Americká zbrojovka uzavřela dohodu s podnikem založeným ministerstvem obrany
V chystaném tendru na transportní letadla pro českou armádu se zřejmě utkají dva velcí rivalové: americký Lockheed a evropský Airbus. I když je vyhlášení soutěže ještě poměrně daleko – vojáci ho chystají někdy v letech 2008 až 2010 – Lockheed už začal s přípravou. Pro případ, že se české ministerstvo obrany rozhodne pro jeho stroje Hercules, uzavřel memorandum „o porozumění a průmyslové spolupráci“ se společností Letecké opravny Malešice (LOM). Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, kdyby letecké opravny nebyly státním podnikem zřízeným přímo ministerstvem obrany.
Je to košer?
Lockheed nejprve vyslal svůj transportní letoun Hercules do Česka na exkurzi – přistál letos v únoru na vojenském letišti v Praze-Kbelích. Později přitvrdil. Na konci března jeho zástupci podepsali s vedením Leteckých opraven Malešice „memorandum o porozumění“. V čem by si měly obě firmy porozumět? Oficiální tisková zpráva uvádí, že obsahem memoranda je „průmyslová spolupráce stran v případě, že se Česká republika rozhodne pro pořízení letounů typu C-130J Hercules“. „Ve spolupráci s LOM vidíme velký potenciál,“ dodal k tomu zástupce Lockheedu v Česku Milan Budín. „Státní podnik by mohl provádět údržbu letounů C-130J přímo na základně ve Kbelích, což by armádě výrazně zvýšilo soběstačnost,“ dodal.
Lockheed také nevylučuje, že by malešické opravny mohly řídit program poprodejní podpory a správy náhradních dílů. Američané prý uvažují o tom, že jim svěří dokonce i technicky náročnou údržbu leteckých motorů svých Herculesů.
Je smlouva Lockheedu se státním podnikem jenom ukázkou šikovnosti amerických vyjednavačů, nebo jde o nefér jednání, které v závěru zvýhodní Lockheed nad Airbusem? Nemělo by ji ministerstvo obrany zarazit?
Úředníci ministerstva na smlouvě LOM - Lockheed nevidí vůbec nic zvláštního. „Ministerstvo je sice zřizovatelem Leteckých opraven Malešice, ale jinak je to normální podnik a my do jeho činnosti nijak nezasahujeme,“ sdělil týdeníku EURO Petr Sýkora z tiskového oddělení úřadu.
Podobný postoj zastává i malešická firma. „Uzavření memoranda je zcela běžným postupem,“ uvedla mluvčí podniku (ve kterém pracuje řada bývalých vlivných vojáků a úředníků ministerstva obrany) Hana Pustelníková. „Memorandum je dokument, který v teoretické rovině hovoří o možném rozvoji spolupráce, pokud by došlo k realizaci záměru nákupu uvedené letecké techniky…,“ tvrdí mluvčí.
Memorandum prý navíc Lockheed nijak nezvýhodňuje. Pustelníková říká, že Američanům by vůbec nevadilo, kdyby firma uzavřela stejnou dohodu například s Airbusem. „Podobné memorandum může státní podnik uzavřít s jakoukoli jinou firmou… Není to smlouva, která by podnik v něčem omezovala,“ tvrdí Pustelníková.
Stejně klidně se tváří i Lockheed. Společnosti LOM prý ve spolupráci s jinými firmami včetně Airbusu vůbec nic nebrání. „Memorandum neukládá žádné ze stran omezení jejího podnikání ani uzavírání dohod s kýmkoli jiným,“ konstatoval mediální zástupce Lockheedu Milan Vacík.
Všechno už tu bylo.
Praxe, kdy management státní firmy zřízené ministerstvem obrany uzavře dohodu o spolupráci s budoucím uchazečem o významnou armádní zakázku, není kupodivu vůbec nová. Vojáci se do podobných problematických akcí pouštěli už v minulosti.
Už v roce 1996 podepsal zástupce Vojenského opravárenského podniku (VOP) 025 Nový Jičín smlouvu o dlouhodobé spolupráci a výhradním zastupování se společností Omnipol. Novojičínské opravny například jménem ministerstva obrany organizovaly tendr na modernizaci tanků T-72. O rok později figurovaly v plánu Omnipolu na prodej přebytečných armádních tanků Alžírsku. V Novém Jičíně měly tanky ještě před převozem do Afriky projít kompletní revizí.
Omnipol uzavřel ve druhé polovině 90. let minulého století i další smlouvy s podniky zřízenými ministerstvem obrany. S Vojenským opravárenským podnikem 026 Šternberk například o prodeji bojových vozidel pěchoty BVP-1 a na vývoz náhradních dílů. S Leteckými opravnami Kbely (dnes už zaniklými) podepsal dohodu o opravách techniky a s Leteckými opravnami Malešice smlouvu o opravě třiceti motorů M-701 a jejich generálních opravách.
Podobné smlouvy mezi státními podniky a uchazeči o armádní zakázky se objevují i v souvislosti s chystaným tendrem na obrněné transportéry.
Zpracovateli podkladů pro výběrové řízení byly dva vojenské technické ústavy, které spadají pod již zmiňovaný Vojenský opravárenský podnik ze Šternberka. Právě tento VOP ale uzavřel dohodu o spolupráci se švýcarskou společností Mowag. Ta avizovala, že se hodlá do soutěže přihlásit se svým transportérem typu Piranha.
Rakouský podnik Steyer-Daimler-Puch – chtěl nabídnout transportér Pandur - zase uzavřel podobnou dohodu s novojičínskými opravnami VOP 025.
