Je jasné, že příval uprchlíků není pro žádnou zemi výhrou. A je taky jasné, že Česko se v příštích desítkách let změní, protože ať chceme nebo ne, příchodu lidí ze třetích zemí se země nebude moci stoprocentně ubránit. Místo zbytečných debat by vláda měla začít legislativně připravovat změny v důchodovém, sociálním či zdravotnickém systému. Kdo chce vědět, jaké bude za padesát let potkávat sousedy v pražských ulicích, může se jet podívat do Milána, do Berlína, do Amsterdamu, do Londýna. Uvidí lecos, ale určitě ne zvěrstva Islámského státu.
U Londýna se zastavme. Není to tak dlouho, co se mladí muslimové z okrajových čtvrtí města postavili svoji kampaní proti takzvanému Islámskému státu. Kampaň nesla název Not in my name, a místní jí chtěli dát najevo, že všechno zlo páchané pod rouškou islámu se neděje pod jejich jménem a vlastně ani ne ve jménu islámu. Byla to krátká videa s příběhy a názory konkrétních lidí, které vysílaly i britské televize. Je to důležité gesto, jenže k uším toho, kdo nechce slyšet, nikdy nedolehne.
Ale vraťme se k Česku a k hrozbám, před nimiž prezident varuje. Téma uprchlíků už jednu takovou přineslo, k prezidentovu zklamání za ni ale nemůžou cizinci. V Bratislavě účastníci protiimigrační demonstrace napadli policisty a účastníky cyklistického závodu, mezi zadrženými byla i šedesátka Čechů. Nepokoje propukly minulý týden i v Brně. Provázely je odpálené dělbuchy a dýmovnice. I tam policie několik lidí zadržela.
Kdyby něco podobného udělali uprchlíci, mělo by to nedozírné následky. Těmhle „strážcům našich hodnot“ to plus mínus projde. Osobně mám větší strach z nich než z uprchlíků, kteří tady nota bene ještě ani nejsou.
Čtěte další komentáře redaktorů časopisu Euro:
