Investiční bankéřka novou ředitelkou vztahů s investory Českého Telecomu
V těchto měsících mohla Klára Klímová (32), nová ředitelka korporátních financí a vztahů s investory Českého Telecomu, otvírat v Praze italskou restauraci nebo psát historický román. Místo toho dohlíží na finance největší tuzemské telekomunikační společnosti a brzy bude komunikovat se zájemci o privatizaci Českého Telecomu (ČTc). Právě přes ní totiž „potečou“ všechny důležité informace o Telecomu zájemcům o odkup jednapadesátiprocentního podílu ČTc.
Zůstala na Albertově.
Když se 17. listopadu 1989 na pražském Albertově formovala skupina studentů k demonstraci, byla Klára Klímová, studentka posledního ročníku gymnázia v Botičské, mezi nimi. Na Národní třídu však s průvodem nedošla. „Rodiče mi to zakázali, a já jsem tehdy dělala prakticky vše, co mi lidé řekli,“ vzpomíná s úsměvem na patnáct let starou historku. Až později zjistila, jak jí sametová revoluce změnila život. Jako studentka prvního „porevolučního ročníku“ Vysoké školy ekonomické (VŠE) v roce 1992 vycestovala do Anglie na studijní pobyt na University of Stirling. „V té době se vypisovala spousta grantů pro lidi z východní Evropy a studenti měli hodně příležitostí dostat se na zahraniční stáž,“ říká.
Po roce se Klímová do Prahy vrátila, ne však na dlouho. „Naskytla se mi šance odjet jako stážistka malé investiční banky Samuel Montagne, kterou během mého působení v Londýně koupila banka HSBC. Tehdy jsem se prvně dostala k investičnímu bankovnictví a korporátním financím,“ tvrdí. Následoval další návrat do Prahy a dokončení studií na VŠE. Poté jí zavolal spolužák Jan Sýkora, že Wood & Company zakládá novou firmu zaměřenou na investiční bankovnictví. Klímová se ve Wood Commerz začala věnovat oblasti dluhopisových kapitálových trhů. „V pražské centrále firmy jsme měli na starosti vydávání nových dluhopisů pro celý region střední a východní Evropy, ale i primární emise bondů pro subjekty ze západní Evropy,“ vzpomíná.
Zpátky do Londýna.
V roce 1998 odešla do frankfurtské Commerzbank, s níž spolupracovala na několika transakcích. Po šesti měsících se však stěhovala znovu do Londýna, kam byl v rámci optimalizace přestěhován celý tým banky pro primární emise dluhopisů pro východoevropský region. Když její šéf odešel do londýnské pobočky Chase Manhattan Bank, Klímová byla mezi pěti lidmi, které si vzal s sebou. Kromě regionu východní Evropy jí přibyla práce pro emitenty na Blízkém východě a časem i v Africe. „Nebylo výjimkou, že jsem během jednoho týdne měla prezentace ve třech zemích, a v každé z nich průměrně sedm schůzek,“ vypočítává.
S ohledem na profesionální přístup, systematičnost a dokonalou přípravu prakticky čehokoli považuje práci v americké bance za největší školu života. „Jenže v životě není nic zadarmo. Když je člověk mladý, nevadí mu tolik cestování ani hektický život, s věkem se to však začne zajídat,“ připouští. V září roku 2000 však přišla fúze Chase Manhattan s investiční bankou J.P. Morgan a atmosféra ve firmě během integrace nebyla příliš přátelská. „Spousta kvalitních kolegů musela odejít jen proto, že nezapadali do nové koncepce. V rámci fúze jsem také zažila řadu velice nepříjemných, téměř politických bojů mezi jednotlivými stranami,“ vzpomíná.
Poprvé s Telecomem.
Když na konci roku 2001 dostala nabídku na vnitrofiremní přesun do pražské kanceláře J.P. Morgan, dlouho neváhala. Podílela se na nákupu portfolia nedobytných pohledávek České spořitelny, byla součástí týmu, který radil české vládě při schvalování podpor pro privatizované banky. Loni se také poprvé setkala se zástupci ČTc, když J.P. Morgan společně s dalšími bankami půjčil Telecomu 850 milionů eur na nákup 49procentního podílu Eurotelu. „Při této transakci začal vznikat určitý vztah s lidmi z Českého Telecomu, který letos vyústil v pracovní nabídku,“ říká Klímová. Na začátku letošního roku z J.P. Morgan odešla, ale o další práci nechtěla slyšet. „Potřebovala jsem si odpočinout, tak jsem odjela do Florencie, zaplatila si jazykovou školu, kde jsem se učila italsky, zároveň jsem brala kurzy vaření a architektury. Po sedmi letech v bankovnictví, kdy děláte až čtrnáct hodin denně, to byl balzám na duši,“ vzpomíná. Tehdy také začala psát historický román o Praze, uvažovala i o otevření italské restaurace v Česku. „Po dvou dnech jsem však zjistila, jak by to bylo náročné, a tak jsem od nápadu zase upustila,“ směje se.
Nechala se přemluvit.
Do Itálie, konkrétně do Říma, chtěla odjet i letos na podzim. To už ale ležela na stole konkrétní pracovní nabídka od Juraje Šedivého, finančního ředitele ČTc. „Zpočátku jsem tuto myšlenku zavrhovala, ale Juraj Šedivý mě pro tuto práci doslova nadchl,“ tvrdí. Když v létě odešel z Českého Telecomu Alex Marček, dosavadní šéf korporátních financí a vztahů s investory, Klímová kývla na nabídku stát se jeho nástupkyní. „Příležitost dělat manažerskou práci převážila nechuť vrátit se do byznysu. Navíc v obchodě jste buď in, nebo out. Jiná cesta neexistuje a zjistila jsem, že by mě zatím nebavilo být out,“ říká s odstupem. Na své pozici má na starosti oblast korporátních financí, tedy schvalování investičních projektů v rámci ČTc a rozhodování o jejich návratnosti, zbytek času věnuje komunikaci s investory a nyní především privatizaci Telecomu. Její tým připravuje materiály pro management firmy a privatizační poradce. Jakmile se naplno rozjede prodej ČTc, stráví nejvíce času koordinací poskytování informací zájemcům o Telecom. „Mít možnost spolupodílet se na privatizaci jednoho z největších státních podniků v Česku považuji za misi,“ vysvětluje. Juraj Šedivý si na Klímové cení především jejího strukturovaného myšlení a charismatu, kterým strhává kolegy k práci. „Kromě toho, že je vyhlášenou profesionálkou v oblasti investičního bankovnictví, dokáže ve velmi zhuštěném časovém období velmi dobře uřídit vše potřebné. Do týmu vnesla novou dynamiku a kulturu, pro Český Telecom je její přítomnost velkým přínosem,“ tvrdí.
