Skoro všechno hraje proti nim. Když se špatně prodávají automobily, výrobců těch luxusních nebo jinak exkluzivních se to začne týkat až později. Jenže pět let, po něž trhy v Evropě a Spojených státech více méně stagnují, je dost dlouhou dobou. Propouštět se brzy bude i v Browns Lane v Coventry, kde má základnu Jaguar, a to za britskou automobilkou stojí třetí největší výrobce vozů na světě, Ford Motor. Jak mají potížím uniknout malé firmy, které produkují automobily v desítkách ročně a nestojí za nimi žádný obr ochotný utrácet miliony jenom kvůli prestižnímu vlastnictví exkluzivní značky? Některé vědí, jak na to.
Zapadnutý diamant
Milovníci vozů Bugatti o své skvosty pečují s maximální pozorností a stejně ochranitelsky se k italské značce chová její majitel, německý Volkswagen. Jeden z drahokamů v jeho sedmidílném náhrdelníku ovšem dosud nezazářil. Pouze se již tři roky čeká na to, až zkonstruuje nejrychlejší sériově vyráběný vůz světa, Bugatti Veyron, jenž má být schopen překonat rychlost čtyř set kilometrů za hodinu. Prý přijde v roce 2005. Za cenu přesahující milion eur si ho dokonce již pár zákazníků objednalo.
Ve Volkswagenu si kromě Bugatti hýčkají ještě britský Bentley či italské supersporty Lamborghini. Ačkoli peněz na vývoj nových modelů obě značky spolykaly jistě dost, na prodejích se pomoc silného německého bratra v zádech již projevuje. Lamborghini přidalo loni do své nabídky menší a o něco levnější Gallardo a prodeje se mu meziročně zdvojnásobily. Na jaře příštího roku by se měl navíc objevit roadster Murciélago.
Výjimečné modely nechybějí ani ve stájích jiných koncernů. Ford vlastní kromě Jaguaru rovněž bondovský Aston Martin a v březnu začne zákazníkům v Evropě dodávat model GT, brutální 550koňovou reinkarnaci Fordu GT 40 ze šedesátých let. V General Motors zase povýšili Corvette na samostatnou značku, aby se vyšvihla do zájmu vytříbenější klientely a byla méně spojována s víceméně lidovými chevrolety. U Mercedesu mají na luxus Maybach, jenže značka Mercedes je silná dost, a navíc je tu spolupráce se stájí McLaren. Ta stvořila Mercedes-Benz SLR McLaren, na jehož dodání se čeká v současné době asi čtyři roky.
Vnitřní pravidla
Přesto se najde spousta automobilek zaměřených na sportovní automobily, jež přežívají i bez pomoci velkých. Tedy téměř. Porsche nebo Ferrari mají naprosto unikátní pozici a vozy si vyvíjejí samy. Italská značka Pagani však například využívá agregáty od Mercedesu. Jeho osmilitrové dvanáctiválce jsou rozhodně dělané pro to, aby se staly součástí vozů schopných překonávat třísetkilometrovou hranici a akcelerovat na stovku za časy kolem tří vteřin. A motory jsou to hlavní.
Jakkoli je pro soukromé automobilky snazší přebírat součásti od velkých koncernů, ne vždy to funguje i jinde než pod kapotou. Posaďte se do exoticky vyhlížejícího Laraki Fulgura a jako první vás překvapí ovladače pod volantem a kruhové výdechy klimatizace. Interiér nápadně připomínající ten ve Volkswagenu Passat nebo Audi TT nejspíš není tím, co si lidé představí pod pojmem výjimečný automobil. Marocká automobilka právě proto zvolila tolik agresivní vnější design.
Ceny Pagani Zonda nebo Koenigseggu CCR se pohybují kolem dvanácti milionů korun, za nové Ferrari F430 zaplatíte kolem pěti milionů a Ford GT stojí zhruba čtyři. Rychlý sporťák však můžete pořídit i výrazně levněji. A je neméně ojedinělý.
Ať prší…
O zábavě za volantem vědí nejvíc ve Velké Británii. Nakonec to, jak se vůz ovládá, je pouze o fyzikálních zákonech. A když vznikaly fantasticky řiditelné vozy před šedesáti lety bez nadbytečné elektroniky, proč by tomu tak nemělo být i dnes. Stačí umístit těžiště dostatečně nízko a motor dostatečně doprostřed, zbavit automobil přebytečných kilogramů, vybavit jej takovými tlumiči a pneumatikami, aby v zatáčkách držel jako přibitý, a perfektní sporťák je na světě. Přesně to vystihuje slogan na stránkách Ariel Motors vyrábějící raketu převlečenou za vůz s názvem Atom: „Žádné dveře. Žádné čelní sklo. Žádná střecha.“ Britové malé sportovní vozy milují a absence střechy je v ostrovní zemi tím nejpádnějším důkazem.
