Pražský rozhodčí soud bude řešit všechny spory ohledně registrace domény
Chcete vést spor o doménové jméno například v maltštině? Je nepravděpodobné, že by někdo vyrukoval s takovým požadavkem, Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR sídlící v Praze však musí být připraven i na takovou možnost. Tento pražský arbitrážní soud totiž zvítězil ve výběrovém řízení a zatím jako jediný bude řešit spory o internetové adresy, které končí příponou .eu. Pražáci vyhráli díky tomu, že nabídli možnost vést spory v jakémkoli jazyce Evropské unie, tedy rovněž maltsky či estonsky.
Na Maltě se běžně mluví anglicky a tomuto jazyku zřejmě budou dávat přednost i tamní zájemci o doménová jména. Předseda českého Rozhodčího soudu Bohuslav Klein však zdůrazňuje, že k dispozici bude i rozhodce, který bude schopen řešit spor v původním jazyce obyvatel středomořského ostrova. Na seznamu rozhodců arbitrážního soudu je už zhruba osmdesát rozhodců, z nichž je asi pět z České republiky. Tito právníci sídlí po celém světě, nejen v Evropské unii. Očekává se, že značný zájem o adresy v doméně .eu projeví také mimoevropské firmy, které mají v Evropě své dcery či pobočky. Arbitři tedy musejí být připraveni po celé zeměkouli. Spory sice bude řešit instituce sídlící v Praze, samotní rozhodci se ale mohou nacházet třeba i u protinožců. Advokát Klein uvádí, že počet arbitrů na listině stále stoupá. O tuto pozici je značný zájem navzdory přísným kritériím, jež musí kandidát splnit. Podmínkou je mimo jiné znalost evropského práva a orientace na právo nehmotných statků.
V Praze po evropsku.
Pražský Rozhodčí soud získal postavení quasi instituce Evropské unie na českém území. Rozhodci se při řešení sporů kolem domény .eu budou řídit závazky, jež vyplývají z evropské legislativy, a také budou podléhat kontrole Evropské komise. Bohuslav Klein soudí, že nová role může proslavit nejen Rozhodčí soud, ale také prospět vnímání Česka v zahraničí a zvýšit povědomí o Praze.
Předseda arbitrážního soudu poznamenává, že se dodnes v zahraničí setkává s pochybnostmi. Bude pražský soud opravdu schopen vše zorganizovat a zajistit možnost používání dvaceti jazyků? Charakter budoucích sporů je značně odlišný od těch, kterým se dosud Rozhodčí soud převážně věnoval. Alternativnímu řešení, kdy arbitři nahrazují běžný soud, musí normálně předcházet dohoda (obvykle ve formě rozhodčí doložky) obou stran, že se na rozhodčí soud obrátí. V případě domény .eu platí, že každý, kdo si zaregistruje internetovou adresu, se zároveň zaváže, že spory bude řešit právě u pražského arbitrážního soudu. Klein nicméně v rozhovoru pro týdeník EURO zdůrazňuje, že se vedení soudu nejen pečlivě přesvědčovalo o tom, zda je vše technicky proveditelné, ale také bedlivě sleduje jednotlivé přípravné kroky. „Byly splněny všechny předpoklady, aby to fungovalo,“ uvádí advokát.
Jazyky však nebyly jediným důvodem, proč volba padla právě na Prahu. Místopředseda Rozhodčího soudu Ondřej Novák mluví o třech hlavních faktorech: kromě jazyků to byla schopnost vést rozhodčí řízení on-line a také nižší náklady. Všechny důvody však spolu velmi úzce souvisejí. Pokud má nějaká instituce fungovat ve všech jazycích Evropské unie a zároveň udržet náklady na přijatelné úrovni, musí k tomu využívat on-line systém. Jedině tak je možné mít k dispozici dostatek odborníků, kteří zároveň ovládají řeči.
Signál z Bruselu.
Někdy v polovině loňského roku Bohuslav Klein zaznamenal první signál, že by kandidaturu pražského Rozhodčího soudu na pozici sudiště pro doménová jména .eu Brusel bral vážně. Soud při Hospodářské komoře tehdy totiž přišel s možností on-line arbitráží, která celé řízení. Vývoj on-line soudního systému předtím vyprovokovala jedna významná pojišťovací společnost, která hledala způsoby, jak efektivněji vyřizovat velké množství (často nepříliš složitých) sporů. Později se však rozhodla tento systém nevyužívat. Soud ho ovšem od začátku koncipoval jako mechanismus, který měl být otevřený pro všechny zájemce o internetové rozhodčí řízení.
