Ocelářský magnát Ľakšmí Mittal se stahuje z Česka. Z ostravských hutí, za něž původně zaplatil jen 175 milionů korun, vytáhl na dividendách přes 47 miliard
Česká ekonomika se mění, ale některé opory zůstávají. Ostravská Nová huť, uvedená do provozu před 66 lety, stále patří mezi největší průmyslové podniky v zemi i mezi klíčové zaměstnavatele v regionu.
Podnik, který má za sebou lepší i horší časy, je po šestnácti letech znovu na prodej. Indický ocelářský magnát Lakšmí Mittal o něj už nemá zájem.
Ostravské hutě během této doby vystřídaly názvy Ispat Nová huť, Mittal Steel Ostrava a ArcelorMittal Ostrava. Také se v nich výrazně propouštělo. Zatímco před privatizací Nová huť včetně dceřiných firem zaměstnávala 16 tisíc lidí, v roce 2008 počet klesl pod deset tisíc. Podle posledních známých čísel hutě - včetně dceřiných firem - zaměstnávají už jen šest a půl tisíce osob.
Chystaný prodej přitahuje pozornost zaměstnanců, odborářů i současné vlády. Otázka zní, kdo ostravské hutě získá ajaké s nimi bude mít úmysly. V současné debatě však zaniká fakt, že Mittalovo impérium ideálním vlastníkem nebylo. Stojí za to připomenout vysávání zisků i neochotu investovat do modernizace podniku.
Ocelárny z výprodeje
Lakšmí Mittal se prostřednictvím firmy LNM Holdings stal většinovým vlastníkem ostravských hutí v lednu roku 2003. Pro autora tohoto článku, který byl tehdy jakožto začínající novinář svědkem podpisu smlouvy o dokončení převodu státního podílu na rodinu Mittalů, to byl silný zážitek. Lakšmí Mittal působil jako typický indický mahárádža, byť ve značkovém západním obleku. Doprovázeli ho mladý a nervózně působící syn Aditya a manželka Usha v tradičním indickém oděvu.
Ocelářství patří mezi obory, které nejvíce trpí výkyvy ekonomického cyklu. V časech krize se hutě dostávají zpravidla do ztráty aje šance je levně koupit či zprivatizovat.
Mittal využil slabého období okolo roku 2000, kdy výhodně pořídil ocelárny na čtyřech kontinentech. Rád nakupoval v bývalém socialistickém bloku, kde akvíroval vedle ostravských hutí také podniky v Polsku, Rumunsku, Kazachstánu a Makedonii. Sérii uzavřel odkupem ukrajinského Kryvorižstalu v říjnu 2005.
Zdá se, že minulé české vlády měly zvláštní schopnost prodat významné podniky právě v nejhorší možnou chvíli.
Tedy na konci krizového období a těsně před obratem k lepšímu. To byl případ OKD, Sokolovské uhelné i Nové huti. Vláda Vladimíra Špidly (ČSSD) prodávala majoritní 52procentní podíl za pouhých 175 milionů korun. Krátce předtím stát v rámci finanční stabilizace musel do ostravských hutí nalít téměř pět miliard korun.
Bezprostředně po převzetí majority ze strany indického ocelářského magnáta začala Nová huť vytvářet miliardové zisky.
Hned v roce 2003 se jednalo o více než pět miliard korun. Skvělé časy, kdy čistý zisk dosahoval pěti až devíti miliard korun ročně, vydržely až do krizového roku 2009.
Jenže jak to bývá, ne všichni z toho měli prospěch.
Penězovod na Mauricius
Mezi poškozené se mohou řadit hlavně menšinoví akcionáři včetně státu, který do roku 2009 držel 11 procent akcií. Již v roce 2004 začali indičtí vlastníci vyvádět z ostravských hutí peníze formou půjček. Příjemcem peněz v objemu až 14 miliard korun byla firma LNM Technologies registrovaná v daňovém ráji na ostrově Mauricius. Ostravské hutě tedy fungovaly jako banka dodávající hotovost mateřské skupině.
Podle tehdejšího vedení hutí šlo o výhodný obchod, podle menšinových akcionářů o trik, jak se vyhnout výplatě dividendy. Faktem je, že příjemce půjčky z Mauricia zpočátku platil slušný úrok - okolo šesti procent za rok. Výše úročení však postupně klesala až kúrovni dvou procent. Na konci roku 2008 již půjčky spřízněným firmám z Mittalova koncernu dosahovaly téměř 25 miliard korun, zatímco na druhé straně bilance se nahromadil nerozdělený zisk v objemu přes 38 miliard korun.
Jenže většinový vlastník se o zisk nechtěl s nikým dělit. Raději skoupil ostatní podíly. Nejprve získal již zmíněný 11procentní balík akcií od státu, tentokrát již za férovou cenu sedmi miliard korun. Za podobnou sumu o rok později ArcelorMittal koupil také téměř 14procentní podíl, který na českém státu vysoudili bývalí manažeři Nové huti (poznámka pro pamětníky: jednalo se o spor s firmou Petrcíle) a který později odkoupila skupina PPF.
