Šéf Business Weeku předpovídá v exkluzivním rozhovoru pro EURO pokračující recesi v Evropě
EURO: Business Week sídlí na Manhattanu, jak jste prožívali osudný den 11. září?
DOWLING: Právě jsme připravovali nové číslo časopisu. Stáli jsme v kanceláři a okny viděli kouř, který vycházel z jedné věže World Trade Centra. Nevěděli jsme, co se děje. Poté jsme uviděli druhé letadlo, které prolétlo věží. Zůstali jsme v práci nepřetržitě 24 hodin, abychom mohli připravit časopis. Jeho obálku jsme nazvali Act of War.
EURO: Většina lidí říká, že svět se po teroristických útocích změnil. Je to i váš názor?
DOWLING: Změny, které se udály v poslední době, jsou dramatické a samozřejmě ovlivnily i ekonomickou žurnalistiku. Spojené státy se dostaly do recese. V současné době se nacházíme na dně nebo na počátku oživení. Události po 11. září zmrazily přibližně na měsíc veškerou ekonomickou aktivitu. Lidé měli obavy z cestování, z letadel, z podnikání kdekoliv na světě. Každý z nás zná mnoho lidí, kteří při útoku zahynuli.
EURO: Jak hodnotíte dopady této události s odstupem času?
DOWLING:: Dnes se dostáváme do dalšího období, kdy je aktuální otázka, jak hluboký bude ekonomický propad, zda bude následovat postupné oživení nebo jestli ekonomika zůstane ještě nějakou dobu u dna. Běžně se hovoří o třech scénářích. První z nich připomíná písmeno v. Charakterizuje ho strmý propad a na druhé straně poměrně rychlé oživení. Druhý model kopíruje písmeno u. Po pomalém poklesu následuje postupné oživení. Třetí model je označován jako písmeno w nebo m. Záleží na úhlu pohledu. Po vzestupu a poklesu následuje rychle další vzestup a pokles. Samozřejmě, že existují rozdíly mezi jednotlivými trhy. Například akciové trhy již vzrostly o mnohem více, než ztratily po zářijových událostech. V poslední době je situace na burze relativně pozitivní, bez velkých šoků. Nijak závažně se neprojevil ani kolaps největšího obchodníka s energiemi na světě Enronu.
EURO: Lze odhadnout, jak se nová situace odrazí ve světové ekonomice?
DOWLING: Pokud jde o další vývoj v Evropě, jsem poměrně pesimistický. Evropská recese následuje recesi ve Spojených státech. Bohužel nevidím nic, co by mohlo tento trend zvrátit. Německo se dostává do krize a zbytek Evropy také. Příští rok by mělo následovat klasické globální oživení. Přál bych si, aby Evropa byla silnější, aby oživení bylo rychlejší, ale bohužel nevidím žádný impuls. Podobně je tomu i v Japonsku. Sledujeme ho deset let a nevidíme žádné změny. Je to tvrdý svět. Jediné místo, kam směřuje dost investic, je Čína.
EURO: Čemu by se ekonomičtí novináři nyní měli nejvíce věnovat?
DOWLING: Musejí být velmi pozorní a opatrní, když popisují ekonomickou situaci. Měli by reagovat na změny v technologiích. Ty se budou více využívat pro zajištění bezpečnosti a v oblasti komunikací. Oživení turistického ruchu bude záviset na lepší bezpečnosti založené na moderních technologiích. Mnohem důležitější roli než před teroristickým útokem bude hrát vláda. Americký rozpočet prochází ohromnými změnami a vzhledem ke zvýšeným vládním výdajům se dostává do schodku.
EURO: Mluvíte o nových tématech, která se objevují v ekonomické žurnalistice. Změnil se i způsob novinářské práce?
