Základní úroková sazba centrální banky je v České republice a Velké Británii na stejné úrovni. Shodou okolností zcela stejné jsou i indexy spotřebitelských cen, jen výkon ekonomiky je dost odlišný.
Evropská ekonomika se rozjela, a tak se Evropská centrální banka rozhodla ubrat plyn a zvedla základní úrokovou sazbu o půl bodu na tři procenta, s nimiž společná měna na počátku letošního roku startovala. Analytici čekají růst úroků i v příštím roce, a to dokonce o třičtvrtě procentního bodu.
Kromě britské libry se s úroky může nad korunu dostat i americký dolar. V USA se sice názory na potřebu zpřísnění monetární politiky mění jak dubnové počasí prakticky s každým statistickým údajem, ale jak čas plyne, zvyšuje se pravděpodobnost, že Fed také přitáhne úrokové kohoutky.
Všem, kteří ještě včera volali po dalším razantním snižování našich úrokových sazeb, by mělo začít hodně rychle vysychat v krku. Lehko by nemělo být ani členům bankovní rady. V nejbližších týdnech a měsících trh prověří, zda jejich rozhodování bylo v pořádku a sazby odpovídají zpoždění našeho hospodářského cyklu oproti Evropě, nebo v zápalu vstřícnosti vůči vládě zašli příliš daleko a vystavili zemi riziku měnových otřesů.
Koruna je zatím klidná a spoléhá na trvalý zájem zahraničních investorů o česká, zejména průmyslová, aktiva. Na prodej je státní majetek za tři miliardy dolarů a další stamiliony tečou do investic na zelené louce i na akvizice, jejichž cílem jsou soukromé české firmy. To by však mělo v relativně krátké době vyvolat tlak na modernizační investice, znamenající především dovozy technologií. Již velmi mírné zvýšení dovozu pro investice zachycené ve statistice zahraničního obchodu za letošní tři kvartály naznačuje, že na tento vývoj nemusíme dlouho čekat. Deficit zahraničního obchodu se pak vrátí na scénu.
Změnu trendu možná poprvé zaznamenáme i na kapitálovém účtu. Privatizované banky budou hledat umístění zdrojů i v zahraničí, zvláště když doma je to tak těžké a ještě k tomu za stejné peníze. Navíc sazby u bankovních vkladů jsou v reálných hodnotách dnes už dost zřetelně záporné. Ačkoli je pro příští rok očekáván růst spotřebitelských cen o pět až šest procent, tak vklady po odečtení zdanění jsou úročeny méně než čtyřmi procenty. Důsledkem je rychlý růst zájmu o zřetelně výnosnější podílové fondy, a to včetně zahraničních. I v některých českých tvoří často velkou část portfolia zahraniční cenné papíry. Odliv kapitálu tak začne nepochybně hrát významnější roli než dosud.
Když k tomu přičteme rostoucí politickou nestabilitu, tak dlouhodobé tlaky na posilování koruny mohou zmizet stejně znenadání, jako přišly. Dokonce se mohou proměnit v opak. Dnešní přání oslabit korunu se pak může splnit v míře více než vrchovaté a probudit spící inflaci, o níž si dnes pomalu všichni myslí, že je to jen pohádkové zvíře. Obavy nevyvolávají ani rostoucí ceny ropy (za pouhý rok na dvojnásobek), jejichž dopad na nás ještě stále plně „nedopad . Zatím si nikdo příliš nevšímá faktu, že právě díky ropným ziskům Ruska se začínají vzpamatovávat ceny zemědělské produkce v EU a přebytky dříve ničící naše zemědělce pomalu mizí, a tak se možná i u nás dlouho podchlazené potraviny pokusí změnit pozici inflační brzdy v roli akcelerátoru.
Svět kolem nás je najednou zkrátka o dost jiný, než byl před chvilkou. I my tedy budeme muset být jiní. Poslední naděje, že nízké úroky mohou být bičem pohánějícím náš hospodářský růst, se rozplynuly.
A kde tedy hledat ten kouzelný šém? Samozřejmě tam, kam mnozí marně ukazují už spoustu let. „Tady není opravdový důvod pro krizi kromě jediného - nedostatečné restrukturalizace podnikového a bankovního sektoru, řekl před pár dny Lidovým novinám Lájos Bokros, úspěšný maďarský reformátor, nyní ředitel odboru finančního poradenství pro Evropu a střední Asii Světové banky. „I Václav už to pochopil, poznamenal na adresu Václava Klause.
P. S.: Poslanecká sněmovna schválila minulý čtvrtek léta požadovaný zákon o mimosoudních dražbách v podobě, která v podstatě nemění současný stav bezmoci věřitele vůči dlužníkovi.
