Průměrná délka života se kontinuálně zvyšuje a ve vyspělých zemích přibývá jedinců, kteří jsou i v sedmdesáti nebo osmdesáti letech stále v dobré kondici. Po dosažení stovky si podobnou kvalitu života sice udrží málokdo, to by se však podle výsledků matematické studie zveřejněné v odborném časopisu PLOS One mohlo brzy změnit. Její autor, profesor David McCarthy z University of Georgia, spočítal, že v průběhu příštích desetiletí překročí mnoho lidí hranici 122 let.
Nové rekordy v dlouhověkosti budou dle McCarthyho modelů přepisovat zejména ženy. Ty by se ve Spojených státech mohly dožívat 125 let, zatímco na druhém konci planety v Japonsku pak ještě o dalších pět let více. Dosavadní maximum přitom činí 122 let a 164 dní a má jej na svědomí Francouzka Jeanne Calmentová, která zemřela v roce 1997.
„Pokud věříte naší analýze, pokud se naše výpočty ukážou jako pravdivé – a pokud do té doby svět nezkolabuje –, pak se pravděpodobně setkáme s jedinci, kteří současné rekordy pokoří,“ řekl McCarthy webu Insider. Jeho výzkum vychází primárně z toho, jakého věku se dožívají Američané a Japonci narození ve čtyřicátých letech minulého století. Zároveň ale zohledňuje i další faktory – mnoho lidí se totiž stáří nedočká kvůli dopravním nehodám, úrazům nebo náhlým onemocněním, zatímco jiní se naopak těší pevnému zdraví ještě v důchodu, přestože kouří, pijí alkohol a celkově nevyznávají zdravý životní styl.
Fenomén superagingu
McCarthy je přesvědčen, že maximální věk dožití není žádnou biologickou konstantou a že fenomén takzvaného superagingu bude v horizontu příštích dekádách k vidění čím dál častěji. Jako superagers neboli česky superstarci jsou podle Psychology Today označováni ti, kdo mají i po osmdesátce mentální a fyzické schopnosti o generaci mladších lidí, díky čemuž mohou žít naplno, pracovat, cestovat a věnovat se dalším koníčkům.
Existují přitom tací, kteří si takový standard udrží třeba i ve sto letech. A právě u nich hledají odborníci odpověď na otázku maximální délky života. „Není to nepřekonatelný limit, pouze nepřekonaný,“ potvrdil Insideru Brandon Milholland, bývalý doktorand na lékařské fakultě v New Yorku.
Dle jeho názoru existují způsoby, jak může člověk svůj biologický věk snížit. A pokud na něj vědci přijdou, bude možné žít ještě déle. „Vědecké pokroky nyní nejvíc brzdí to, že hodně řešíme příznaky stárnutí, ale ne stárnutí samotné,“ upozornil dále Milholland. Tím tak de facto vyvrátil studii, kterou jeho fakulta vydala před sedmi lety a podle níž se průměrný člověk dostane na hranici svých možností, jakmile překročí ,stopatnáctku‘.
Hlavním problémem je nedostatek dat
Zajímavé výsledky by mohlo podle Milhollanda přinést například zkoumání Alzheimerovy choroby nebo testování některých léků, jež prodlužují život laboratorním zvířatům. Dlouhověkost totiž neovlivňuje jen genetika, ale i životní styl a okolní prostředí.
Oba vědci se shodují také na platnosti takzvané Gompertzovy populační rovnice, tedy částečně. Ta říká, že riziko úmrtí se v průběhu dospělosti zvyšuje každých osm let zhruba dvakrát. Ovšem zatímco McCarthy je toho názoru, že v určitém věku – typicky okolo stovky – tato pravděpodobnost růst přestane, Miholland je přesvědčen o opaku. Své stanovisko opírá o novou studii skupiny vědců, kteří takto mapovali situaci mezi seniory ve Francii a Itálii. „Těch dat (o superstarcích) je velice málo,“ nechal se slyšet. A McCarthy nepřímo souhlasil: „Jako je tomu v případě všech predikcí, samozřejmě tu existuje mnoho neznámých.“
Že by případů lidí starších 120 let mohlo v dohledné době přibývat, může být nakonec způsobeno i něčím docela jiným. A to jednoduše proto, že po druhé světové válce, respektive v 50. a 60. letech minulého století, nastal ve světě jistý babyboom, tudíž dnešní generace sedmdesátníků a osmdesátníků jsou podstatně silnější než ty starší – s čímž se pochopitelně pojí i větší šance toho, že se více z nich dožije vyššího věku.
