Rodilí Vídeňané nepovažují oblast severně od Dunaje pomalu ani za součást Rakouska, natož aby byli ochotni uznat, že stále patří k jejich městu. Při cestě na konečnou linky metra U2 je jasné proč. Poté, co téměř prázdná souprava opustí poslední zástavbu a projíždí mezi poli, trvá ještě hodně dlouho, než dorazí na konečnou stanici Seestadt.
A přesto právě toto místo považuje vídeňská radnice za svůj nejprestižnější projekt, kterým chce ve světě stvrdit status metropole s nejpropracovanějším konceptem bydlení. V místech, kde v roce 1809 zvítězilo rakouské vojsko v bitvě u Aspernu nad napoleonskou armádou a poprvé nalomilo mýtus neporazitelnosti francouzského císaře, od začátku dekády vzniká sídliště budoucnosti.
Seestadt neboli Jezerní Město má za cíl vyhnout se veškerým urbanistickým chybám minulých desetiletí, kdy se panelákové periferie na okrajích měst postupem času proměnily v neosobní noclehárny, v horším případě vyloučené lokality s nadprůměrným podílem přistěhovalců, sociálně slabých obyvatel i mírou kriminality.
A skutečně, aspoň opticky se nová městská část ničím nepodobá rovné, pravoúhlé struktuře a unifikované formě sídlišť. Jakési centrum tvoří umělé jezero, které dalo čtvrti název. Zatím však leží spíš na okraji, jelikož zastavěná je pouze třetina plánované plochy. Okolní zástavba pak připomíná spíše centrum středověkého města. Ne vzhledem, ale formou. Ulice, nesoucí zcela v trendu genderové korektnosti výhradně ženská jména, jsou někdy širší, pak se zase zužují, nečekané zatáčejí, mění se v pěší zónu, asfalt náhle přechází v dlažební kostky.
Podobně jsou na tom i obytné domy. Ačkoli se jedná o moderní zástavbu, dvě podobné budovy byste hledali stěží. Liší se počtem pater, tvarem oken, barvou fasády i užitým materiálem. V těsné blízkosti stanice metra tak vyrůstá třeba dřevostavba, která bude mít po dokončení 84 metrů a stane se nejvyšší svého druhu na světě. Veškerou výstavbu však spojuje vysoký důraz na ekologičnost a minimální energetickou náročnost.
Expert na trh bydlení Roček: Defraudace společného mikroprostoru je zhoubná
Myslí se přitom i na práci. Cílem není vytvořit místo k přenocování, ale funkční a živou čtvrť, kde se rovněž pracuje. Mezi obytnými domy tak vznikají i první výrobní provozy. Přes 600 lidí zde zaměstnává švýcarský strojírenský koncern Hoerbiger. Proslulá vídeňská cukrárna Eissalon am Schwedenplatz sem přesunuje ze středu města výrobu zmrzliny. Technologické centrum, jedna z vůbec prvních staveb, má pak nalákat i nadějné inovativní technologické firmy.
Rychlý zabiják z průchodů
Při procházce není potřeba se držet mapy. Na rozdíl od moderní zástavby, kde developer obvykle odřízne budovu od okolí plotem, a pohyb prostorem tak znemožní komukoli mimo vlastníky a nájemníky, v Seestadtu zůstávají dvory obytných komplexů otevřené. Průchody pak umožňují rychlý pohyb mezi jednotlivými ulicemi i napříč celou čtvrtí. Toho využil spisovatel Fritz Lehner ve svém thrilleru Seestadt. Hlavní postava, sériový vrah dr. Kellermann, využívá při svém vražedném šílenství právě možnost rychle se kdekoli objevit a zase zmizet. Jezerní Město tak zanechalo stopu už i v rakouské literatuře.
Krátké vzdálenosti jsou zcela klíčovým aspektem projektu i podle Nikolause Summera z vídeňského magistrátu. Město se chce samozřejmě ve své ukázkové čtvrti vyhnout problémům, které jinde způsobuje automobilová doprava. Do nových bytů se sice stěhují i ekologičtí nadšenci, v žádném případě se však nejedná o většinu nájemníků a město si ani nenamlouvá, že by ji měli tvořit. Radnice proto nechce z pozice povýšeného moralizátora poučovat obyvatelstvo a auta zákazem omezovat. „Nechceme polarizovat společnost a diskriminovat řidiče,“ říká Summer.
