Celá evropská integrace je založena na kompromisu, ...
Celý podtitul:
Celá evropská integrace je založena na kompromisu, říká český vicepremiér pro evropské záležitosti
Dlouho očekávané rozhodnutí českého Ústavního soudu (ÚS), je-li takzvaná Lisabonská smlouva reformující Evropskou unii v souladu s Ústavou ČR, padlo minulou středu. Soud, který zkoumal jen některé části smlouvy, neshledal rozpor s českým ústavním pořádkem a otevřel tím cestu ke kýžené ratifikaci smlouvy Parlamentem. Kdy se to stane, však lze zatím pouze odhadovat, protože diskuse o smlouvě bude pokračovat a je možné ji u Ústavního soudu znovu napadnout. Navíc ji svým podpisem musí stvrdit i prezident Václav Klaus, jehož negativní postoj k „Lisabonu“ je všeobecně známý. Udělal se první – i když důležitý - krok, nic víc.
Názor, že by se ratifikace Lisabonské smlouvy neměla nijak uspěchat, zastává i vicepremiér Alexandr Vondra (ODS), který považuje suverénní demokratické rozhodování, jeho kvalitu a výsledek za důležitější než čas, za nějž byl učiněn. Přesto se domnívá, že bez určitých kompromisů nebude schválení smlouvy možné. „Hodnota evropského projektu je pro nás určitě větší než cena, kterou zaplatíme za to, že některá pravidla, jež se nám nelíbí, budeme respektovat,“ potvrdil v rozhovoru pro týdeník EURO místopředseda vlády, který má ve své gesci právě záležitosti Evropské unie.
EURO: Ústavní soud rozhodl ve prospěch Lisabonské smlouvy. To je pro vás jako vicepremiéra pro evropské záležitosti a vládního obhájce smlouvy jistě pozitivní výsledek. VONDRA: Výrok soudu je dobrou zprávou. Je to důležitý krok kupředu, protože ÚS ve všech šesti klíčových otázkách Senátu, tedy v nejcitlivějších oblastech Lisabonské smlouvy, v nichž panovaly pochybnosti, shledal, že nejsou v rozporu s naším ústavním pořádkem. Ratifikační proces může teď pokračovat, přesunout se zpátky do obou komor Parlamentu.
EURO: Parlament nyní může přistoupit k ratifikaci smlouvy, což vyžaduje třípětinovou většinu v obou komorách. Nenastane tady problém? VONDRA: Předpokládám, že poslanci i senátoři budou chtít znát podrobný nález ÚS a ten jim poskytne informace, zda hlasovat pro, nebo proti. Bylo by však iluzorní si myslet, že diskuse je u konce, že hlasování bude nějakou formalitou. To asi určitě nikoli. Ratifikace není jenom právnická debata, je to také politická debata a určitě jí budeme svědky.
EURO: Proces ratifikace nebude ukončen tím, že smlouvu ratifikuje Parlament, ale bude se také čekat na podpis prezidenta. Navíc tím, že Ústavní soud nerozhodl o smlouvě jako celku, je možné další její části ohledně souladu s českou ústavou znovu napadnout. VONDRA: Samozřejmě bych uvítal, aby v té věci bylo jednou provždy jasno, kdyby se ÚS vyjádřil k celé smlouvě. Tuto možnost od Senátu dostal, protože to implicitně senátní podání obsahovalo. Ústavní soud se rozhodl vyjádřit jen k oněm šesti konkrétním otázkám. Možná se bál precedentu, že kdyby se vyjádřil k Lisabonské smlouvě jako k celku, měl by příliš práce do budoucnosti, protože by se musel vyjadřovat ke všem mezinárodním smlouvám, pokud by takové podání dostal.
EURO: Samostatnou kapitolou je prezident Václav Klaus a jeho postoj k Lisabonské smlouvě. VONDRA: To není otázka pro mne, musíte ji směřovat na prezidenta. Mohu jen soudit z toho, co prezident Klaus několikrát sdělil - že on nebude jediný, kdo by smlouvě zabránil, aby byla uvedena v život. Rozhodně se Česká republika neocitne v roli země, která by měla evropskému projektu zasadit dýku do zad.
