Firmy si neplatí lobbisty pro jejich modré oči, ale proto, že se jim to vyplácí. Výše uvedené platí na obou stranách Atlantiku, přičemž když údaje porovnáte, vyjde vám, že američtí korporátní giganti na ovlivňování svých zájmů v Evropě v podstatě skrblí. Za loňský rok utratil Alphabet (Google) za své aktivity ve Washingtonu téměř 22 milionů dolarů, rok předtím 18 milionů, zatímco v Bruselu něco přes šest milionů. Připusťme, že by se dalo dlouho diskutovat o tom, jak bezprostřední je pozitivní vazba mezi počtem návštěv a tržní hodnotou obchodovaných firem, nicméně proč by to jinak dělaly, kdyby žádná taková souvislost neexistovala.
Některé investice do lobbingu se okotí skvěle - třeba když Americká obchodní komora plédovala za snížení korporátního zdanění v USA, a Trump je skutečně razantně snížil. O současném americkém prezidentovi je také známo, že „má rád uhlí“ a dovede se při svých setkáních se světovými lídry přimluvit za široké spektrum zájmů - od farmářů přes potenciální vývozce zkapalněného plynu až po zbrojovky. Naopak technologičtí giganti nemají u Trumpa na růžích ustláno - takový šéf Amazonu Jefi Bezos byl počastován v prezidentských tweetech vskutku nelichotivým přejmenování na Jefi Bozo (Blb).
V kancelářích politiků a úředníků si můžete podávat dveře, a výsledek nedopadne podle očekávání. Přeženete to, a politici se od vás odvrátí tam i onde.
Kupříkladu Trump ani nikdo z jeho blízkého okolí „nic nedluží“ farmaceutickým společnostem, jejichž asociace přitom tradičně utrácí na prosazování svých zájmů velké peníze a spolehlivě se vejde do první pětky. Ovšem cenová politika je u veřejnosti tak nepopulární, že ani v exekutivě, ani v Kongresu nenacházejí vlídné ucho ochotné naslouchat.
Obdobně v Evropě stovky návštěv nedovedou zabránit třeba nápadům na zavedení digitální daně, jejíž vyměřovací základ se neodvíjí od zisku, ale od různě definovaného obratu, či mastným pokutám od ochránců hospodářské soutěže.
Proměny politiky se promítají i do samotné profese - počet registrovaných lobbistů ve Washingtonu klesal dlouho předtím, než Trump vůbec začal o Bílém domu seriózně přemýšlet, a o nějaké renesanci mluvit nejde. Momentálně se v nepředvídatelném prostředí nejvíc vyplácí „vytvořit nějaká nová pracovní místa a připsat za to zásluhy osvícené Donaldově politice“. To nezklame nikdy a nikde, pouze křestní jména je třeba příslušně „lokalizovat“. #
O autorovi| Miroslav Zámečník zamecnik@mf.cz