Znamení mnohosti
Tím posledním, z čeho by výrobci ve Velké Británii mohli být osočováni, je nedostatek fantazie. Caterhamy se během téměř tří desítek let existence staly stejně legendárními jako Lotus 7, na jehož základě vznikly a v jehož stopách pokračují. Značka Morgan má k minulosti neméně přátelský vztah, ale tvary jejích modelů jsou díky charakteristické mřížce chladiče ještě o chloupek konzervativnější. Ultima naopak působí, jako by přijela ze závodního okruhu v Le Mans. Skelet karoserie je tak nízko nad asfaltem, až člověk zapochybuje, že je vůz skutečně schválen pro provoz na běžných silnicích. A pak je tu Invicta S1 svádějící souboje přes oceán s Fordem Mustang. Značku, kterou ve dvacátých letech minulého století založil sir Noel Campbell Macklin, v roce 2002 Britové znovu uvedli do automobilového života jako výsledek utajovaného projektu. Základem je motor dodávaný od Fordu, který dokáže z objemu válců 4,6 litru dostat výkon 320 koní. S1 je však o tři sta kilogramů lehčí než Ford Mustang Cobra.
Oblíbené retro
Francouzi sice zbožňují dieselové motory, ale to neznamená, že by si kupovali pouze vozy spotřebovávající naftu. Stejně tak si totiž dělají legraci ze svých německých sousedů, a přitom právě ve Francii se v jedné malé továrně vyrábějí automobily, které jako by z oka vypadly Porsche 956 ze šedesátých let. Společnost PGO Automobiles má za sebou dvacet let fungování, ale až koncem tisíciletí se v ní daly věci do pohybu. V roce 2000 na pařížském autosalonu představila malá automobilka koncept, v roce 2002 se dostala na pařížskou burzu a v červenci minulého roku získal její model Speedster homologaci.
Retro styl je u malých automobilek nejčastějším způsobem pro vývoj vlastního modelu. Jednoduchá karoserie poslouží jako základ a moderní motor od nějakého velkého koncernu dodá patřičnou sílu. Stejně to funguje v Česku, kde se zatím jakž takž uchytili dva malí výrobci. Jeden vyrábí stejně jako britský Caterham repliky Lotusu 7, jenže se jmenují Kaipan (viz magazín E8, září 2003) a pod kapotou jim řve přeplňovaná benzinová osmnáctistovka od koncernu Volkswagen. Druhému se zalíbilo v karoserii Aera 30, do níž montuje třílitrový šestiválec od Fordu, a za název si zvolil Gordon. Letos se jim však na domácím trhu příliš nevedlo. Kaipan prodal zatím od počátku roku čtyři automobily, což je oproti loňsku o čtrnáct méně, a Gordon si nekoupil v tuzemsku nikdo.
Pocity
Jedním z receptů, pomocí nichž velké automobilky bojují proti kolísající koupěchtivosti zákazníků, je obsazování zdánlivě nevýznamných koutků trhu. Přestože spoustu takových nik již zaplnily, mezi malé supersporty se příliš nehrnou (až na Opel Speedster a jeho klon Lotus Elise). Bugatti klidně, ale Caterham ani náhodou. Přitom kaipany, ultimy či ariely za cenu kolem 1,3 milionu korun poskytují to nejdůležitější stejně jako ferrari či lamborghini: neopakovatelný image a maximální radost z řízení automobilu. A pocit, že člověk sedí patnáct centimetrů nad vozovkou a pouze jeho řidičské schopnosti rozhodují o tom, kam vůz v příští vteřině zamíří, stojí za to.
Nedostižné horizonty
Mercedes-Benz SLR McLaren
Vývojáři Mercedesu a McLarenu dali dohromady to nejlepší, co by se podle nich mělo objevit na silnici a co překoná rychlost 320 kilometrů za hodinu. Stejně jako v případě Fordu GT by jeden SLR měl jezdit i v Česku.
Ford GT40
Sto jedna kusů určených pro Evropu koresponduje s letošním výročím automobilky. V současnosti se Fordy GT upravují v Německu a zákazníkům budou dodány příští rok v březnu. Na tak výjimečný automobil se vyplatí počkat, zvlášť když si jej už nikdo kvůli omezení série nekoupí.
Bugatti Veyron
Díky šestnáctiválcovému motoru má mít veyron k dispozici přes tisíc koní, které jsou za hranicí představ mnoha lidí. Čtyři sta kilometrů za hodinu coby maximální rychlost a akcelerace na stovku pod tři vteřiny znějí podobně šíleně. Snad by se mohl v nabídce italské značky objevit v příštím roce.
Zábavné vyhlídky
Ariel Atom 220
Šílená raketa na kolech, která má 220 koní. Atom se chlubí návykovým dvoulitrovým motorem z Hondy Civic Type-R a takovými detaily, jako jsou snadno demontovatelné světlomety. Tím nejdůležitějším však je, že váží pouhé půl tuny. A k mání je sotva za třicet tisíc liber.
PGO Speedster II.
Francouzská variace na Porsche 956 má především styl. A potom také 177 koní, které devítisetkilový automobil na stovku dotáhnou za 6,5 vteřiny. Záleží jen na tom, jaká míra luxusu je pro řidiče nezbytná: stojí od třiceti do čtyřiceti tisíc eur.
Kaipan 57
Trochu nacionalismu nikdy neuškodí. Kompletně postavený kaipan na míru se cenou vejde do 1,2 milionu, a přitom stačí dojet do Smržovky kousek od Jablonce nad Nisou. Za půl roku z továrničky vyjede automobil, kterému nedělá nejmenší problémy akcelerace na stovku za 5,7 vteřiny a ještě má pod kapotou přeplňovanou osmnáctistovku ze Škody Octavia RS.
