Britské eminenty čeká složitější registrace
Pravý opak toho, čím se musí Česká republika přiblížit Evropské unii, učinili regulátoři kapitálového trhu ve Velké Británii, tedy v jedné z členských zemi unie. Nepřesně by se dalo říct, že od registrovaných cenných papírů přešli k veřejně obchodovatelným. K překvapení řady odborníků to učinili v době, kdy se chce největší burza Evropy sídlící nad Temží spojit se svou kolegyní ve Frankfurtu. Takže by se principy regulace měly spíše sbližovat než rozcházet. Jako na Vltavě. Jádro problému nespočívá v názvosloví, nýbrž v tom, kdo uděluje cenným papírům jejich statut veřejně obchodovatelných, případně registrovaných na veřejném trhu. Dobře to lze demonstrovat právě na případu naší legislativy a praxe. Pokud chce někdo dosáhnout toho, aby se s jeho akciemi či dluhopisy (v prvním případě je to spíše teoretická záležitost, většinu podniků dohnalo na veřejný trh privatizační rozhodnutí) obchodovalo na burze či v RM–Systému, musí požádat o povolení Komisi pro cenné papíry. Ta udělí veřejnou obchodovatelnost a nadále vykonává nad společností určitý dozor, především pokud jde o zveřejňování informací. Udělením veřejné obchodovatelnosti se cenný papír automaticky dostává na trh RM–Systému. Pokud má jeho emitent zájem o přijetí na burzu, musí o to požádat její orgány. Evropská unie tento postup nemá ráda. Ve svých směrnicích – jimiž se nakonec řídila legislativní rada vlády při přetváření vládního návrhu novely zákona o cenných papírech – doporučuje dozoru nahradit povolací proces pouhou registrací. O skutečné veřejné obchodovatelnosti, která se ovšem má nazývat „registrací na veřejném trhu , mají potom rozhodovat organizátoři těchto trhů. Teprve až oni ten či onen cenný papír přijmou, začnou se na emitenty a akcionáře vztahovat povinnosti vázané na veřejnou obchodovatelnost akcií, v budoucím názvosloví registraci na veřejném trhu. Ministerstvo financí a RM–Systém, kterému by nová úprava nabourala tržní řád, prosazují setrvání u současného modelu. Komise pro cenné papíry a vláda chtějí změnu. Ještě předtím, než se dočkáme rozuzlení tohoto sporu, učinil Londýn pravý opak u nás chystané novelizace. Donedávna postupoval přesně tak, jak to má v České republice nařídit novela zákona o cenných papírech. Od počátku letošního května ovšem funguje více méně antievropský model, kdy pouhou registraci ze strany FSA (Financial Services Authority) nahradí povolovací proces. Centralizace v liberalismu. „Když jsem přijel na konferenci uspořádanou k této změně, byl jsem z toho hodně překvapený. A musím říct, že jsem zdaleka nebyl sám, říká k problému člen prezidia Komise pro cenné papíry Tomáš Ježek. Vysvětluje, že Britové zdůvodnili svůj krok potřebou určité centralizace rozhodování. Na ostrovech se totiž množí mimoburzovní systémy pro obchodování s cennými papíry. Jde například o Trade Point, ale také o různé trhy na internetu. Šéfové dozoru se zřejmě začali bát, že ztratí kontrolu, a rozhodli se přitáhnout pravomoc do svých rukou. Pro emitenty to však znamená více než jen to, že budou muset se žádostí k regulátorovi. Veškerá činnost spojená s pobytem na veřejných trzích se pro ně zdvojnásobí. Budou muset nejprve k UK Listing Authority, což je speciální divize FSA, a potom na příslušný trh. Samotné internetové stránky FSA uvádějí, že na cestě k obchodování na „burzách je nyní třeba učinit dva administrativní kroky – listing (vžitý název pro uvádění na trh) na „dozoru a listing na „burze . To mimo jiné znamená, že emitenti budou také muset plnit informační povinnosti jak vůči dozoru, tak vůči organizátorovi trhu, pokud ji vyžaduje. Budou dvakrát vykazovat a budou dvakrát kontrolováni. Především se však povinnosti akcionářů a manažerů veřejných společností mohou vázat i na firmu, která má jen povolení FSA, ale ještě nebyla přijata na žádný trh a vůbec se s ní neobchoduje. Co na to Frankfurt? Britové se tak obloukem dostali k české praxi, kterou musíme opustit proto, aby nás mezi sebe přijala Evropská unie. Tento krok je od FSA zvláště překvapující v době, kdy londýnská burza vyhlásila propojení se sestrou ve Frankfurtu a společně lákají do svazku další evropské parkety. Jedním ze základních problémů tohoto projektu je totiž zjevná nula při jednáních s regulátory. Otázka, jak budou spolu národní dozorové orgány spolupracovat po vzniku nadnárodních burz, se neobjevila na stole ani při nedávném setkání regulátorů v Austrálii. „Ani v kuloárech se o tom nehovořilo, dodává Ježek, který se jednání zúčastnil za českou Komisi pro cenné papíry. Z toho plyne, že se zatím nechystá žádná jiná spolupráce, než představuje sladění předpisů a postupů. Koneckonců, zástupci londýnské burzy na tiskové konferenci po vyhlášení aliance s Frankfurtem také nedokázali říci nic bližšího. Zdůrazňovali, že jde hlavně o vizi, byť s přesným časovým harmonogramem. Praxe ukazuje, že na cestě k panevropskému trhu čeká mnoho překážek, a ne všechny mohou odstranit samotné burzy.
