Liga šikovných

Proč se Česku nedaří vymáhat dluhy zemí, jako je bývalá Jugoslávie či Rusko?

Proč se ministerstvu financí nedaří vymáhat dluhy zemí, jako je bývalá Jugoslávie, Kazachstán či Rusko?

Česká republika aktuálně vymáhá po jiných státech dvaadvacet miliard korun. Ministerstvo financí (MF) o tom začátkem letošního dubna informovalo kabinet premiéra Petra Nečase. V roční zprávě o stavu a vývoji zahraničních pohledávek Česka, kterou resort financí poslal na vládu, MF uvádí, že některé státy nároky České republiky neuznávají. O tom, že se vymáhání těchto pohledávek stalo výnosným byznysem pro pochybné firmy a že některým vycházeli někdejší zaměstnanci ministerstva financí nápadně vstříc, ani zmínka. Stát raději utrácí za drahé právníky, kteří spory o tyto dluhy řeší, anebo se tváří, že vyjednává. Není divu. Výhodné pro něj je pohledávky neodepisovat ani neodpouštět. Pokud by je totiž „smazal“, z účetního hlediska by jejich odpis znamenal zhoršení deficitu veřejných financí, a tudíž i vzdálení se maastrichtským kritériím, ke kterým se Česká republika zavázala. Je přitom jasné, že drtivou většinu z těchto pohledávek státní kasa neuvidí, ať už je důvodem cokoli.

Mertlík, Mládek a spol.

Nejkomplikovanější situace je aktuálně u pohledávek za zeměmi bývalé Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ), která České republice dluží v přepočtu 2,4 miliardy korun. Resort financí čelí dvěma žalobám od firem, jejichž vlastníky nikdo nezná a které se ve zprostředkování vymáhání této pohledávky aktivně angažovaly. Ministerstvo už ale drží jen 75 procent této pohledávky a nyní reálně hrozí, že přijde i o tento zbytek.
Za vším přitom stojí podivné praktiky úředníků. V roce 1999 začalo ministerstvo financí spolupracovat s neznámou a ve Švýcarsku registrovanou společností Raffels, která měla úředníkům pomáhat s likvidací jugoslávské pohledávky. Firma Raffels následně zprostředkovala prodej čtvrtiny jugoslávského dluhu společnosti Rondex Finance, která je registrovaná na Britských Panenských ostrovech. Podle všeho se jedná o dvě spřízněné firmy, neboť za obě vyjednával na ministerstvu financí stejný člověk. Za čtvrtinu jugoslávské pohledávky, jejíž hodnota dosahuje zhruba 600 milionů korun, zaplatila firma Rondex Finance 12,7 milionu korun. Ministerstvu financí tehdy šéfoval Pavel Mertlík, který v současnosti pracuje pro Raiffeisenbank. Smlouvu o prodeji ale podepsal jeho náměstek Jan Mládek, současný ekonomický expert ČSSD. Mládek tvrdí, že vše včetně vyjednávání o prodeji měl na starost někdejší šéf odboru mezinárodně-finančních vztahů MF Aleš Šatánek. Mládek ho ale krátce po prodeji čtvrtiny dluhu odvolal z funkce a nyní zpětně hodnotí Šatánkovo angažmá jako omyl, neboť prý byl neřízenou střelou. Správu pohledávky dostal po Šatánkovi nově na starost Ladislav Zelinka, který ale v roce 2001 podepisuje opci na odkup zbytku – tedy pětasedmdesáti procent – jugoslávské pohledávky s firmou Raffels. Argumentuje tím, že předchozí prodej čtvrtiny dluhu znemožňoval vymáhání zbytku pohledávky, a proto se ho chtěl zbavit. Obě firmy – Raffels i Rondex Finance – nyní Českou republiku žalují.

Potřebujeme švýcarské advokáty

„Společnost Raffels žaluje ministerstvo financí o zaplacení zhruba třinácti milionů amerických dolarů plus úroky jako náhradu za 75 procent dluhu, který společnost nárokuje na základě opční smlouvy z roku 2001. Společnost Rondex Finance podala u soudu v Curychu žalobu na Českou republiku na náhradu škody v případě, že postoupení 25 procent pohledávky ČR za bývalou SFRJ na společnost Rondex v roce 2000 nebylo platné. Soudní řízení zde dosud nebylo zahájeno,“ upřesnil náměstek ministra financí Tomáš Zídek, který za kauzu odpovídá. Složitá právní bitva přitom hned tak neskončí. Kromě českých právníků si ministerstvo financí muselo najmout také elitní švýcarské advokáty, což náklady na vymáhání dluhu výrazně prodražuje. MF tvrdí, že zatím uhradilo za právní služby okolo jugoslávské pohledávky v letech 2007 až 2010 necelé čtyři miliony korun. Konečný účet ale bude mnohem vyšší, neboť oba spory nejsou u konce, a navíc žaloba Rondex Finance proti MF je teprve na začátku.

