P o l i t i c k é s t r a n y
O křesťanské demokraty se dnes perou všechny politické strany. Ať kývnou komukoliv, dříve nebo později to znamená otevřenou cestu do vládních funkcí. KDU-ČSL se proto více než kdy jindy zmítá nejistotou. Má být pravicovou, levicovou, nebo středovou stranou? Odpověď hledá, kde může, dokonce i ve vlastní minulosti.
V době počátků strany platilo, že tam, kde se daří bramborám, daří se i straně. Po komunistickém převratu v roce 1948 se její voličský potenciál zúžil na chudé a věřící. Stala se však stranou Národní fronty, a po listopadu 1989 se musela tohoto nepříznivého stigmatu zbavit. Lidovci se vehementně profilovali jako strana pravicová a zatracovali všechno (a všechny), co zavánělo levicovostí. V červnu 1992 tak ze svých řad strana vyloučila bývalého federálního ministra vnitra Richarda Sachra - měl příliš levicové názory. Dnes se situace obrátila. U moci jsou sociální demokraté a lidovci koketují s tím, že by po jejich boku znovu vstoupili do Strakovy akademie. Křesťanští demokraté sice zatím své ano přímo neřekli, ledacos však naznačují. V lednu podpořili ve spolupráci s komunisty sociálnědemokratický rozpočet, teď zase mluví o možném návratu Richarda Sachra.
Návrat zatraceného syna?
Vyloučením Sachra vyvrcholily jeho dlouholeté spory s vedením strany, zejména s tehdejším šéfem českého zemského vedení a ministrem obrany Antonínem Baudyšem. Aby si Baudyš pojistil svou pozici v ryze pravicové vládě Václava Klause, začal v lidové straně prosazovat pravicovou politiku. Jeho kroky následoval tehdejší předseda strany Josef Lux. Toho nebezpečné posilování stranické pozice Baudyše a jeho ambice stát se předsedou přiměly k zásadní přeměně na pravičáka. V této atmosféře bylo Sachrovo pojetí křesťanskodemokratické politiky pro vedoucí představitele nepřijatelné. Sacher chtěl, aby strana stejně vnímala pravou i levou část politického spektra a legalizovala názorové frakce.
Přestože lidovci ještě v roce 1992 nominovali Sachra na volební kandidátku, spojenectví Luxe s Baudyšem znamenalo jeho konec. „Vedení podnikalo cesty po Trutnovsku a obviňovalo mě, že jsem měl například velké absence v branně bezpečnostním výboru parlamentu. To jsem sice snadno vyvrátil, ale rozhodl jsem se, že kandidovat nebudu, říká Sacher. Politický ortel smrti si ale nakonec podepsal sám. Ještě před volbami navštívil několik akcí komunistů, a vystoupil dokonce i v předvolebním šotu Levého bloku. Obvinit ho z poškozování zájmů strany a vyloučit ho pak už nebylo těžké. Ostatně toto extempore nemůže Sachrovi dodnes řada lidovců odpustit. Úřadující předseda strany Jan Kasal dokonce prohlásil, že pokud by se Sacher měl vrátit do lůna lidovců, musel by se omluvit. To však vyloučený straník odmítá: „Ani dnes bych se nechoval jinak. Považoval jsem za důležité zúčastnit se akcí všech politických stran, to je podle mě opravdové křesťanské vnímání politiky. Sacher navíc tvrdí, že jeho mateřská strana mu bránila ve veřejném vyjadřování názorů, vedení například blokovalo vydávání jeho článků v Lidové demokracii. Nedostatkem prostoru pro vyslovení názoru také ospravedlňuje své účinkování ve spotech Levého bloku.
Co lidovce přimělo k tomu, že jsou ochotni na většinu prohřešků bývalého člena náhle zapomenout? Kauza Sacher se tak úplně nevynořila z šeré minulosti, u lidovců se vždy našel někdo, kdo sem tam vytáhl jméno bývalého prominenta na denní světlo. Odpověď vedení ale byla vždy stejná: lidsky jsme si blízcí, politicky jsme se definitivně rozešli. Tečka.
Na stejnou otázku dnes lidovci jednohlasně odpovídají: byli bychom rádi, kdyby se vrátil. Sám Josef Lux, který kdysi Sachra vyzýval, aby zvážil své politické postoje, o něm nyní prohlašuje, že podporuje dobrou křesťanskodemokratickou politiku.
Se Sachrem ovšem jeho případný návrat nikdo z představitelů strany nekonzultoval. Otázkou tedy je, zda nejde o pouhou mediální hru, která má veřejnosti ukázat, že lidová strana se vrací tam, odkud vyšla. Od několik let akcentované pravicovosti k hájení silných sociálních akcentů. „Byl jsem pozván bez pozvánky v ruce. Myslím si, že nejde o náhodu, říká sám o sobě Sacher. Je dokonce přesvědčen, že kdyby se lidová strana nakonec přiklonila k nabídkám Klausovy ODS, jeho jméno by se zase vrátilo do propadliště dějin.
