Při celkovém pohledu na českou politickou scénu je KDU-ČSL téměř přehlédnutelná
Stejně špatně jako teď na tom lidovci ještě nebyli. Poprvé za svou 91letou existenci téměř přestali být parlamentní stranou. Vypadli ze sněmovny a v „horní komoře“ poté, co jim většina senátorů zběhla do TOP 09, zbyli jen čtyři, čímž ztratili nárok na samostatný senátorský klub. Nebýt Petra Pitharta, dosud místopředsedy Senátu, byla by KDU-ČSL v „horní komoře“ snadno přehlédnutelná. Takovou už téměř při celkovém pohledu na českou politickou scénu je. Poté, co Ústavní soud odtroubil říjnové volby do sněmovny, se už KDU-ČSL nepodařilo „vrátit do zápasu“.
Zatímco její loňské billboardy, variující plytký slogan „Dobrý den je, když…“, byly jen trapné, to, co předvedla voličům letos zjara, bylo už k pláči. Za stranu hovořil pouze její předseda Cyril Svoboda a zbytek předsednictva mlčel. S výjimkou Svobodovy soudní pře o dědictví domu, v níž se tento praktikující katolík pikantně ocitl proti Charitě, se média přestala lidovci zabývat i v negativní slova smyslu. To už je co říci. Svobodu to nevarovalo. KDU-ČSL, říkal, je v některých médiích vystavena embargu a průzkumy veřejného mínění, jež signalizují vyřazení lidovců ze sněmovny, jsou prý „cinknuté“. Nebyly! Krátce po volebním fiasku KDU-ČSL Svoboda rezignoval a vedení strany přešlo na první místopředsedkyni strany Michaelu Šojdrovou.
Nebylo a není jí co závidět! Strana byla z volební porážky v šoku. Postupně až na Jaroslava Kopřivu, jehož teprve nedávno „spláchla“ aféra na ministerstvu obrany, bylo odvoláno šest lidoveckých náměstků ministrů. Totéž postihlo anebo ještě postihne většinu ze zhruba tří set dalších lidovců zaměstnaných ve státní správě, jež tradičně „zaopatřuje“ předseda strany, pokud ovšem sedí ve vládě anebo jí aspoň šlape na paty z parlamentní opozice. Se ztrátou pozic hrozí lidovcům automaticky další pokles vlivu, neboť ve „výměnných obchodech“ nebudou mít co nabízet. Úřadující předsedkyně Šojdrová navíc převzala stranu obtěžkanou 17milionovým dluhem po jarní volební kampani a čtyři měsíce před dalšími, tentokrát komunálními a senátními volbami. Přitom „úspěch v těchto volbách je pro nás existenční otázkou“, konstatovala po nedávném zasedání Celostátního výboru KDU-ČSL. A měla svatou pravdu! Pokud totiž lidovci v 19 z 27 obvodů, v nichž kandidují, „nezabodují“ aspoň ve dvou, nebude jich opět v Senátu pět. Nebudou mít vlastní senátorský klub, „svého“ místopředsedu Senátu a fakticky ve velké politice skončí. Také proto do Senátu kandidují dle lidovců špičkové osobnosti – úřadující předsedkyně Šojdrová, byť na Kutnohorsku, přestože je z Kroměříže, dále místopředseda KDU-ČSL Jiří Koliba, mimo stranu však neznámý, na jižní Moravě ale obecně oblíbený bývalý hejtman Stanislav Juránek či dlouholetý místopředseda sněmovny Jan Kasal, jenž si na Jihlavsku vyjednal podporu Věcí veřejných (VV). Třeba je dohoda o vzájemné podpoře širší a netýká se jen Jihlavska. Třeba matador Kasal pracuje na tom, aby lidovci případně mohli v Senátu vytvořit společný klub s VV a z velké politiky nevypadli, i kdyby jim voliči nepřáli.
Senát je pro lidovce sice prioritou, ale jejich základna je v městských a hlavně obecních zastupitelstvech. V minulých volbách i tady ztratili, nicméně ze šesti tisíc starostů je stále pět set lidovců! Více než 17 tisíc jmen na lidoveckých komunálních kandidátkách svědčí o jisté mobilizaci strany, jež však není zvenčí příliš patrná. Mezi onou množinou je i kandidát na náchodského starostu, někdejší místopředseda Mladých křesťanských demokratů Pavel Bělobrádek anebo kandidát na brněnského primátora a náměstek toho současného, dle lidovců charizmatický Daniel Rychnovský. Oba mají ve druhé polovině listopadu na žďárském sjezdu KDU-ČSL kandidovat na jejího předsedu. Podle Šojdrové mají být důkazem, že strana není v rozkladu a o funkci předsedy že zájem je. Ano, po peripetiích s Jiřím Čunkem a Cyrilem Svobodou strana ve svém čele potřebuje „nové tváře“ jako sůl, chce-li si uchovat šanci postavit se časem zase na nohy. Obrodný sjezd si však měla svolat hned na červen, a nikoli až na listopad. Pokud by totiž Bělobrádek, Rychnovský, případně jiné „nové tváře“, v říjnových volbách neuspěli, pro nasazení do čela strany se v listopadu stanou nepoužitelnými. Ještě že exposlanec Ludvík Hovorka, věrný zbrojnoš Luxův, a Svobodův Jaroslav Orel a jiné „staré tváře“ jsou prý připraveni kandidovat také. Novým kouskům, jež si KDU-ČSL osvojit musí, chce-li přežít, by ji však těžko naučili.
