Než Miroslav Kalousek změní svět, zatopí Špidlovi
Paralel s bitvou na Bílé hoře před 383 lety nabídl ostravský sjezd KDU-ČSL o předchozím víkendu snad až příliš. Nejenže se datem souboje křesťanských politiků stal opět osmý listopad, ale drtivý triumf konzervativního pragmatika Miroslava Kalouska nad liberálem Cyrilem Svobodou, který jej z vedoucích pozic ve straně vyšachoval před dvěma lety, poznamená lidovce na dlouho. Popravu protivníků zatím Kalousek vylučuje, že však příští rok na jaře bude složení vlády stejné, jako dnes, věří v KDU-ČSL málokdo.
Moravské pluky rozhodly.
Ostravská bitva se zpočátku zdála být poklidnou nudou. „Na pětapadesát procent vyhraje Cyril, žádné dohody mezi Liborem Ambrozkem a Mirkem Kalouskem nemohou uspět,“ tvrdil před volbou předsedy strany týdeníku EURO poslanec Josef Karas z Vysočiny. Výslovnou podporu Svobodovi vyjádřila většina krajů (osm – převážně českých), zbytek nikoho nejmenoval. Předsálím sice prosakovaly prognózy o velké podpoře Kalouska od delegátů z jihomoravské voličské bašty lidovců, za favorita však do poslední chvíle platil dosavadní šéf. „Jsme jedinečná síla postavená na staleté neporazitelné ideji rozdávat se lidem kolem sebe, a měnit tak svět kolem sebe. A my to dokážeme. Protože chceme,“ zahřímal ovšem přerušován potleskem při svém nominačním projevu černý kůň Kalousek a nastalo drama. Ze čtveřice kandidátů v prvním kole vypadli Jihomoravan Libor Ambrozek (20 hlasů) a Jihočech Jaromír Talíř (22), k potřebným 150 hlasům se nečekaně přiblížil více Kalousek (135) než Svoboda (116). „Dobrý, ne?“ častoval kolegy předseda libereckých lidovců Jiří Vacek. „To půjde do kelu. Ve vládě nezůstane kámen na kameni,“ zaznělo naopak z prosvobodoveckého pražského tábora. „Strana přece nebude přepřahat před volbami,“ doufala Středočeška Vlasta Parkanová, předsedkyně ústavního výboru sněmovny.
Bez jásotu Pražanů.
Průběh voleb v plné nahotě ukázal osobní nevraživost, kterou bratři a sestry z obou křídel strany běžně maskují úsměvy. Když se sál dozvěděl, že Kalousek ve druhém kole se 164 hlasy porazil Cyrila Svobodu (131), kalouskovci začali spontánně vstávat, ale „pražský“ stůl zůstal částečně sedět. „Mám vás rád,“ poděkoval pak Kalousek se slzou v oku delegátům a místo slov uznání pro poražené hned poradil přítomným, aby mu do vedení navolili Jana Kasala, Libora Ambrozka a Michaelu Šojdrovou, což ze dvou třetin splnili. Na hromový aplaus reagovali pražští lidovci ostentativní nehybností, než i je přemohl smysl pro bonton a jeden po druhém se zvedli a zatleskali. „Neblázni, vstaň,“ pobízeli tvrdošíjně sedícího Josefa Svobodu, dvojče Cyrila. Nátlakem dosáhli svého: nakonec i bratr končícího předsedy proti své vůli jako poslední poslušně vstal.
Rozprášeným Svobodovým obhájcům trvalo v kuloárech asi hodinu, než spolkli nečekaný debakl. Někteří pražští lidovci se zlobili, že Kalousek si vítězství u Jana Kasala i u řady delegátů musel koupit. Sám Cyril Svoboda zdrceně vysvětloval: „Ti jsou tak sešikovaní, že si řekli ´vymetem je všechny. Chvíli to dokonce vypadalo, že Svobodovo křídlo Kalouskovi úplně vyklidí prostor. Nominaci na 1. místopředsedu Svoboda odmítl, ale nakonec se nechal přemluvit, aby nevzdával alespoň boj o řadové místopředsednictví. Ten posléze kromě něj (152 hlasů) těsně ustál i jeho bývalý 1. místopředseda Milan Šimonovský (150).
Strana jednoho muže.
Dovnitř lidovecké strany představuje nástup Kalouskova vedení nejrazantnější změnu od smrti Josefa Luxe v roce 1999. Křesťanští demokraté rázem aspirují na označení Strana jednoho muže, protože Kasal s Ambrozkem vynikají loajalitou a Svoboda se Šimonovským budou v defenzivě. Překvapit může jen pardubický hejtman Roman Línek.
