Na prodej Sparty není nejvhodnější doba
Chce-li současný majoritní akcionář Axel Diekmann opravdu letos prodat svůj podíl ve fotbalovém klubu Sparta Praha, asi si nevybral nejlepší rok. Nejen proto, že letenský fotbalový tým nyní vůbec nezáří a že se možná ani neprobojuje do nejvyšší evropské soutěže Ligy mistrů. Nad tím by se ostatně dalo snadno přimhouřit oko: pokud se neprobojují letos, tak napřesrok pravděpodobně ano. Potenciální investor zkrátka musí vzít v potaz osm sparťanských titulů od doby vzniku České republiky i to, že ekonomický potenciál klubu je na české poměry pořád špičkový. Sparta zůstává favoritem.
Horší je to se zprávami ze zahraničí. Celý evropský fotbal prožívá nejisté období. V Itálii se dokonce mluví o fotbalové finanční krizi a hrozící revoluci na stadionech (více na straně 58). Sumy, které se platí hráčům, už mnohdy překročily rozumnou míru a možnosti klubů. Spořit budou muset i nejbohatší týmy.
V červnu se na evropském trhu ocitne velké množství fotbalistů na prodej. Mohou mezi nimi být i české hvězdy Pavel Nedvěd či Tomáš Rosický. Zatímco v minulých letech se už v tuto dobu spekulovalo o velkém zájmu mnoha předních evropských klubů o řadu prvotřídních fotbalistů, letos tomu tak není. Nabídka může převážit nad poptávkou. A i když možnosti ruského podnikatele Romana Abramoviče, který ovládá londýnskou Chelsea, se zdají být neomezené, nemůže skoupit všechny.
Sparta v minulých letech na prodeji hráčů do západní Evropy vydělávala. Historický obchod udělala v roce 2001, kdy prodala Tomáše Rosického za necelou půlmiliardu korun do Dortmundu. Sparta není vůbec špatnou farmou či přestupní stanicí českých fotbalistů, byť mnozí pochybují o přitažlivosti jejího současného hráčského kádru pro zahraniční kupce. Ale klesající poptávka v západní Evropě nic dobrého nevěstí. Je přitom jasné, že případné výpadky příjmů z účasti v Lize mistrů, které nelze nikdy vyloučit, musí nahradit výnosný obchod s hráči.
Je-li problém na Západě, musí nová naděje přijít z Východu. To sice zní trochu směšně, ale mnozí londýnští fanoušci Abramoviče skutečně uvítali. Je možné, že i bohatý Rus časem zjistí – podobně jako italští fotbaloví baroni, že neuvážené supernákupy hráčů nevedou k dobrým koncům. Ale víra v zázračné ruské spasitele se zatím mezi západoevropskými fanoušky šíří jako blesk. O investory z Moskvy moc usiloval klub, který patří k nejohroženějším – AS Řím.
A jsme u toho: I v případě Sparty se údajně rýsuje „východní řešení“, byť naděje nepřichází z Ruska, nýbrž z Thajska. Jedním z pěti zájemců o český klub by mohl být sám thajský premiér a podnikatel Tchaksin Šinavatra, označovaný za asijského Silvia Berlusconiho. Protřelý fotbalový byznysmen Jaroslav Vacek dokonce tvrdí, že Šinavatra by byl perspektivním investorem (více na straně 56).
Co by ale thajský premiér mohl v Česku pohledávat? Je známo, že ruské i asijské kupce láká především Londýn a okolí. Britský fotbal je třeba v Thajsku velmi sledovaný a Šinavatra by si určitě chtěl zvýšit popularitu mezi mladými thajskými fandy. V poslední době jednal o vstupu do fotbalového klubu v Liverpoolu.
Jenže i v Liverpoolu už pochopili, že ani bohatí Thajci nebudou chtít do klubu investovat žádnou závratnou sumu. Šinavatra deklaroval dva základní cíle: chce dosáhnout toho, aby „jeho“ evropský klub nabízel více možností mladým thajským fotbalistům a nějak přispěl na fotbalovou akademii v Thajsku, jež by byla líhní hráčů. V thajských médiích se začal objevovat názor, že by proto premiér měl koupit celý evropský klub, nikoliv třeba jen část akcií Liverpoolu.
Mohla by tedy nakonec Šivanatrova cesta vést do Sparty, která má s vyhledáváním talentů své zkušenosti? Měla by být Sparta přestupní stanicí i pro thajské fotbalisty, kteří pak zamíří dále na Západ? Hodlá se thajský premiér zároveň spojit s tamním pivovarem, aby vstoupil na trh největších pijáků piva na světě? Toto vše jsou zatím jen spekulace, které se přece jen zdají být divoké. Byť thajská varianta zní možná logičtěji než představa, že by Spartu kupovala developerská společnost.
Vraťme se zpátky na zem. Čechy nespasí Západ, ani Východ. Český klubový fotbal se nemůže rovnat superklubům, jako Manchester United či Real Madrid. Navzdory současným problémům je v Evropě pět velkých trhů: Itálie, Německo, Španělsko, Francie a Británie, která se ještě dělí na Anglii a Skotsko. Tamní fotbalové podnikání se bude nadále pohybovat v řádově vyšších částkách.
Pro český klub je důležité, aby vycházel z reálného hospodaření a už se nevracel k avantýrám z devadesátých let. Jestliže se někomu z budoucích vlastníků nejslavnějšího českého klubu znovu podaří zpeněžit nějakého nového Rosického nebo třeba dovést tým do semifinále Ligy mistrů, bude to o štěstí a bonusech navíc. Kalkulovat se s tím však nedá.