Mezi dvěma metropolemi. Vlaky městské dráhy S-Bahn dovezou v budoucnu obyvatele Jezerního Města za stejně dlouhou dobu do centra Vídně i Bratislavy.
Místo toho si klade za cíl, aby si obyvatelé odvykli používat vůz sami, přirozeně. V minulosti se o Seestadtu mluvilo jako o městě bez aut, kde není kde zaparkovat, ale to už dnes neplatí. Čtvrť bude napojená na vznikající městský okruh, spolu s výstavbou bytových domů vznikají i garáže a na ulici jsou parkovací místa pro návštěvy. Není jich však mnoho a podobně jako v Praze zde fungují parkovací zóny. Struktura ulic pak plynulou jízdu vozem dál znepříjemňuje.
Naopak projektanti dělají vše pro to, aby se bylo možné dostat velmi rychle kamkoli pěšky, na kole, případně MHD. Metro tak do Jezerního Města vedlo v podstatě dříve, než se začalo stavět. Obyvatelům je k dispozici hustá síť stojanů na zapůjčení kol, klasických i elektrokol. Spojení zajišťuje sedm autobusových linek a v budoucnu zde povede i tramvajová trať. Díky budoucí lince městské dráhy S-Bahn cesta do centra Vídně bude trvat stejně dlouho jako do Bratislavy. To vše má vést k tomu, aby obyvatelé vy užívali pro své potřeby automobil pouze v jedné pětině uskutečněných cest. Zatím se v celé Vídni tato hodnota pohybuje zhruba na třetině.
Změnit přístup lidí k dopravě je nelehkou záležitostí na celá desetiletí a i Summer přiznává, že nikdo netuší, zda se to nakonec povede, nebo jestli také úzké ulice Seestadtu v budoucnu zaplní všudypřítomná auta. Zatím se to však podle něj daří. „Dříve se nás lidé ptali, kde si tady mohou nakoupit. Dneska už vědí, že deset minut jízdy na kole je Hofer (diskontní řetězec – pozn. red.), a tak tam prostě na kole jezdí,“ dodává mladý úředník a naráží tím na další neobvyklost. A sice absenci nákupního centra.
Stopka hypermarketům
Skrze výlohu knihkupectví Seeseiten Buchhandlung je vidět jezero a jeho stěny zdobí citáty známých rakouských autorů. Ti je poskytli jako neobvyklý dar speciálně tomuto krámku. Mladý majitel prodejny Johannes Kößler doporučuje zákazníkům předškolního věku aktuální literární novinky a jejich maminkám nabízí zdarma kávu. Dětské knížky patří vedle Lehnerova románu mezi nejpoptávanější literaturu v Jezerním Městě.
Pro Kößlera je přístup k zákazníkům zcela klíčový. Právě díky němu se mu daří úspěšně provozovat knihkupectví na „zapadlé“ periferii, kde je frekvence kolemjdoucích navzdory veškerým snahám stále zanedbatelná ve srovnání s nákupními třídami vnitřního města. Pravidelně proto pořádá autorská čtení a jiné akce, jimiž se mu podařilo vybudovat komunitu věrných zákazníků přicházejících i zdaleka.
Angažovaní podnikatelé, jako je Kößler, jsou další nezbytnou podmínkou pro úspěch celého městského experimentu. V projektu se totiž nepočítá s velkým nákupním střediskem koncentrujícím veškeré služby na jednom místě, jaké obvykle vysaje veškerý život z ulice široko daleko. Namísto toho musejí developeři vybavit přízemní patra budov malými prodejnami. V části z nich pak nabízejí slevy na nájemném pro podnikatelské záměry, které ladí s myšlenkou Seestadtu. Ve výběrovém řízení tak uspěl například cykloservis. Město si je však vědomo, že naučit lidi při nákupu korzovat je minimálně stejně obtížný úkol jako přimět je přesedlat z vozu na kolo.
