Na konci srpna představil pražský magistrát novou virtuální Lítačku, nosič časových jízdenek pro hromadnou dopravu. „Jeden systém integruje nejen Prahu, ale i Středočeský kraj, takže ho můžou využívat tři miliony lidí, což je téměř třetina republiky,“ říká primátorka Adriana Krnáčová.
* > Co vše se pro uživatele změní?
Odpadá nutnost mít přímo zelenou plastovou Lítačku, protože kupon je možné nahrát i na InKartu Českých drah nebo platební karty. Zároveň jsme spustili mobilní aplikaci, kde si lidé mohou jednoduše a rychle koupit jízdenky. Do konce roku do ní navíc půjde nahrát i kupon, takže se zní v podstatě stane další možný nosič. Hlavní je ale v tuto chvíli e-shop, kde si lidé kupon mohou koupit, nahrát ho na platební karty nebo třeba na InKartu.
* > To znamená, že už nebudou potřeba validátory?
Nebudou a za to jsem ráda, protože to byl symbol nepodařené a předražené Opencard, který teď zmizí. Lidé se o konci platnosti kuponu dozví přes SMS zprávu nebo e-mail - záleží, co si vyberou.
* To je to chytré řešení, o kterém jste tak často mluvila?
Spíše bych řekla chytřejší. Takový systém už měl být hotový dávno, to ale kvůli Opencard nebylo možné. Nejdřív jsme museli vyřešit to, co nám tu zůstalo z minulosti. Už když jsme Lítačku představovali, říkala jsem, že kromě úspory peněz je nejdůležitější to, že systém je náš a můžeme ho dál rozvíjet. Čas ukazuje, že to nebyly jen prázdné věty.
* > Proč to nešlo dřív?
Ten systém nebyl náš, nemohli jsme s ním dělat vlastně nic. Nechtěla jsem město nechat vydírat a šla jsem do přímého střetu. Důležité je si vzpomenout na to, jak vypadaly poslední měsíce fungování Opencard. Licenci jsme dostávali vždy pouze na týden a neustále jsme byli vydíráni, že už nebude prodloužena. V novinách vycházely články o tom, že Praha od následujícího týdne nebude moci Opencard vydávat, lidé nám volali a netušili, co bude… Byla to vlastně taková zákopová válka.
* > Proč se to dostalo až do takového stadia, nebylo možné se s vlastníky domluvit?
O to se pokoušeli už mí předchůdci a jediné, k čemu to vedlo, je, že jsou dnes nepravomocně odsouzeni. Samozřejmě že se ten problém snažili řešit a zvolili cestu, jakou zvolili. Já se rozhodla pro radikální řešení a to se ukázalo jako správné. Nejprve jsme zavedli papírové kupony pro případ, že by skutečně systém přestal fungovat, apak jsme přišli s elegantním, jednoduchým, rychlým a hlavně levným řešením.
* Z počátku jste však byla kritizována za to, že se vše dělalo v utajení.
Vždy jsem říkala, že hledám řešení a pracujeme na tom. Všechny informace byly k dispozici. Přistoupili jsme k vývoji vlastního řešení, neboť to bylo jediné správné pro Prahu. Na druhou stranu jsme se tím samozřejmě do detailu nechlubili, protože jsme chtěli eliminovat možná rizika, například, že dodavatel skutečně vypne systém pro vydávání Opencard. Přiznávám, že to probíhalo v takovém zvláštním režimu, který odpovídal situaci, ve které jsme byli. Ale znovu říkám, materiály schvalovala rada, kdokoliv si je mohl najít, ale musel by je důkladně pročíst. Neminul ani den, aby některý z novinářů nepřišel a nečíhal, kdy to zkolabuje. A to jsem nedopustila. Dodnes si také vzpomínám, jak kolega z opozice Novotný na zastupitelstvu horlivě vystupoval s tím, že je to celé Potěmkinova vesnice a že žádná Lítačka neexistuje. Na zastupitelstvu se řekne hromada hloupostí v zájmu vlastního zviditelnění. Pan Novotný z TOP 09 je v tom specialista.
* > Co jste mu na to řekla?
Nic, jen jsem se usmívala a na další zastupitelstvo jsem mu přinesla jeho vlastní Lítačku.
* > Teď je tedy Lítačka kompletní?
Není, to asi nebude nikdy aje to dobře. Bude se stále rozvíjet, aby v budoucnu fungovala třeba stejně jako londýnská Oyster Card. Už dnes funguje v pilotu projekt Lítačka do škol, kdy plní funkci v podstatě čipové karty pro studenty. Dostanou se s ní do školy a do učeben, zaplatí ve školním bufetu, slouží i jako kartička na obědy a podobně. Funguje také jako dobíjecí karta pro elektromobily, je na ni navázána řada slev - například do zoo, platí jako karta do knihovny a podobně.
* Vyprávíte o Lítačce, jako by to bylo vaše dítě.
A víte, že to tak je? Hlavně ji ale považuji za symbol těch uplynulých čtyř let. Postavit se před problém, nechodit dlouho kolem horké kaše, začít ho řešit, nacházet varianty řešení, vybrat to nejlepší a pak jej uplatnit. A tak to bylo v podstatě stále dokola, jen se lišily problémy a zvolená řešení. •
O autorovi| Václav Herz, herz@mf.cz
