Kraslický podnikatel Johann David Starck začínal jako drobný výrobce textilu. Na přelomu 18. a 19. století se ale zaměřil na chemický a důlní průmysl a stal se nejvýznamnějším podnikatelem západních Čech. Mimo jiné položil i základy dnešní Sokolovské uhelné.
Kaznějovská chemička na počátku 20. století.
Autor: Město Kaznějov
Umělý ultramarín, šmolka či orientální modř, to je jen několik názvů pro v minulosti hojně vyráběný pigment. Jde o sloučeninu vzniklou žíháním směsi síry s kaolinem, sodou, uhelným práškem a křemenem. Vyrobena byla náhodou jako zbytek při přípravě sody a roku 1814 ji poprvé popsal chemik Louis Nicolas Vauquelin.
Sláva nového barviva se rychle šířila a brzy jej vyráběla řada firem po celé Evropě. V Čechách vznikla první továrna na ultramarín roku 1841 v Trmicích, ve velkém jej ale začal produkovat teprve západočeský podnik Johanna Davida Starcka, který patřil k největším chemickým koncernům v monarchii.
Velkovýroba olea
Johann David Starck se narodil roku 1770 v Kraslicích na Sokolovsku v rodině vinopalníka Josefa Karla Starcka. Ten později začal i s výrobou mušelínu (jemné bavlněné tkaniny), do které roku 1792 zapojil všech pět synů. Nejstarší Johann David se však záhy osamostatnil a po deseti letech pro něj pracovalo již 800 domácích tkalců.
Zisky z prodeje jeho otci umožnily zaměřit se na náročnější chemickou výrobu, která se brzy stala jeho hlavní doménou. Roku 1793 si v nedaleké Stříbrné pronajal zpustlou mosaznou huť, kterou přebudoval na výrobu olea (dýmavé kyseliny sírové) s deseti galejními pecemi. Aby si zajistil dostatečný zdroj paliva, koupil roku 1804 také hnědouhelný důl ve Svatavě u Sokolova, při kterém vznikla nová průmyslová lokalita Davidov s dalším hnědouhelným dolem a oleovou hutí založenou roku 1808.
Počátkem 19. století měl již Johann David Starck tolik peněz, že mohl začít skupovat podíly v dolech a chemických podnicích po celém Sokolovsku. Roku 1802 získal minerální závod v Hromnicích u Břas, roku 1815 se stal majitelem továrny v Dolní Lipnici a o rok později také jediným vlastníkem chemičky ve Starém Sedle u Lokte, kam z Kraslic přenesl sídlo firmy.
JOHANN DAVID STARCK
(1770 - 1841)
Narodil se 1. května 1770 v Kraslicích na Sokolovsku v rodině vinopalníka a tkalce. Zpočátku se také věnoval textilnímu podnikání a zaměstnával až 800 dělníků. Roku 1793 ale přešel na výrobu olea a postupně vybudoval chemické impérium s mnoha závody na Sokolovsku i severním Plzeňsku. Pro zaměstnance postavil několik dělnických kolonií a podporoval i budování dělnických družstev. Za zásluhy byl roku 1837 povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Starck. Zemřel 10. listopadu 1841.
Od roku 1822 vlastnil kamenouhelný důl v Kaznějově na Plzeňsku a roku 1830 přikoupil ještě hnědouhelný důl v Dolním Rychnově, ve kterém postupně instaloval čtyři parní kotle. Kromě toho provozoval i výrobnu kamence v Mírově u Chomutova, důl na vitriolovou břidlici v Litém u Manětína a od roku 1840 také kamencárnu v Habartově u Sokolova, která byla největším podnikem svého druhu v Čechách.
Lidumil von Starck
Od 30. let 19. století rozšířil Starck působnost i na Plzeňsko, kde opět podnikal v hornictví, výrobě olea i barviv. Úspěšný byl také proto, že nezanedbával dělníky, což v té době u mnoha podnikatelů nebylo obvyklé. Veden křesťanskou vírou začal roku 1830 stavět dělnické byty ve Svatavě, a kolonie, dokončená po deseti letech, dostala na jeho počest jméno „Davidova“. Další domy pro zaměstnance pak vyrostly ještě v Dolním Rychnově a Královském Poříčí.
Roku 1837 se úspěšný podnikatel dočkal i významného osobního ocenění, když ho císař povýšil do šlechtického stavu s přídomkem Edler von Starck. Vedení firmy ale tehdy již opouštěl a jeho místo zaujal syn Johann Anton.
V otcových stopách
Nový šéf pokračoval v rozvoji podniku. Za jeho působení společnost „Joh. Dav. Starck“ mohutně expandovala, takže roku 1855 zaměstnávala již více než čtyři tisíce lidí. Na výstavě v Paříži 1867 získala velkou stříbrnou medaili za důlní produkty a ve Vídni 1873 ji dokonce reprezentoval samostatný pavilon.
Johann Anton Starck byl členem plzeňské Obchodní a živnostenské komory, českého zemského sněmu a v letech 1861 až 1867 i poslancem rakouské Říšské rady. Stejně jako otec pečoval o dělníky, pro které roku 1844 otevřel několik bratrských pokladen a roku 1876 také penzijní fond. Kromě toho založil tovární školy ve Vranovicích, Dolní Lipnici, Starém Sedle i Dolním Rychnově a podporoval stavbu německé reálky ve Stříbře.
Od Petschka k HDB**
Johann Anton Starck zemřel roku 1883 bezdětný, firma se proto na základě jeho závěti změnila na akciovou společnost „Dolové a průmyslové závody, dříve Johann David Starck“. Nezávislost si ale udržela jen krátce. Všechny akcie totiž ještě do konce 19. století skoupil pražský bankéř Julius Petschek.
Dolové a průmyslové závody byly až do konce druhé světové války součástí jeho impéria a po znárodnění roku 1946 se staly základem Falknovských hnědouhelných dolů. Firma se později přejmenovala na Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov (HDB) a spadalo pod ní šestnáct národních podniků. Poslední změna přišla roku 1994, kdy Fond národního majetku založil společnost Sokolovská uhelná. O deset let později byla zprivatizována.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Sokolovský deník, Týdeník Sokolovska