EURO: Není celá debata ohledně ústavnosti Lisabonské smlouvy v podstatě zbytečná, pokud už ji schválilo 25 parlamentů členských zemí unie? Že by například Britové byli natolik necitliví a nepoznali „fatální zásah do suverenity státu“, jak praví prezident Klaus? VONDRA: Britové jsou trochu zvláštní případ. Vyjednali si některé výjimky, proto se úplně celá smlouva na Velkou Británii nevztahuje. Nicméně platí, co říkáte. Za smlouvou dnes je 25 zemí. Jejich představitelé do ní investovali velký politický kapitál a je nereálné očekávat - pokud bychom se proces nějakým způsobem pokoušeli torpédovat -, že z toho vyjdeme se zdravou kůží. Evropská unie, celá evropská integrace, je založena na kompromisu. Ten je vždycky takový, že nemá ani jasné vítěze, ani jasné poražené.
EURO: Už teď je v podstatě jisté, že ratifikační proces Lisabonské smlouvy nebude v Česku 1. ledna 2009 dokončen. Nevyšle to do Evropské unie negativní signál? VONDRA: Rozhodování o ratifikaci Lisabonské smlouvy děláme především sami kvůli sobě. Ale předsednictví samozřejmě znamená, že jsme v centru pozornosti. Znamená, že všichni v Evropě jakoby touží, abychom už tuhle debatu měli za sebou a mohli se soustředit na to, co máme dělat. Tedy řídit chod evropských věcí, předsedat, moderovat, nehrotit debatu nějakým způsobem, protože cokoli naši představitelé prohlásí, bude pokládáno za hlas celé evropské sedmadvacítky.
EURO: Česká republika bude z předsednické pozice zřejmě vyjednávat s Irskem podmínky, za nichž Irové budou ochotní přijmout Lisabonskou smlouvu v novém referendu… VONDRA: Pokud jde o Irsko, řešení se bude hledat obtížně. Jsou dva pohledy. Prvním je pohled určitého biče. Irsku jakoby i vyhrožovat, vystavit je tlaku, že mu ujede vlak – to prosazují některé větší země unie. Pak je možný druhý pohled – „pohled cukru“. Pokoušet se vyjít Irsku vstříc, něco mu nabídnout, aby umělo říct projektu ano. Myslím, že nám bude bližší druhý přístup. Koneckonců, Česká republika bude uplatňovat jistě trochu jiný styl předsednictví, než byl ten „imperiální“ francouzský. Chceme věci moderovat, hledat konsenzus.
EURO: Často se mluví o tom, co Lisabonská smlouva přinese unii – reformy institucí, zefektivnění fungování a rozhodování a tak dále. Ale proč by ji vlastně Česko mělo přijmout? Je natolik zásadní? VONDRA: Lisabonská smlouva je skutečně jen další mezinárodní dohodou, která upravuje vztahy v rámci Evropské unie a reformuje instituce - politicky je to určitá daň za velké rozšíření, které se odehrálo v roce 2004. Bohužel se nepodařilo udělat obojí současně – nejprve se unie rozšířila a pak se teprve začala provádět reforma institucí, kterou si přály spíše některé větší a starší členské státy. Se vstupem deseti nových členských států do unie se totiž jejich vliv významně snížil. A ony si kousíček toho koláče pod heslem „efektivity rozhodování“ chtějí vzít zpátky. Je to do jisté míry smlouva o určité mocenské redistribuci a není příliš významná. Byla-li naše hlasovací váha dle současných poměrů 3,5 a v důsledku přijetí smlouvy se zmenší na 2,8, pak každý akcionář z toho pozná, že to až natolik smrtící ztrátou není. Chceme-li něco prosadit, musíme najít většinu, nebo naopak si najít blokační menšinu. Nejsme však sami, kdo přichází o právo veta. Pokud uznáváme, že například „Schengen“ je dobrá věc, pak je zároveň nutné pochopit, že musí fungovat lepší a efektivnější spolupráce při ochraně celého prostoru.
EURO: Myslíte si tedy, že Česko dokáže prosadit v rámci unie své zájmy? VONDRA: Začátkem letošního roku jsme dokázali sestavit blokační menšinu ze zemí střední a východní Evropy. Tím jsme zabránili, aby nám EU zakázala pracovat na bezvízovém styku s USA. To se nám podařilo dotáhnout do konce. Kdyby nebylo této české schopnosti, věc by se nepovedla. Druhým příkladem je jednání o klimaticko-energetickém balíčku. Spolupracujeme se stejnou skupinou zemí, abychom prosadili, že výsledná podoba balíčku nebude poškozovat ekonomiky, které mají velký podíl energeticky náročného průmyslu.