Během přípravy systému získal odborníky, kteří byli schopni skloubit pohled právníka s pohledem informatika, a ty pak mohl využít i při přípravě systému pro rozhodování sporů o evropské domény. „Na začátku probíhaly diskuse, kdy informatici i právníci mluvili česky, ale zároveň zcela odlišným jazykem,“ komentoval začátky Klein. Takto získané know-how převedla do podoby informačního systému postaveného na internetové technologii společnost Icewarp.
Nic nového pod sluncem.
S trochou jízlivosti by se dalo říct, že na řešení českého Rozhodčího soudu není nic zásadně nového. On-line soudní systémy existují po celém světě. K průkopníkům patří americká společnost Cybersettle, která vlastní i americký patent na on-line soudní řízení. Bohuslav Klein ostatně přiznává, že jedním ze zdrojů inspirace při vývoji prvního systému, určeného pro spory z oblasti pojišťovnictví, byla americká asociace AAA (American Arbitration Association), která je podobně jako pražský Rozhodčí soud neziskovou organizací.
Pravidla pro rozhodování sporů o evropské domény zase do značné míry kopírují pravidla organizace ICANN, která od roku 1998 zajišťuje přidělování doménových adres. Ani využití internetového systému pro řešení doménových sporů není novinkou, využívá jej například Asian Domain Name Dispute Resolution Centre, což je jeden z rozhodčích soudů určených k rozhodování o sporech týkajících se generických domén typu .com, .org, .net a podobně.
V Evropě byl ovšem pražský Rozhodčí soud průkopníkem,a toho si také všiml Brusel. Praha zavedla možnost arbitrážního on-line řízení jako první v zemích bývalé RVHP a jako jedna z prvních v celé Evropě.
Mezinárodních sporů je více.
František Honsa z advokátní kanceláře Brzobohatý, Brož & Honsa, který je jedním z kandidátů na post arbitra pro případy sporů o doménové adresy .eu, upozorňuje, že souboje o domény s koncovkou .cz zatím řešily spíše běžné soudy, nikoliv arbitráže. , a nebyl tedy vázán příslušným rozhodčím ustanovením. Honsa však také upozorňuje, že celosvětovým trendem je spíše přechod k rozhodčím řízením, která jsou efektivnější, profesionálnější a také levnější. „Výhodou je, že neztrácíte čas, neodvoláváte se, neplatíte právníky po dobu několikaletých vleklých sporů,“ říká Honsa. U běžného soudu se navíc stává, že případ dostane na starost soudce, který není v dané věci odborníkem.
Honsa je vedle Bohuslava Kleina jedním ze dvou právníků, kteří jsou v ročence mezinárodní skupiny Legal Media Group uváděni jako nejlépe hodnocení čeští rozhodci arbitrážních sporů.
Pražský rozhodčí soud se stal sudištěm pro spory týkající se domén s koncovkou .cz v roce 2004. „Teď máme tři klienty, kteří zvažují, že by se obrátili na rozhodčí soud ve sporu o doménu .cz,“ konstatuje Zbyněk Loebl, vedoucí konzultant centra European Advisory Group, které v odborných záležitostech radí Rozhodčímu soudu. Zároveň však upozorňuje, že u národních domén je sporů méně než u mezinárodních.
Kolik sporů o domény .eu lze tedy očekávat? To zatím nikdo nedokáže říct. Bohuslav Klein nicméně ujišťuje, že „ani tisíce sporů soud nezadáví“.
Rozhodovací stromy.
Kromě rozhodců z celého světa má Rozhodčí soud k dispozici tým pečlivě vybraných překladatelů. Výhodou ovšem je, že nebude nutné překládat každý dokument zvlášť. Hlavním rysem on-line soudních systémů je vysoká standardizace sporů, které mohou být stejně jako počítačový program popsány pomocí rozhodovacích stromů. „Při přípravě pravidel a celé on-line platformy, která bude pro řízení využita, jsme použili velké množství formulářů. Je jich asi sedmdesát. A ty popisují jednotlivé etapy řízení,“ vysvětlil Zbyněk Loebl. Všechny formuláře byly přeloženy nebo se nyní překládají do každého z dvaceti jazyků států Evropské unie. „Při tomto způsobu rozhodčího řízení se předpokládá ústní jednání a fyzická přítomnost stran zcela výjimečně,“ doplňuje místopředseda rozhodčího soudu Ondřej Novák. Rozhodce tak může dělat svou práci prakticky kdekoli.
