Lídr Lidl

Německý řetězec ukazuje, že i diskontní prodej jde dělat na úrovni. Dokonce na vyšší, než má „prémiová“ konkurence.

Lidl je nejsilnější maloobchodní značkou, myslí si většina Čechů. Vyplývá to z průzkumu společnosti Nielsen, na který upozornil server Aktuálně.cz. Člověk přitom nemusí být pamětník, aby si vybavil doby, kdy se německý řetězec těšil úplně jiné pověsti.

Ještě relativně nedávno se v očích mnoha spotřebitelů jednalo o ničitele památných stromů, který prodává sice levné, ale nijak kvalitní potraviny pochybného původu a do kosti ždímá zaměstnance. Dnes je všechno jinak a změna vnímání se přitom netýká jen českého trhu, k podobnému obratu došlo i v zahraničí.

Jak toho Lidl dosáhl? Několika zdánlivě jednoduchými kroky, až je s podivem, že to doposud nenapadlo konkurenci. Za prvé lze v sortimentu nalézt relativně kvalitní produkty, především za nabídku ovoce a zeleniny se nemusí stydět, což je na tuzemském trhu stále spíše výjimečné. Zboží je celkově levné, nicméně šílené promoční akce s cenami, u nichž i hodně spořivý spotřebitel pochybuje, zda pokryjí aspoň dopravu do prodejny, tam nenajdete.

Především však Lidl jako první v Česku začal zvyšovat mzdy zaměstnanců a dodnes patří mezi neštědřejší zaměstnavatele v maloobchodě. To se logicky promítlo do kvality personálu. Řetězec se stal potenciálním zaměstnavatelem i pro vzdělanější lidi z jiných odvětví, kteří prací na kase ještě nedávno pohrdali. I v narvaných prodejnách obvykle narazíte na příjemný personál a hlavně fronta odsýpá.

V době minimální nezaměstnanosti, kdy konkurence lepí nedostatek lidí agenturními zaměstnanci bez valné znalosti češtiny, je tak nákup v Lidlu pokud ne zrovna příjemný, tak aspoň o poznání méně odstrašující zážitek.

Lidl má nespornou výhodu ve formátu prodejen. Identická koncepce i vzhled obchodů mu umožňuje dosahovat úspor, jaké u ostatních řetězců provozujících tu maličkou prodejnu v historickém centru města, jindy zase obří krám v obchodním domě, nejsou možné. Jinak však nejde o žádná výjimečná a originální opatření.

Strnulý český trh se však ve velké většině drží “osvědčeného” modelu, kdy hlavním indikátorem všeho je cena, a to nejen regálová, ale i zaměstnanců. Ani červená čísla v závěrkách ho z letargie zatím nevzbudila.

Čtěte další články Jana Brože