Na rozcestí
Křesťanští demokraté byli vždy považováni za stranu jednoho muže, jednoho názoru. Nejprve to byl liberalismus, pak konzervatismus, nakonec sociálně tržní hospodářství. Nejdříve chtěli být vpravo, dnes zase spíše vlevo. Výsledek - strana je naprosto nečitelná a pro voliče nejasná. Nikdo, kdo volí KDU-ČSL, si nemůže být jist, komu jeho hlas vlastně připadne. Řadoví lidovci jsou mnohdy přesvědčeni o tom, že jejich straně by nejvíce ze všeho prospělo setrvat alespoň pět let v opozici, vnitřně se uspořádat a jasně deklarovat, co chtějí.
O místo lídra, která uvolnil Josef Lux, se v květnu utkají představitelé dvou zcela odlišných proudů ve straně. Ani jeden z nich však neslibuje setrvání v opozici. Jan Kasal je zastánce tradičního pojetí strany pravého středu a je pro něj bližší spolupráce s pravicovými stranami. Cyril Svoboda odmítá pravolevé vidění světa a hodlá hledat kompromisy všude, kde to bude možné. „Musí už skončit to období věčných sporů. Nejprve to byly spory mezi totalitou a demokracií. Pak mezi politickými stranami a hnutími, mezi pravicí a levicí, dnes jsme v období sporů mezi malými a velkými stranami. Tyto spory se ukazují jako nepodstatné, popisuje svou vizi Svoboda.
Současné skóre obou kandidátů na předsednickou funkci je jedna ku jedné. Zatímco Kasal spoléhá na veřejnou podporu Josefa Luxe, Svoboda intenzivně objíždí okresní organizace. Jak všechno dopadne, je čím dál tím nejasnější. Už dávno padlo klasické rozdělení jejich podpory na Kasalovu Moravu a Svobodovu Prahu.
Křesťanští demokraté si jasně uvědomují, že s Cyrilem Svobodou v čele by strana získala zcela nového a moderního ducha, na druhé straně ale z něj mají obavy. „Mluví zatím příliš obecně. Nevíme, s čím vším by pak mohl přijít, vyjadřuje pocity většiny jeden z poslanců KDU-ČSL. Svobodovou pozicí otřásl například jeho výrok o tom, že restituce církevního majetku by bylo možné řešit finančním odškodněním. Svoboda tak dal jasně najevo, že pod jeho vedením se lidová strana zbaví nepopulární vazby s katolickou církví. V Kasalovi mají lidovci daleko větší jistotu zachování tradice, sázejí také na jeho větší politické zkušenosti. Vadí jim ovšem jeho neurčitá image. Zatímní předseda se ji snaží vylepšovat, seč může.
Hozená rukavice
Občanská demokratická strana, která drží u moci menšinovou vládu sociální demokracie, vývoj uvnitř KDU-ČSL velmi bedlivě sleduje. Sílících levicových tendencí lidovců si tudíž nemohla nevšimnout. Ty nejenže do budoucna zne- snadňují obnovení spolupráce těchto dvou stran, ale navíc ohrožují nynější výhodné postavení občanských demokratů. Jakmile lidovci kývnou ČSSD, ztratí ODS veškerý vliv.
Předseda ODS Václav Klaus se ovšem vlivu vzdát nehodlá. Veřejně deklaroval, že ODS je připravena vládnout s lidovci, aniž by nahlas řekl, zda vůbec uvažuje o porušení opoziční smlouvy s ČSSD. Lidovci nemohli reagovat jinak, než reagovali. S ODS začnou diskutovat o případné koalici, až smlouvu se sociální demokracií vypoví.
Nic podstatného se tedy nestalo, Klaus posloužil zase jenom sám sobě. Veřejnosti dal najevo nesouhlas se způsobem vládnutí sociální demokracie a zároveň znejistil tu část lidovců, které je ODS bližší než sociální demokracie. Těm totiž dal Klaus jasný signál: nezoufejte, spolupráce pravice není nemožná.
Snad i proto diskuse o návratu Richarda Sachra nabývá u lidovců na intenzitě. Ti, kteří by ho ve straně rádi uvítali, již zvažují, jakým způsobem ho přijmout zpět. Sacher by nejen posílil proud křesťanských demokratů, jemuž by nevadil definitivní odklon strany nalevo, výrazně by mohl ovlivnit i volbu nového předsedy. Cyril Svoboda má totiž jeho bezvýhradnou podporu.