EURO: Kdyby Lisabonská smlouva platila už letos, ČR by samostatně například o bezvízovém styku s USA nebo o radaru v Brdech vyjednávat nemohla. Musela by to konzultovat s dalšími státy. VONDRA: O radaru to neplatí, národní bezpečnost zůstane v kompetenci členských států. Ale u víz jsme to dobře věděli, proto jsme s tím pospíchali (smích).
EURO: České předsednictví bezesporu ovlivní současná finanční krize. Jak se díváte na současné nalévání stamiliard eur do ekonomik zemí unie, aby se vypořádaly s jejími následky? VONDRA: Jako představitel ČR se mohu ptát, jestli takové razantní pokusy stimulovat ekonomiku mají smysl v jednotlivých členských státech, protože jejich situace se často liší. Jsou země, které budou v příštím roce vystavené hluboké recesi. Například Německo je v malé recesi už dnes - a příští rok v ní zůstane. To je pro nás relevantní, jelikož představuje významný trh pro naše výrobky. Finanční krize Česko tolik nezasáhla, protože náš bankovní sektor je v pořádku a jeho čeští klienti jsou tradičně velmi konzervativní. To je dobrá stránka věci. Tou horší je, že jsme velmi otevřenou ekonomikou a závisíme na exportu - ekonomický propad se nás určitě v příštím roce dotkne. Z tohoto hlediska mají krátkodobá prorůstová opatření smysl. Pokud budou skutečně krátkodobá, cílená a nebudou záminkou k odkladu strukturální dlouhodobé reformy.
EURO: Jedním z hitů českého předsednictví by mohla být pražská návštěva amerického prezidenta Baracka Obamy. VONDRA: Máme o ni zájem, mluvíme o tom s lidmi okolo Obamy. Mluvili jsem o tom i s Francouzi. Považujeme za vhodné být pořadateli první schůzky amerického prezidenta a lídrů evropské sedmadvacítky. S rozhodnutím však musíme počkat, až bude Obama inaugurován a jeho vláda se ujme moci.
EURO: Bude toto vrcholné setkání důležitější než pražský summit NATO v roce 2002?
VONDRA: Nechci to srovnávat. Říkám, že z vnějšího hlediska stabilita českého státu závisí na třech pilířích: vztazích se sousedy, vztazích v Evropě a vazbě s USA. Všechny tyto tři nohy musejí být kvůli stabilitě stejně dlouhé a pevné. Proto nechci říkat, co je důležitější, zda EU nebo NATO – tyto organizace jsou vzájemně nezastupitelné.
Je důležité, aby EU navázala dobré vztahy s novou americkou administrativou. V Evropě se od Baracka Obamy mnoho očekává. Odhaduji – jak znám USA –, že v tom přetrvá značná kontinuita. I na nás tedy do jisté míry budou usměrňovat ona očekávání. Evropa – i při svém současném stupni integrace – pevnou euroatlantickou vazbu potřebuje, jinak bychom se nebyli schopni bránit hrozbám, které dnešní svět nabízí.
EURO: Jak do vaší koncepce tří pilířů zahraniční politiky zapadá tolik diskutovaný radar v Brdech a Lisabonská smlouva? VONDRA: Potřebujeme „Lisabon“ i radar. Radar jako signál, že to s transatlantickou vazbou myslíme vážně, že bezpečnost nejen konzumujeme, ale že jsme schopní se na té své a našich spojenců aktivně podílet. Pokud jde o Lisabonskou smlouvu, pak se týká naší schopnosti umět se v Evropě dohodnout. V tom procházíme určitým testem. Nemůžeme si dělat žádné iluze, že v rámci unie budeme někdy slavit vítězství deset ku nule. Vždycky to bude nějaké 51 ku 49. Ale ona schopnost udělat kompromis a pak si za ním stát, i když vedle vás lidé křičí, že to není ono, je testem toho, jak v Evropě žít a spolupracovat.
