Premiér Nečas je mistrem personálních nominací, které jsou zároveň ideologickými vzkazy. Prozatím nejlepším výkonem v tomto oboru bylo jmenování Pavla Drobila ministrem životního prostředí, kterým dal výmluvně najevo, co si myslí o ekologii.
Roman Joch
Tím, že se nejvyšším úředníkem v této oblasti stal muž proslulý výrokem, že bude „dýchat za český průmysl“, a s fatální neznalostí oboru, Nečas jasně vyjádřil, čemu bude ochrana přírody jednoznačně podřízena. Podobně jmenování obhájce mučení a střílení do demonstrantů Jocha do role poradce pro lidská práva působí jako další vzkaz: Už žádné změkčilé řečičky á la Kocáb. Už žádné zastávání se problémových lidí na okraji společnosti. Tenhle sekáč se nezasekne.
Roman Joch si vybudoval svou pozici jako kontroverzní publicista – v českých médiích fungoval jako pikantní koření. Nyní se jeho názory, ještě před několika lety publikované spíše pro oživení, stávají hlavním proudem, a dokonce získává poradenskou pozici v exekutivě. Čím to?
U voličů pravice (ale i u mnohých paternalistických a konzervativních voličů levice) se už delší dobu projevuje jakási „únava z lidských práv“, popsaných jako obrana menšin. Část pravice vede už dlouho nepsanou soutěž o to, kdo se o toto pojetí lidských práv otře nejvíce a střelí gól do branky, na niž se dosud soustředila ultrapravice. Bude to Řápková? Nebo hlídky Věcí veřejných? A nyní do toho přichází Joch, aby zvěstoval, že lidská práva nejsou ochranou menšin, ale co největší svobodou majetných.
Jakkoli se jeho ultrakonzervativní názory občas s názory krajní pravice překrývají, Joch není fašista. Jeho nominace je ale součástí reakce na poptávku, aby neviditelnou ruku trhu, jejíž neomezovaná vláda byla v posledních volbách potvrzena, doplnila i ona příslovečná „vláda tvrdé ruky“.
ČLÁNKY DO MAILU