DOWLING: Noviny přinášejí mnohem více zpráv o vládě, o politice, bezpečnosti. Zcela novou oblastí je válka proti terorismu. Všichni sledují situaci v Afghánistánu, reakce zahraničních vlád. Business Week obsahuje mnohem více politických zpráv. Věnujeme se otázkám bezpečnosti, protože ta nyní ovlivňuje ekonomiku. Lidé, kteří se dříve soustřeďovali na technologie, musí více času věnovat bezpečnosti a komunikačním technologiím, které využívá armáda. Novináři, kteří píší o finančních trzích, se zaměřili na společnosti, jež získaly nějakou vládní zakázku. Samozřejmě, že píšeme také o hospodářské politice, o snižování úrokových měr. Zajímavé je, jak moc budou muset být sníženy, aby se ekonomika dostala z recese.
EURO: Byl tedy zářijový teroristický útok mezníkem ve vývoji žurnalistiky?
DOWLING: Domnívám se, že tento útok změnil žurnalistiku jen krátkodobě. Nejde o žádnou fundamentální změnu. Byl to první útok na Ameriku v historii, nic podobného se před tím nikdy nestalo. Musíme teď počítat s tím, že nejsme zcela v bezpečí. Měli bychom investovat více peněz do bezpečnosti. Lidé si více uvědomují skutečnou hodnotu života. Vliv na žurnalistiku je nepřímý. Díváme se, co dělají zaměstnanci firem, aby se cítili bezpeční. Všímáme si, jak útok ovlivnil soukromý život. Hlavní linie se ale příliš nezměnila. I nadále píšeme o stejných oblastech jako dříve.
EURO: Co si myslíte o úrovni novinářské práce v USA?
DOWLING: V ekonomických periodikách je poměrně vysoká. Před dvaceti lety byla dobrá, ale neexistovala tak silná konkurence jako nyní. Všichni, kteří dnes píší o ekonomice, většinou vědí hodně o měnové politice, o legislativě, o státním rozpočtu. Mají přehled, co se děje na trzích v New Yorku, co se událo v Kalifornii v posledních deseti letech. Každý dobrý novinář, který píše o podnicích, ví, jak společnosti fungují, vyzná se v účetnictví, v managementu. Na našich článcích většinou spolupracují různá oddělení. Mezinárodní sekce pomáhá ekonomické a finanční. Každá z nich přidá ke článku určitou hodnotu. Jedna skupina lidí nemůže mít tolik znalostí, aby mohla vše dělat sama. To je také velký rozdíl proti minulosti.
Samozřejmě, že úroveň periodik je různá. Existuje malá skupina kvalitních ekonomických publikací. Konkurence je silná, každý se snaží napsat nejlepší článek, který nikdo jiný nemá. Musíte brát také ohled na své čtenáře. Vždy se ptám, jakou hodnotu přinese článek čtenáři. Každý materiál musí být napsán tak, aby byl zajímavý pro čtenáře na celém světě. Nesmí se týkat nějakého kousku Evropy, který nikoho nezajímá. To platí i tehdy, pokud píšeme o Spojených státech.
EURO: Znamená to, že se více zaměřujete na globální zprávy?
DOWLING: V dnešním světě se jich týká každý článek. Globalizace je zde a nemyslím, že by se mohla zastavit. Očekávám, že se uklidní i různé globalizační protesty, protože jsou velmi naivní. Všechny naše materiály se týkají globální ekonomiky. Teď například připravujeme článek, který pojednává o maloobchodu v USA. To je v jistém ohledu domácí téma, zaměřené hodně na americkou ekonomiku. Pro zahraniční čtenáře je ale zajímavá strategie, jakou používají maloobchodní řetězce ve Spojených státech, aby přežily velice ostrou konkurenci. Evropské retailové řetězce se též snaží být silnější, některé se chtějí prosadit na americkém trhu. Všechny tyto aspekty musíme v článku spojit. I když bude o Spojených státech, musí něco přinést i čtenářům v Evropě.
EURO: Stále více lidí používá internet, na němž mají k dispozici rychlé informace. Jak se tato skutečnost odrazila na podobě týdeníků? DOWLING: Business Week využívá špičkovou techniku a má i on-line magazín. Myslím, že investice do technologií jsou jedinou cestou, jak můžeme v dnešní době časopis prosadit. Teroristický útok na World Trade Centrum přišel v úterý. Další den jsme měli uzávěrku. Obsah čísla s názvem Act of War byl připraven během 24 hodin. To je možné jen s nejmodernější technikou. Nejde totiž jen o přípravu článků, ale i o produkci, grafiku…
EURO: V Business Weeku pracujete déle než dvacet let. Můžete říci něco o jeho historii?
DOWLING: Business Week vychází od roku 1929. V počátcích to vůbec neměl lehké, musel přežít hospodářskou depresi. Tehdy nebyl mezinárodním časopisem, témata ze zahraničí byla jen okrajová. Sledoval průmysl, nerostné suroviny, ropu, uhlí, ocel. Přinášel i informace o managementu, ale ne na takové úrovni jako dnes. Ředitelé podniků se neměnili tak často.
EURO: Kdy jste se začali více věnovat i politickým událostem?
DOWLING: V době druhé světové války plnily stránky Business Weeku informace o válečném konfliktu. Od konce 40. let přibyla kancelář v Moskvě, takže jsme mohli psát o studené válce. V padesátých letech byla naším hlavním tématem poválečná obnova. Důležitější roli začaly hrát trhy, podstatnou změnu prodělal americký maloobchod. Původní zaměření na těžký průmysl a nerostné suroviny se přesměrovalo na stranu spotřebitelů. Na konci 60. a počátku 70. let se hlavními tématy stala inflace, stagflace a znovu ceny ropy. Počátek 80. let přinesl IT revoluci. Moderní technologie, které nejprve využívala armáda, vládní instituce a velké korporace, se postupně dostaly i k soukromým spotřebitelům. Poté jsme začali psát o globalizaci. V této době jsem byl v Evropě a viděl jsem, jak se svět propojoval. Dvě síly, které nejvíce změnily americkou ekonomiku za posledních dvacet let byla právě globalizace a technologie.
EURO: V jakém období jste vstoupili na tento globální trh?
DOWLING: V roce 1994 jsme začali vydávat mezinárodní edici, která obsahuje více mezinárodních aspektů. Přibyla další témata – nová ekonomika a mladé trhy, které zaznamenaly velké změny, a na něž směřuje podstatný objem investic. Příkladem je třeba Čína nebo některé státy jihovýchodní Asie. Pochopitelně jsem psali o konci studené války, o liberalizaci ve východní a střední Evropě. O tom, jak do této oblasti proudí kapitál, o vaší kuponové privatizaci. Několikrát jsem byl v Česku a myslím, že kuponová privatizace byla zajímavý experiment, který se ovšem úplně nepodařil.
EURO: Mají majitelé, politici nebo lobbisté vliv na obsah Business Weeku?
DOWLING: Ne, to se nikdy nestalo. Marketingové oddělení, obchodní, výroba časopisu a tak dále dělají vše, aby byl časopis úspěšný. Navzájem se ale nijak neovlivňují. Všechny prestižní publikace v USA musí ukázat, že jejich novináři jsou nezávislí. Jinak by jim totiž čtenáři nedůvěřovali.
EURO: Znamená to tedy, že se politici nebo byznysmeni ani nesnaží ovlivňovat obsah časopisu?
DOWLING: Samozřejmě, že se snaží. Každý den se někdo pokouší manipulovat s informacemi. Vnímáme to jako součást americké kultury. Dobrý novinář o tom ví a musí být natolik silný, aby řekl, že bude psát článek tak, jak chce. Nebo jak se domnívá, že je to správné. Pokud se ukáže, že jsme neměli pravdu, vydáme opravu. V Business Weeku máme stránky dopisů, na které mohou lidé poslat své názory, pokud je některý z článků rozzlobí. Ale v žádném případě nejsme ovlivněni politicky.
EURO: I autoři článků ale mohou podléhat svým vlastním představám nebo tomu, čemu se říká autocenzura.
DOWLING: Naši novináři zastávají různé názorové proudy – konzervativní, liberální, pracují u nás zastánci nové ekonomiky i její odpůrci. Často vedeme hromadné diskuse o různých ekonomických otázkách jako jsou vládní stimulační programy, oživování ekonomiky, snižování daní. V rámci časopisu se objevují různé názory, ale pocházejí od novinářů, nikoliv zvenčí.
EURO: Zvýšili jste počet zahraničních korespondentů?
DOWLING: Jsme ekonomický časopis a nespecializujeme se na politickou stránku války, kterou přinášejí deníky, televize nebo internet. My musíme přemýšlet dopředu o tom, jakým směrem se válka posune, kolik bude stát, jak bezpečný bude svět za šest měsíců, pokud bude pokračovat stejný tlak.
Proto nyní spíše přesunujeme naše lidi dočasně na jiná místa. Dopisovatele z Hongkongu jsme poslali na pět týdnů na afghánsko-pákistánskou hranici. V Afghánistánu působí dočasně i naši moskevští korespondenti. Dopisovatel v Británii se teď soustřeďuje na britskou zahraniční politiku, protože od samého počátku konfliktu jsou vztahy mezi USA a Londýnem úzké.
EURO: Kolik má redakce Business Weeku zaměstnanců?
DOWLING: V New Yorku máme okolo 200 novinářů, dalších 80 je po celých Spojených státech. V zahraničí pro nás pracuje 26 korespondentů na plný úvazek a dalších deset na částečný. Každý z nich se zaměřuje na určitou oblast. Specialista na evropskou ekonomiku je ve Frankfurtu, na technologie v Paříži, na finanční trhy v Londýně. Dalšího dopisovatele se zaměřením na technologie máme v Tokiu. Tři novináře jsme vyslali do Hongkongu a Pekingu. Všichni pokrývají Čínu a část jihovýchodní Asie. Zástupce máme i v Singapuru.
EURO: Jaká kritéria musí splňovat korespondent vašeho časopisu? DOWLING: Většina našich lidí má nějakou specializaci, ale nepožadujeme ji. Korespondent v Paříži, který se zaměřuje na technologie, vedl dříve kancelář v Mexiko City a psal o Latinské Americe. Potom se na několik let vrátil do USA a věnoval se průmyslu a korporátní politice. V Evropě se soustřeďuje na technologie. Každý náš novinář musí být flexibilní. Musí se naučit komunikovat s lidmi po celém světě. Například korespondent v Paříži teď píše o nové generaci mobilních telefonů UMTS. Každý den hovoří s lidmi z různých zemí, co si o této problematice myslí a jak se projeví na trzích v Evropě. Všichni naši zaměstnanci pracovali dříve pro jiná média. Business Week není časopisem, do nějž přicházejí lidé bez praxe.
EURO: Můžete charakterizovat průměrného čtenáře Business Weeku?
DOWLING: Máme okolo 5,3 milionu čtenářů po celém světě. Z nich je asi 1,25 milionu předplatitelů. Všichni jsou sofistikovaní, mají přístup ke kvalitním informacích. Čtou deníky, mají přehled o tom, co se událo. My jim musíme přinést nějakou přidanou hodnotu. Odhadujeme trend, předpovídáme co se stane za rok, jak určitá situace ovlivní podniky.
Robert J. Dowling
Od roku 1991 zastává funkci šéfredaktora Business Week International a zároveň je zástupcem šéfredaktora severoamerické edice Business Weeku. Je též zodpovědný za cizojazyčné edice časopisu – Business Week China a Business Week Poland.
Před nástupem do Business Weeku pracoval jako finanční korespondent pro American Banker a Baltimore Sun.
V časopise nejprve působil jako ekonomický korespondent ve Washingtonu, poté vedl pobočku v Bruselu. Po návratu do Spojených států zastával místo editora mezinárodní edice.
Je autorem mnoha komentářů zaměřených na mezinárodní ekonomiku. Overseas Press Club ho šestkrát ocenil jako nejlepšího zahraničního reportéra.
