici ochránit před inseminací konkurenčním lidoopem. Spermie tak nemusí zvládat dva úkoly. Stačí, aby oplodnily vajíčko, bojovat není třeba. V tomto ohledu se rozdíl mezi gorilami a šimpanzi stává škálou, na níž je možné umístit člověka. V poměru k velikosti těla jsou lidská varlata menší než šimpanzí, avšak větší než u goril. „Lidské spermie jsou uzpůsobeny k boji se spermiemi konkurenčních milenců ženy v jejím plodném období. Ne však velkého počtu, tak jednoho až dvou, tvrdí ve své knize Luciino dědictví primátoložka Alison Jollyová z Princetonské univerzity. Také muži jsou přizpůsobeni k polygamii, soudě alespoň podle velikosti jejich těla. U monogamních primátů jsou samci většinou stejně velcí jako samice. Poměr jedna ku jedné se ovšem zvyšuje ve prospěch samců s rostoucím stupněm polygamie. U šimpanzů tak činí 1,36 ku jedné a dvě ku jedné u goril a u paviánů. Měřeno tímto indexem nejsou lidé monogamními tvory, protože poměr velikosti mezi muži a ženami je zhruba 1,15 ku jedné. „Z toho vyvozujeme, že lidští samci ,očekávají , že budou mít současně dvě nebo tři partnerky, tvrdí doktorka Jollyová. Podle jejích slov se tak „jemná polygamie vyvinula právě za těchto podmínek. V množství je síla. Pokud u lidí skutečně existuje soutěžení mezi spermiemi, mělo by to významný vliv na pravidla sexuálního chování. Znamenalo by to, že ženy jsou v plodném období často inseminovány více než jedním mužem. „Konkurence mezi spermiemi je u lidí možná, ačkoli zatím nebylo prokázáno, do jaké míry to hrálo významnou roli ve vývoji Homo sapiens, napsal v roce 1998 do své knihy Sexualita primátů Alan F. Dixson, ředitel Centra pro rozmnožování ohrožených druhů při zoologické zahradě v kalifornském San Diegu. Dva angličtí biologové, jejichž práci citují Financial Times, dospěli k zajímavým závěrům. Mark Bellis a Robin Baker zjistili, že počet spermií u mužů se zvyšuje v závislosti na délce odloučení od jejich stálé partnerky. Doktor Baker přitom věří, že v tomto případě je spermií více proto, aby snáze povraždily své případné konkurenty. Tato teorie má však i své odpůrce. Richard Wrangham, specialista na šimpanze z Harvardovy univerzity, říká, že „lidé dnes nejeví známky vývoje poznamenaného konkurencí mezi spermiemi . Podle jeho slov byl sexuální řád raných lidských tlup jiný než ten, který můžeme pozorovat u šimpanzů. Ženy měly jednoho stálého partnera a možná „pár příležitostných , šimpanzí samice však běžně kopulují s několika samci v průběhu jediného dne. Alexander Harcout, který studuje gorily na Kalifornské univerzitě v Davisu, zase tvrdí, že se u žen vyvinulo mnoho mechanismů sloužících k ochraně dělohy před bakteriemi. Ty podle jeho slov příliš nesvědčí ani spermiím. Jednoznačný závěr tedy zatím neznáme. Ve Velké Británii vyplňovaly před časem čtyři tisíce žen dotazník, obsahující mimo jiné otázku, jak často souložily s více než jedním partnerem v průběhu maximálně pěti dní. Robin Baker z odpovědí vyvozuje, že celá čtyři procenta Britů byla počata jako výsledek souboje mezi spermiemi.
