Problémy Jiřího Čunka se mohou odrazit i v preferencích KDU-ČSL
Minulou středu ukázal Jiří Čunek členům nejužšího vedení KDU-ČSL dokumenty, které podle něj dokazují jeho nevinu. „Členové předsednictva po předložení těchto důkazů vyjádřili panu předsedovi plnou důvěru, naprosto věří v jeho nevinu. Z důkazů je podle nich evidentní, že ani neexistoval žádný motiv ke korupci. Současně věří, že se celá kauza vyšetří co nejrychleji,“ pravil mluvčí KDU-ČSL Martin Horálek. „Uznávám, že jsem neřekl všechno vhodně tak, jak bych měl, protože podle jiných, i kolegů, politiků, jsem neměl mluvit.“ svěřil se Jiří Čunek v Radiožurnálu a rezolutně odmítl, že by někdy lhal. Pokud se mu to podaří dokázat i jinde než na předsednictvu KDU-ČSL a potvrdí-li, že jak naznačil Čunkův advokát Eduard Bruna, policie v rozporu s trestním řádem prověřovala především důkazy v neprospěch obviněného, státní zastupitelství třeba Čunkovo obvinění zruší. Může si ovšem dát na čas, protože není ze zákona omezeno žádnou lhůtou.
I kdyby ale státní zastupitelství překypovalo dobrou vůlí a Čunkovo trestní stíhání obratem zastavilo, nemusí mít policii definitivně z krku. Pokud by se jí podařilo obstarat si proti němu nové důkazy (a kdo zaručí, že na tom někdo nemá zájem!), mohla by jej obvinit znovu.
Na nebezpečné houpačce se však spolu s Jiřím Čunkem ocitla i KDU-ČSL. „A proto je to pro mě hrozně těžké…, přemýšlím nad tím, co vlastně v této situaci straně pomůže, a samozřejmě se o tom radím se svými kolegy. Zatím to je tak, že lidé ve straně říkají: ,Ne, vydržte, my za vámi stojíme, to přece není možné, aby si tohle každý zkoušel!‘ A v zásadě nejenom na nás, příště to může zkoušet na jakoukoli stranu,“ míní Jiří Čunek. Možné to samozřejmě je a novináři, nejen ti bulvární, to ve všech demokratických režimech mají v popisu práce. Čunek a KDU-ČSL přirozeně nejsou první, na koho to „zkoušejí“. V souvislosti s „tajemnými sponzory“ byla jejich objektem ODS a jmenovitě její bývalý výkonný místopředseda Libor Novák. O sedm let později to média „zkoušela“ na jejího předsedu Mirka Topolánka a jeho dva důvěrníky v souvislosti s údajnou nabídkou úplatku poslanci US-DEU Zdeňku Kořistkovi. „Zkoušela“ to i na ODA kvůli sponzoringu a pak jejím dluhům, na Miroslava Kalouska ohledně jeho náměstkování na obraně a koupi bytu, a jako na zajíce střílela na Stanislava Grosse a pak i na Jiřího Paroubka, jeho poradce Zdeňka Doležela či šéfa poslaneckého klubu Michala Krause, abychom nezapomněli na sociální demokracii a její prominenty.
S výjimkou Libora Nováka (který už byl navíc v inkriminované době mimo politickou funkci) je nicméně Jiří Čunek v polistopadové éře prvním trestně stíhaným stranickým šéfem ve vysoké vládní funkci. Navíc KDU-ČSL podobně jako ODA před deseti lety není v situaci, aby nad sebou mohla nechat vznášet tajemné otazníky. ODA kvůli nim na podzim 1997 spadla ve volebních preferencích pod pětiprocentní hranici, a ačkoli v té době byla ještě významnou vládní stranou, začal její nezadržitelný sestup do mimoparlamentního podlaží. Také lidovci se mohou ocitnout na velmi nakloněné rovině, pokud by se z Čunkovy „přidané hodnoty“ stala pro stranu zátěž. KDU-ČSL nemá z čeho slevovat. S výjimkou relativně obstojných čtyř mandátů v senátních volbách lidovci získali jen 7,2 procenta a třináct mandátů ve volbách do sněmovny a o pětinu méně míst v obecních zastupitelstvech než ve volbách v roce 2002. Přestože po svém prosincovém zvolení do čela strany Jiří Čunek okamžitě zazářil v pětici nejoblíbenějších politiků, v takzvaných volebních modelech (postaru prognózách) sice KDU-ČSL na chvíli povyskočila, leč z parlamentních stran zůstává na posledním místě za Stranou zelených. Pokud by v důsledku Čunkových problémů začala jeho popularita klesat, a čekat se to dá, nejspíše stejným směrem by se posléze vydaly i preference KDU-ČSL. A jestliže by snad svatozář kolem čistého, upřímného a poctivého Čunka úplně pohasla, lidovci by jej chtě nechtě museli odsunout stranou a vytvořit nějaké překlenovací vedení, aby nezabředli do recidivy krize. Na řadě by mohla být Vlasta Parkanová, která se těší největší popularitě z politiků obecně i v KDU-ČSL. Její politický koncept, jak jej představila na prosincovém sjezdu, byl ale dost krotký a opatrný. KDU-ČSL však nepotřebuje nový make-up, nýbrž změnu stylu a obsahu politiky.
Lidovcům podobně jako komunistům výrazně ubývá členstva. Ze strany masové se stávají tou volební, zcela závislou na podpoře nestranické veřejnosti. Té podpory výrazně ubývá v Čechách a ve velkých městech. Těžiště KDU-ČSL se tím jakoby vrací na moravský katolický venkov, jenž ale není tak silný, aby ji udržel v poslaneckých lavicích. Lidovci se musejí stát „novými lidovci“ a tento trend obrátit, protože jinak nebudou alternativou pro významnou část bývalých příznivců ODA, US-DEU a dalších nelevicových voličů. Ti ale představují ona tři až čtyři procenta hlasů, jež jsou „k dispozici“ mezi ODS a ČSSD a ze kterých se loni v červnu napojila Strana zelených. Jen s těmito třemi, čtyřmi či ještě více procenty „nekmenových“ voličů mohou být příští volební výsledky KDU-ČSL takové, aby ona mnemotechnická „trojnožka“, na níž spočívá náš politický systém, měla vedle levicové nohy růžové a modré nohy pravicové tu třetí v barvě řekněme fialové, a nikoli nyní módní zelené.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
