V rozhovoru pro web Euro.cz přibližuje začátky svého podnikání nebo třeba také to, jak se jemu a jeho kolegům povedlo z obyčejného kamenného antikvariátu vytvořit firmu, která se dle poradenské společnosti Deloitte řadí mezi nejrychleji rostoucí startupy v celé střední Evropě.
Kdy vás napadlo, že začnete podnikat v knižním odvětví?
Obchodu s knihami se věnuji zhruba od 17 let, kdy jsem ještě při studiu něco prodával přes internet. Nějakou korunu jsem si díky tomu vydělal, ale nebylo to nic závratného. Než jsem začal skutečně podnikat, vyhodili mě ze dvou středních škol, z té třetí jsem odešel sám. To už jsem ale v hlavě měl myšlenku, že si chci otevřít kamenný antikvariát. Původně jsem si říkal, že sortiment budu směřovat spíš do starožitností, ale pořád se mě držely ty knížky, kterým jsem rozuměl víc. Když jsem zjistil, jak knižní trh funguje, došlo mi, že se tu dá opravdu dobře vydělat.
V jakém bodě jste si řekl, že se z antikvariátu pokusíte udělat větší byznys?
Cítil jsem, že stejně jako nejsem schopen dostudovat školu, pravděpodobně budu taky dost těžko zaměstnatelný. Šlo o problém s autoritami. Na podnikání jsem se tedy dal hlavně proto, abych se osamostatnil. Původně mi nešlo o peníze, neměl jsem podnikatelské vzory, jenom jsem věděl, že v tomhle odvětví můžu fungovat a že se díky tomu najím. Ve dvaceti jsem se stal tátou, k tomu jsem měl práci, která mě uživila, a takhle to mohlo pokračovat klidně až do důchodu. Představa, že se už nebudu nikam posouvat, se mi ale nelíbila. A tak jsem si řekl, že by stálo za to ještě něco zkusit, což mě ve spojení s dalšími okolnostmi života přivedlo k myšlence začít ten antikvariát dělat ve větším.
Jak se z podniku, kam lidé nosí staré, nechtěné knížky, zrodí relativně velká firma?
Přišlo mi, že na tom trhu je nevyužitý prostor. V antikvariátu toho sice moc neprodáte, každopádně máte zajištěnou dobrou dodávku zboží přímo od lidí. Z jejich strany to ale bylo spíš o tom, že se knížek potřebovali zbavit – doma vyklízeli, chtěli dát všechno pryč –, a tam to pro ně končilo, už nás potom nedoporučovali dalším lidem. My jsme z toho potřebovali udělat tu super službu, ke které se zákazníci budou rádi vracet. Takže jsme se zaměřili na věc, kterou řeší každý čtenář: koupí si knížku, kterou nedočte, nelíbí se mu, nebo si ji přelouská jen jednou, ale pak už o ní nemá zájem, a tak leží v knihovně. My jsme tyhle lidi chtěli přinutit, aby svou knihovnu protřídili jednou za pět let, a ne za dvacet.
Co v tomhle plánu hrálo klíčovou roli?
Potřebovali jsme vytvořit systém, který za poskytnutí knih dá našim zákazníkům násobně víc peněz, než by dostali v běžném antikvariátu. Zároveň šlo o zpohodlnění celé služby. Aby k nám knížky nemuseli nosit sami, aby je přijel vyzvednout kurýr. Důležité pro nás také bylo nastavit systém tak, aby se to vyplatilo dělat po menších dávkách, ale častěji. Na straně kupujících hrála velkou roli naše schopnost rychle vyřizovat jejich požadavky. Objednáte knížku, my vám ji pošleme ještě v ten den. Když mi tohle došlo, tak jsme s bratrem Davidem a kamarádem Pavlem Pekařem na jaře 2019 založili Knihobot.
Vaše firma se prezentuje důrazem na udržitelnost a ekologii. Byl tohle hlavní motiv už od začátku podnikání?
Upřímně vůbec ne. Ale pokud prodávám zboží z druhé ruky, tak v principu o tomhle ani nemusím přemýšlet. Snažíme se mít co nejefektivnější provoz, což je pro mě samo o sobě o udržitelnosti. Můžeme se sice tvářit, že kvůli vracení knih do oběhu se nemusí kácet stromy, ale tohle já nerad říkám, protože realita je trochu jiná. Mám pocit, že se lidé někdy až moc zaklínají ekologií a nemyslí tolik na zisk a peníze, což ve finále může být pro přírodu špatně. Kdybychom nebyli schopni podnikat tak, abychom knížku prodali levněji než v knihkupectví, pravděpodobně to znamená, že pálíme strašně moc nákladů, tím pádem i přírodních zdrojů, a není to ekologické. Do přípravy knížky se musí započítat spousta dalších věcí, které nejsou vidět – nějak se musí nafotit, zabalit, odeslat. A jestli je to udržitelné, poznáte jenom tak, že je knížka nakonec levnější než u toho knihkupce. A to se nám zatím ve většině případů daří.
Umím si představit, že nakladatelé a knihkupci nejsou z vašeho byznysu nadšení. Jak tohle vnímáte?
Našim působením se asi snižuje potřeba dotisku některých knih, takže nakladatelé nás zřejmě doopravdy moc rádi nemají. Doteď jsme to ale vůbec neřešili, protože jsme byli malí a těžko jsme mohli ohrozit velké hráče knižního trhu. Každopádně jsme si vědomi dopadu, jaký by naše činnost mohla mít. Momentálně ročně prodáme zhruba půl milionů knížek, což je proti 30 milionům nově vytištěných opravdu zlomek. Máme ale vysoké cíle. Chtěli bychom vytvořit největší české knihkupectví. Jsme levnější, máme širokou nabídku, takže prostor tam vidíme. Knihkupec si těžko může dovolit prodávat deset let starou literaturu, což u nás není problém, protože lidi ji k nám sami přinesou v dostatečně velkém množství, které se v pohodě udá.
Když jsme u skladů, nehromadí se vám některé tituly v takovém množství, že je nemáte šanci prodat?
Některé knihy máme na skladě ve stovkách, ale prodat se to dá. Když se něčeho nemůžeme zbavit, snižujeme cenu, dokud to nezmizí. Někdy sice proděláváme, ale čistí se tím sklad, který opravdu není nafukovací. Něco se samozřejmě neprodá vůbec, a to pak musíme likvidovat. V zásadě se nám ale zásoby ve skladech ztenčují. Sorta knih, které vlastně nechceš, se k tobě vždycky dostane. Lidé se jich prostě potřebují zbavit. Ale začíná fungovat naše počáteční hypotéza – noví zákazníci přináší lepší strukturu knížek. Daří se nám měnit přístup lidí ke třídění vlastní knihovny, z níž už vyřadí třeba jen deset knih, ale dělají to častěji. Tím pádem nám dodávají kvalitnější, aktuálnější literaturu, která se lépe prodává.
Online byznysům se díky pandemii dařilo podstatně lépe než kamenným obchodům. Jak to bylo ve vašem případě?
Na jaře 2019 jsme založili název Knihobot, na podzim jsme spouštěli naši službu v testovacím režimu pro užší kruh zákazníků. Covid ale přišel v době, kdy ještě Knihobot nevypadal tak, jak bychom chtěli. Se začátkem pandemie pro nás přišla katastrofa. Lidi přestali volat, ať si k nim přijedeme pro knížky, a do naší centrály v Holešovicích dva týdny nepřišla ani noha. Paradoxně v těch horších časech pak lidé běžně volali. Zákazníci sice dál kupovali knížky, ale nikdo už nenosil další, takže během tří týdnů se nám vyprázdnil sklad a neměli jsme co prodávat. To nás donutilo k tomu, abychom zavedli systém s kurýry, kteří k lidem budou jezdit - což byl ostatně náš plán od začátku, ale až tahle krize nás donutila to konečně udělat. A pak se to rozjelo.
Takže nebýt koronaviru, asi nejste na seznamu nejrychleji rostoucích startupů v Česku.
Marketingově nám covid vlastně pomohl. Řekli jsme lidem, že díky covidu spouštíme novou službu – nikam chodit nemusí, pošleme za nimi kurýra. Od té chvíle vlastně měsíc co měsíc rosteme. Asi to zní zvláštně, ale upřímně jsem měl strach, že až skončí lockdown, tak zase půjdeme dolů. Ale tím, že covid je tu s námi pořád, lidi si už asi nějak zvykli a obraty jdou pořád nahoru. Náš největší růst proběhl v létě letošního roku. Oproti jaru jsme asi třikrát větší. Pro ten úspěch jsme museli udělat spoustu věcí, zlepšovat služby, ale pandemie nám určitě pomohla.
Kam povedou další kroky Knihobotu?
Plánujeme ještě růst a rozšířit prostory našich skladů. Brzo ale musíme narazit na nějaký strop. Následující rok se určitě budeme snažit o to, aby náš e-shop byl lepší než u velkých knihkupců. Budeme se taky dívat do zahraničí. Chceme plnohodnotně spustit Slovensko, kde máme hodně zákazníků. V současnosti náš e-shop funguje jenom v češtině, v korunách. Sice už máme tamní dodavatele, ale chtěli bychom tyhle věci dotáhnout, aby to Slováci měli pohodlnější. Pro nás je to zajímavý trh, protože konkurence je tam slabá. Technologicky zatím nejsme připravení, ale až budeme, není problém tenhle model přesunout taky do Německa.
Udržitelnost a ekologie jsou na Západě daleko citlivější témata než u nás. Cítíte, že Německo by mohlo přinést ještě větší úspěch?
Nevím o tom, že by tam fungovala podobná služba, jako je ta naše, takže doufáme v úspěch. Knihobot má dva hlavní atributy – je pohodlný, za zákazníka většinu věcí vyřídíme my, a je ekologický. Což tedy moc neakcentuji, protože mi to přijde dost prvoplánové. Každý vidí, že prodáváme použité knížky, ale o tom to podle mě není. Udržitelnost spočívá v tom, že ta služba vydělává peníze. Spousta firem najela na vlnu ekologie ne proto, že by jim papírová taška nebo brčko generovaly větší zisky, ale že jde z pohledu marketingu o funkční nástroj. Dokud to bude hlavně o image, nic se nezmění. Firmy si musí říct, že díky udržitelnost chtějí hlavně vydělávat peníze. Ať si totiž říká, kdo chce, co chce, hlavní motivace pro lidi jsou pořád peníze. A proto potřebuješ ekologii udělat ziskovou.