Sociální byty pro každého
V současnosti má Jezerní Město 6,5 tisíce obyvatel, po dokončení by jich mělo být až 25 tisíc. Kdo domy v Seestadtu ale vlastně staví a odkud se rekrutují místní obyvatelé? Vídeň zde sáhla k modelům, které se jí osvědčily i při jiných projektech a v konečném důsledku vedou k tomu, že v metropoli nad Dunajem na rozdíl od jiných evropských velkoměst neexplodují ceny bydlení do astronomických výšin ani tam nevznikají nebezpečné separované no go zóny s vysokou mírou kriminality.
Za veškerou koordinaci je zodpovědná společnost Wien 3420, PPP projekt města, státu a soukromých investorů. Ta vlastní veškeré pozemky, z jejichž prodeje pak financuje výstavbu potřebné infrastruktury. Trochu neobvyklé je, na rozdíl od zbytku Vídně, že v Seestadtu zatím nevznikají proslulé obecní byty, takzvané Gemeindebau. Většinu budov stavějí soukromí investoři, o volné ruce trhu však nemůže být řeč.
Developer Sekyra: Dostupným bydlením zabráníme odlivu mozků
Stát nabízí developerům širokou škálu pobídek, ať už ve formě přímých dotací, nebo zvýhodněných úvěrů. Na oplátku si klade řadu podmínek, vybírá si nájemníky a určuje i maximální výši nájmu. Ten je stanoven na 7,50 eura za metr čtvereční. Pro srovnání, podle serveru Wohnungsboerse. net přijde měsíční nájemné v Berlíně za metr na 11,18 eura, v Mnichově dokonce na 18,15 eura.
Nejde však jen o výjimku vídeňského regulovaného nájmu, Rakousko se z evropského trendu vymyká jako celek. Podle dat rakouského statistického úřadu Statistik Austria průměrná cena nájmu v celém Rakousku činila v třetím kvartále loňského roku 7,70 eura. Jde o výsledek propracovaného rakouského systému podpory bydlení. Jeho specialitou je, že na regulovaný nájem nedosáhne každý, ale téměř každý.
Nahnat lidi do ulic. Lidé nemají trávit čas v nákupních centrech a autech, míní vídeňská radnice. Obyvatele Seedstadtu chce přimět, aby se obojího dobrovolně vzdali.
Maximální výše přijmu pro žadatele o regulovaný byt je totiž nastavena natolik benevolentně, že s výjimkou těch opravdu nejbohatších má nárok na „sociální“ bydlení velká většina Vídeňanů. Díky tomu pak rakouská sídliště poskytují domov lidem napříč příjmovým spektrem a nevznikají odloučené lokality výhradně pro bohaté nebo obzvlášť chudé obyvatelstvo. Zároveň velké množství regulovaných bytů brzdí příliš prudký růst i u komerčních činží. I na ty však v Seestadtu myslí. Zhruba čtvrtina zástavby by měla vzniknout na čistě tržním principu, a přilákat tak i nejbohatší vrstvu.
Vedle zmíněných forem podporovaného bydlení se v Seestadtu osvědčily takzvané Baugruppen, skupiny několika desítek nadšenců, nezřídka architektů, projektantů a dalších expertů, kteří dohromady dají inovativní bytový projekt. „Máme s nimi velmi dobré zkušenosti, jednak díky udržitelnosti takový budov a jednak ze sociálního hlediska, protože členové těchto skupin pak zde i bydlí. A takoví lidé jsou obvykle velmi angažovaní a chtějí, aby vše fungovalo,“ popisuje Summer.
Seestadt volí pravici
Ať už jde o soukromé, nebo veřejné investice, podle odhadů spolyká výstavba Jezerního Města pět miliard eur, tedy 130 miliard korun. Vyplatí se to? Těžko říct, ani město Vídeň nezastírá, že si není vůbec jisté, jestli experiment s bydlením budoucnosti opravdu vyjde.
Až příliš drsnou zpětnou vazbu dostalo sociálnědemokratické vedení vídeňské radnice před dvěma lety v komunálních volbách, ve kterých u místních zvítězila pravicově populistická strana FPÖ. Trochu to připomíná rakouskou armádu z roku 1809, jejíž euforie z překvapivého vítězství nad Francouzi u Aspernu trvala jen pár týdnů. Pak ji Napoleon drtivě porazil v bitvě u Wagramu jen pár kilometrů severněji. Na druhé straně, po letech konečné vítězství patřilo Rakušanům, nikoli Francouzům.
Přečtěte si také:
