Otevřeli hranice, a tak se přes ně valí hromady zboží. Vedení šestadvacetimilionové Šanghaje prvního června po dvou měsících tvrdých opatření uvolnilo lockdown, což znamená jediné – doky dříve rušného dopravního a obchodního centra se opět zaplní loděmi, jež po dlouhém pandemickém strádání zaplaví přístavy na Západě čerstvým zbožím.
Přístav jako takový sice zůstal, byť omezeně, v provozu po celou dobu uzávěry, toky zboží v něm se však zpomalovaly kvůli zavřeným fabrikám a nedostatku vstupních materiálů. Ve městě sídlí například závody Tesly nebo Applu, ale v době lockdownu jim došly komponenty, a navíc nedokázaly sehnat dostatek řidičů, kteří by výrobky mohli distribuovat dál. Objem silniční dopravy na čínském pobřeží totiž v posledních měsících klesl o více než čtyři pětiny. Nyní se každopádně celé město navrací k normálu, přičemž obchod by měl následovat záhy. Šanghajský přístav už funguje na 95 procent své normální kapacity.
„Objem dodávek teď určitě svým způsobem naroste, vzhledem ke zpoždění objemu zboží ze Šanghaje a celkově z Číny,“ řekl agentuře Reuters Mario Cordero, výkonný ředitel přístavu v kalifornské Long Beach. „Ale do jaké míry to pocítíme, se teprve uvidí,“ dodal šéf nejrušnějšího portu v USA. Pro centrum v Los Angeles je druhým největším dodavatelem kontejnerového zboží po Šen-čenu právě Šanghaj. V dubnu tam podle společnosti Drewry Shipping Consultants čekalo asi 260 tisíc dvacetistopých kontejnerů.
Klid před bouří
Když se Šanghaj uzavřela, některé tamní továrny přesměrovaly zboží do jiných přístavů, které s jižní Kalifornií obchodují. Během dubna proto dovoz do Long Beach vzrostl o 9,2 procenta a prolomil tak měsíční rekord. „Otázka ale je, jaké by bylo reálné procento, pokud bychom započítali předchozí blokování a zpomalování?“ okomentoval Cordero.
Sousední přístav Port of Los Angeles totiž během dubna zaznamenal naopak 6,8procentní pokles dovozu. Jeho vedení to nicméně bralo jako šanci se pořádně připravit na příval dodávek po skončení zmíněného šanghajského lockdownu. Výkonný ředitel Gene Seroka prozradil, že zpomalení obchodu mu umožnilo vyřídit nahromaděný náklad a zkrátit frontu lodí čekajících na vykládku asi na dvacet, což je nejméně za poslední rok. Ještě v lednu trávili podle mezinárodního sledovače zásilek Windward and Sea Intelligence přepravci v docích průměrně necelých 11 dní, což je dvakrát déle než loni.
Cordero také očekává, že opravdový nárůst importu začne až tento měsíc, kdy americké děti začnou kvůli tamnímu posunutému školnímu roku objednávat studijní potřeby. K nim pravděpodobně přihodí pár módních kousků na léto, a někteří už dokonce začnou řešit vánoční nákupy. Oba americké přístavy proto hodlají přijmout 22 tisíc nových dělníků.
Opatrný optimismus
Podle Federálního rezervního systému (Fed), který při odhadech zohledňuje i sazby za přepravu, dodací lhůty a nedodělky, se světový dodavatelský řetězec stále nachází pod bezprecendentním tlakem. Ten se navíc dále zhoršuje, což souvisí nejen s uzávěrami v oblasti Šanghaje a Šen-čenu, ale především s válkou na Ukrajině, která ochromila přepravu v Černém moři a další oblasti mezinárodního trhu.
Experti si ale myslí, že situace by se do budoucna mohla, minimálně ve střednědobém měřítku, zlepšit. S opatrným optimismem sdělují, že většina článků dodavatelských řetězců se v posledních letech zaměřovala na snižování nákladů na celkovou výrobu a přepravu zboží. V praxi to znamená, že velké společnosti provozovaly své závody do oblastí, kde mohly vyplácet zaměstnancům nižší mzdy, dále udržovaly pouze minimální zásoby a využívaly krátkodobé smlouvy, aby mohly zůstat maximálně flexibilní.
Covid však odhalil slabé stránky popsaného systému, a tak se velké firmy musely novému normálu přizpůsobit. Cena pro ně samozřejmě zůstává klíčovým faktorem, větší váhu ale začaly přikládat zajištění dostupnosti a kvality produktu. Globální hráči se tedy snaží odebírat materiály a výrobky od více různých dodavatelů, aby se vymanili ze závislosti na Číně a libovůli tamních úřadů. Přidanou hodnotou jejich chování je navíc i snížení uhlíkové stopy.
Mezi prvními své výrobní závody blíže koncovým zákazníků přesunuly Walmart, Boeing a Ford. Následuje je řada evropských společností, které se zároveň snaží budoucí krize předpovídat. EU a USA plánují vyvinout systém včasného varování, který by na základě náznaků upozornil na možné globální narušení dodávek polovodičů, jež v minulosti způsobilo nejednu vrásku na čele výrobců aut i elektroniky. Obdobný přístup v budoucnu sice pravděpodobně přinese zdražení spotřebního zboží, zato by však mohl dodavatelské řetězce alespoň trochu zpevnit.