Jakmile měl ArcelorMittal v ostravském podniku stoprocentní podíl, jeho přístup se změnil. První dividendu v objemu 8,4 miliardy korun si nechal poslat v polovině roku 2013. Podobná suma dorazila z Ostravy také o rok později. V létě roku 2015 následovala výplata „superdividendy“ v objemu 23 miliardy korun. Poslední taková platba - ve výši 7,8 miliardy korun -se odehrála loni. Jediný akcionář ostravských hutí tehdy vybral nejen účet nerozděleného zisku z minulých let, ale také rezervní fondy. Ode zdi ke zdi
Majitel firmy má právo vyplácet si dividendy dle libosti, existují však jisté etické mantinely. V případě společnosti ArcelorMittal Ostrava se stalo opakovaným terčem kritiky její nevelké nadšení pro modernizaci a ekologizaci provozu. Důsledkem je zastarávající podnik, který podle informací týdeníku Euro vyžaduje investice za nejméně deset miliard korun.
Mittalovská éra měla různé výkyvy.
V krizovém roce 2009 se v médiích objevily zvěsti o omezení výroby či prodeji ostravských hutí čínskému investorovi. Jak tehdy napsal týdeník Euro, první varianta počítala s ukončením produkce surového železa ve vysokých pecích a se zaměřením na druhovýrobu. Chybějící surovinu měl podnik dovážet ze sesterských polských hutí.
Naopak vříjnu roku 2015 šéfové koncernu ArcelorMittal přislíbili investici zhruba pěti miliard korun do zásadní modernizace výroby oceli v ostravském podniku. „S novou ocelárnou se stane jednou z nejvíce konkurenceschopných hutí ArcelorMittal zhlediska nákladů vcelé Evropě“prohlásil tehdy topmanažer koncernu ArcelorMittal Gonzalo Urquijo. Jenže v loňském roce ArcelorMittal své záměry v tichosti uložil k ledu a místo toho začal chystat divestici.
Do modernizace se tedy za mittalovské éry v Ostravě příliš neinvestovalo. K dobru lze podniku přičíst investice za zhruba sedm miliard korun do snižování emisí škodlivých látek, které se negativně podepisují na zdraví obyvatel v regionu.
Zatímco za éry socialismu hutě vypouštěly do vzduchu 40 tisíc tun prachu ročně a v privatizačním roce 2003 to bylo kolem dvou tisíc tun, tak v roce 2016 prachové emise klesly na 440 tun.
Preference pro Třinec
Prodej ostravských hutí se stal významným tématem pro média a politiky až v posledních týdnech, podle informací týdeníku Euro se však o něm jedná již od podzimu loňského roku. Dalším náznakem stahování Mittalova impéria z Česka byl loňský prodej podniku Válcovny plechu Frýdek-Místek. Firmu se specializací na výrobu elektrotechnických plechů koupil v prosinci polský Stalprodukt.
ArcelorMittal potřebuje prodat několik evropských závodů včetně toho ostravského, aby mohl koupit obří italské ocelárny Ilva; za zády má totiž antimonopolní orgán Evropské komise. Zájemců je hned několik. Záleží na tom, zda z pohledu vlády a zaměstnanců jsou vhodným kupcem čínské nebo ruské ocelářské koncerny. Z domácích hráčů má podle informací týdeníku Euro zájem skupina Moravia Steel, kterou nepřímo vlastní Tomáš Chrenek, Ján Moder, Evžen Balko a Mária Blašková.
Moravia Steel vlastní již od roku 1996 druhého velkého výrobce oceli v Česku -Třinecké železárny. Zdroje týdeníku Euro se shodují, že česko-slovenští vlastníci se o svůj podnik starají mnohem seriózněji než Mittalové o ostravské hutě. Lze si tipnout, že politici a odboráři budou preferovat firmu Moravia Steel jako ideálního kupce. Premiér Andrej Babiš se v tomto duchu vyjádřil již před dvěma týdny.
Co se týká ruských ocelářů, v Česku již dříve působil koncern Evraz spjatý s oligarchou Romanem Abramovičem. V roce 2005 koupil za sedm miliard korun menší ostravské hutě Vítkovice Steel.
Moc slavně to však nedopadlo. Evraz v dubnu 2014 firmu prodal neprůhledné skupině východoevropských investorů skrytých za kyperskými schránkami. Noví vlastníci o rok později skončili s výrobou oceli, udrželi jen provoz válcovny i výrobu ocelových plechů.
Oprášené plány na integraci
Pokud se vlastníkem opravdu stane Moravia Steel, bude to znamenat symbolický návrat do doby před příchodem indické ocelářské dynastie do českého hutnictví. Ještě na jaře roku 2002 politici hovořili o vzniku Českého ocelářského holdingu, který by spojil tehdejší Novou huť, Vítkovice Steel a Třinecké železárny. O pár měsíců později se však nechali okouzlit nabídkou Lakšmího Mittala a plány na integraci hutí skončily v koši.
Pokud popustíme uzdu fantazii, můžeme dodat, že sjednocené ocelárny z Moravskoslezského kraje by byly ideálním vlastníkem aspoň části dolů OKD. Ty jsou dnes znovu v majetku státu, který počítá s ukončením těžby do roku 2023. Právě kvalitní černé uhlí z místních dolů je pro dlouhodobé udržení výroby oceli v Česku klíčové.
Bezprostředně po převzetí majority ze strany indického ocelářského magnáta začala Nová huť vytvářet miliardové zisky. ArcelorMittal potřebuje prodat několik evropských závodů včetně toho ostravského, aby mohl koupit obří italské ocelárny Ilva.
GRAF
Hospodaření ostravských hutí Čistý zisk společnosti ArcelorMittal Ostrava (býv. Nová huť), v mil. Kč
ZdROj: justice.cz – Obchodní rejstřík
O autorovi| David Tramba tramba@mf. cz
