Z archivu Svobodné univerzity v Berlíně, který se věnuje výhradně turistice vyplývá, že Češi jsou zdatnými turisty stejně jako Holanďané. Co do počtu v absolutních číslech samozřejmě silně zaostáváme za Němci, jako ti zase zaostávají či dlouho zaostávali (až do šedesátých let) za Brity. Prvními cestovateli totiž byli právě Angličané, protože tam začala industrializace a s ní je cestování přímo spojeno.
Hasso Spode, který v Berlíně tento archiv založil a spravuje, uvádí, že kolem roku 1900 cestovalo asi jen okolo deseti procent bohatších měšťanů. Předtím bylo cestování vlastně jen záležitostí šlechty a Židů. Skutečný boom s turistikou začal až po druhé světové válce, kdy se zvedla životní úroveň. Západ zažíval hospodářský zázrak a cestovní kanceláře a stavební firmy se soustředily na masovou turistiku.
Původní důvody k turistice byly ale romantické. Už kolem roku 1800 cestující šlechtici (Židé cestovali převážně jen za obchodem) toužili prožít něco přírodního, autentického, co se z měst postupně vytrácelo. Chtěli zahlédnout pravé horaly v Alpách, skutečné rybáře u moře, oslíky, kteří tahají středověké káry. Ostatně fotografie pořizované na cestách dokládají, že lidé fotografují hlavně zbytky tohoto odcházejícího světa dodnes.
Moderní turistika je založena na slibu větší svobody, ale přitom bazíruje na dodržování evropských jistot. Dříve se bylo možné pojistit i proti deštivým dnům na dovolené a přepadení v kočárech. To samozřejmě masová turistika již neumožňuje.
Všechno to, co jsem napsal, neplatí ale všeobecně. Existují - jako vždy - výjimky: Z velkých národů příliš necestují například Francouzi. Zdůvodňuje se to také tím, že Němci a Angličané víc než Francouzi ovládají cizí jazyky. Podobně jsou na tom Američané, kteří rovněž necítí velkou potřebu opouštět Spojené státy. Odborníci také připomínají, že Amerika je mnohem individuálnější a předpokladem pro masovou turistiku byl vznik kolektivních zážitků, které v Evropě vypěstovaly dělnické spolky.