Vzpomínky na Peru

Úředníci, kteří se při správě jugoslávského dluhu angažovali, se přitom rozhodně nemusejí bát nějakého postihu. Na dotaz týdeníku EURO, zda se řeší odpovědnost lidí, kteří jugoslávský dluh spravovali, Zídek uvedl: „V případě zemí bývalé Jugoslávie nebylo dosud přistoupeno k žádným krokům v tomto směru, neboť státu dosud nevznikla reálně vyčíslitelná škoda.“
Kupříkladu ale již zmíněný Ladislav Zelinka, který od května 2000 šéfoval na MF odboru mezinárodně-finančních vztahů a později se stal náměstkem, má pestré zkušenosti i s vymáháním dalších pohledávek státu. Jeho podřízený na MF Karel Ponocný, kterého Zelinka v roce 2000 do úřadu přetáhl z ČSOB, se po svém příchodu na ministerstvo pustil do řešení peruánské pohledávky. Předstíral její vymáhání, i když peníze už dávno ležely v tichosti na účtu u ČSOB. Jihoameričané totiž dluh splatili už na konci devadesátých let. Ponocný ovšem vrátil státu jen malou část a zbytek si se svým komplicem rozdělil. Česko přišlo o zhruba 43 milionů korun. V roce 2007 za to soud Ponocného poslal na sedm let do vězení. Od té doby se Ponocný údajně skrývá v zahraničí. Peruánský dluh ale zlomil vaz také Zelinkovi, který se musel v roce 2005 z ministerstva financí právě kvůli obvinění v kauze peruánského dluhu poroučet. Vyšetřování mu ale nic neprokázalo. Novinářům tehdy po svém odchodu z MF tvrdil, že jde o pomstu za to, že zasahoval do deblokace kazašského dluhu. A to je další nedořešená kauza. Pohledávka stará více než dvacet let vůči Kazachstánu není vedena v peněžní formě a ke splacení mělo dojít dodávkami zemního plynu, takže je obtížné ji vyčíslit. Za celou dobu existence pohledávky se objevilo mnoho firem, které měly o roli zprostředkovatele při vymáhání velký zájem. Veškerá jednání ale skončila skandálem a Kazachstán v roce 2006 vyjednávání s Českou republikou zastavil. Stalo se tak krátce poté, kdy se během jednání o pohledávce objevil zfalšovaný dopis kazašského ministra financí. Teprve až v roce 2009 poslalo ministerstvo financí do Kazachstánu žádost o poskytnutí informací o současném stavu jednání či návrhu dalšího postupu.

Z Kazachstánu do Ruska

Zelinkovo jméno se objevilo i v souvislosti s ruským dluhem, neboť právě Zelinka byl na ministerstvu financí architektem pochybného prodeje stamiliardového ruského dluhu společnosti Falkon Capital za zlomek ceny. Vláda se zbavila obří pohledávky v situaci, kdy bylo jasné, že Rusko chce dluh splatit, a Moskva na to dokonce vyčlenila prostředky. Ministerstvo financí se později kvůli této kauze soudilo s týdeníkem Respekt, neboť novinářům nechtělo ukázat smlouvy týkající se prodeje tohoto dluhu. Nejvyšší správní soud nakonec v roce 2006 rozhodl, že resort musí smlouvy zveřejnit.
Zelinka, který nyní pracuje v soukromé sféře a zná zákulisí vyjednávání u jednotlivých pohledávek, nechce nic komentovat. „Nerad bych se o tom nyní bavil, pokud vím, je to stále ve vyhrazeném režimu a v každém případě to není určeno k publikování,“ řekl týdeníku EURO.
Vymáhání starých pohledávek Česka za jinými zeměmi se pro mnohé firmy jednoznačně stalo výnosným, ale i vysoce rizikovým byznysem. Hrstka těch šikovných tímto způsobem dokázala vydělat tučný balík. Pro zbytek šlo o příliš velké sousto, na kterém si vylámaly zuby. V každém případě ale zatím na tomto hřišti vychází jako největší poražený ministerstvo financí. A zatím to nevypadá, že by svou pozici mohlo v blízké době vylepšit.

Největší dlužníci (Které země dluží Česku, v mil. korun)
1. Kuba*6447,1
2. Jugoslávie (bývalá)*2364,9
3. Súdán*2120,1
4. Rusko*1420,3
5. Irák*1376,4
6. Írán*892,6
7. Čína*215,9
8. KLDR*187,0
9. Albánie*75,9
10. Bělorusko*33,6
Pramen: Ministerstvo financí ČR