Směrem ven jde pak o největší zlom v dosavadní historii Špidlovy levostředové koalice. Navzdory tomu, že samotný Kalousek se snaží převzetí otěží bagatelizovat a před i bezprostředně po svém zvolení si dal záležet, aby nevyděsil voliče a koaliční partnery. „KDU-ČSL se cítí pevnou součástí vládní koalice. Všichni tři ministři za KDU-ČSL Svoboda, Šimonovský i Ambrozek mají plnou podporu své strany pro další práci ve vládě. Cyril Svoboda je velmi kvalitní ministr zahraničních věcí,“ formuloval obratně jasný postoj. Avšak v jeho luxovsky prefabrikovaných výrocích jsou definována i gumová zadní vrátka, která slíbené jistoty mohou v mžiku zpochybnit. KDU-ČSL bude podle Kalouska pevnou součástí koalice „dokud budou dodržovány koaliční dohody“. V ponechání Svobody na postu vicepremiéra kabinetu nespatřuje Kalousek „žádný zvláštní problém při dobrých vnitrostranických komunikačních mechanismech a při dobrých koaličních mechanismech“. A sám od sebe dodává: „Kdyby problém byl, tak bychom jej řešili, ale zatím nevidím jediný důvod.“
Vláda počká.
Luxův oblíbenec Kalousek je mistr taktiky a umí protihráčům vnutit pravidla hry. Protože je jeho prioritou silná KDU-ČSL, nebude jako dosud Svoboda preferovat eurospolupráci s Vladimírem Špidlou, ale všechno, čím se strana vymezí vůči konkurenci. Podaří-li se mu stát se vykladačem koaličních pravidel a Špidla s unionistou Petrem Marešem se začnou točit kolem něho (jako kdysi Václav Klaus kolem Luxe), nebude mít potřebu vyvolat předčasné volby. Postaví-li si však vítěz minulých voleb Špidla někdy v budoucnosti hlavu, riskuje, že mu pragmatický Kalousek nasadí psí hlavu destruktora a KDU-ČSL začne spolupracovat s prokalouskovskou ODS.
Ještě před zářijovým hlasováním o důvěře Špidlovu kabinetu Kalousek jako šéf rozpočtového výboru uvažoval, že ministerskému křeslu ve Špidlově kabinetu by v případě sjezdového úspěchu zřejmě neunikl (zatímco účast v eventuální úřednické nebo duhové vládě by odmítl). Dnes nechce ani to. Buď si hodlá vládní panenství zachovat pro lepší časy, nebo čeká, až se Špidlovi bude hodit rošáda a lidovcům spadnou do klína resorty obrany nebo zemědělství.
Arbitr koalice.
Aby nebylo pochyb, že to nový předseda lidovců myslí s osvojením pozice strážce koaliční dohody vážně, hned na sjezdu označil nedávné shození navýšení financí pro kraje čtyřmi poslanci sociální demokracie za akt „na hranici koaličních dohod a programového prohlášení vlády“, ba dokonce jdoucí „proti programovému prohlášení vlády i KDU-ČSL“. A minulý týden už 27miliardovou injekci krajům v koalici prosadil.
Jestliže v minulosti část poslanců ČSSD Špidlovi vyčítala, že nejsilnější vládní strana příliš ustupuje pravicovým unionistům, teď bude hůř. Jenže Kalousek v předvolebním projevu naznačil, že netrvá na sloganu „nezadlužená budoucnost“, takže socialisté možná dostanou víc peněz na své experimenty výměnou za lidovecké programové nebo personální zviditelnění, což nevzbudí takovou nevoli. Anebo naopak zesílí odpor vůči Špidlovi a v ČSSD zvítězí tamní Kalousek - Stanislav Gross.
Nixon i Štrougal.
Kalousek sice tvrdí, že své zvolení nevnímá jako satisfakci za jihlavskou porážku od Cyrila Svobody v roce 2001. „Kdybych se vracel do minulosti, choval bych se neodpovědně. Já jsem v tuto chvíli v pozici, kdy si neodpovědné jednání nesmím dovolit,“ řekl. Zároveň ale na staré rány nezapomíná a zdůrazňuje, že si důvěry voličů váží tím spíš, že v minulosti „celá řada vlivných osob i skupin se velmi snažila, abych ji neměl“. Nejen Kalousek svůj triumf chápe jako tečku za pochybnostmi o čistotě působení na postu finančního náměstka ministra obrany v letech 1993-1998 či v kauze IPB. Dokonce i Svobodův příznivec, předseda Senátu Petr Pithart týdeníku EURO řekl, že „po šesti letech se o tom už prostě musí přestat mluvit. Nemůže se pořád říkat: ono se říkalo. Má stůl čistý,“ soudí.
Image drsného chlapíka Kalouskovi až tak neuškodil, naopak jej nový šéf KDU-ČSL využil ke svému profitu. Zmínil jej ve volebním projevu, čímž dodal mimořádnosti svému okázalému dojetí. Démonizace jako negativní reklama pomohla Kalouskově popularitě mezi delegáty nespokojenými s měkkým Svobodovým vedením. Nebylo těžké vidět v nakrátko ostříhaném muži s přísnou hranatou hlavou a s černými brýlemi a tajemnou pověstí válečnického Richarda Nixona, nebo dokonce někdejšího ministra vnitra Lubomíra Štrougala. Ve straně, jejímuž dosavadnímu předsedovi se hloupě přezdívalo Cyrda Retarda nebo Eurohurvínek, sázka na vizáž tvrďáka nemohla nevyjít.
Luxovská vlídnost a rozšafnost ovšem bude lidovcům na cestě k popularitě u voličů chybět.
