Poslanec, který rezignoval na svůj mandát pár dnů po zvolení
Připomenutí listopadu 1989 připravila nejvýrazněji a nejkomplexněji skupina bývalých studentů pod hlavičkou Společnost 89. Jejím předsedou byl Jan Bubeník, jeden ze studentů, kteří byli kooptováni do Federálního shromáždění. Narozdíl od většiny ostatních studentských vůdců nepocházel ani z disidentského prostředí, ani se nezapojoval před listopadem do studentských iniciativ, ani aktivně nevyužíval SSM jako záštitu třeba pro vydávání vysokoškolského čas opisu. Byl obyčejným studentem medicíny, který se neobyčejně dobře chopil příležitosti. Tento talent mu vydržel. Minulý týden nastoupil jako konzultant do české pobočky společnosti Korn/Ferry International, což je celosvětově jedna z největších headhunterských firem vyhledáva jících lidi do nejvyšších pozic.
Jan Bubeník (31) vyrůstal v Mariánských Lázních v rodině tělocvikářů. Otec kromě učitelství běhal přes překážky a matka vrhala koulí. Jeho babička a strýc Milan Holeček byli výborní tenisté. Sport Jana Bubeníka hodně ovlivnil, ale na konec se rozhodl studovat medicínu. „O revoluci jsem byl ve čtvrťáku na medicíně. Za studentské hnutí jsem byl kooptován do Federálního shromáždění a do parlamentu jsem znovu kandidoval za Občanské fórum ve volbách v roce 1990. Byl jsem zvolen, ale rezignoval jsem na funkci - odjel jsem studovat angličtinu na Kalifornskou univerzitu do Los Angeles a vrátil se zpátky do čtvrtého ročníku na medicínu.
Fakt, že místo poslanecké práce cestoval po světě a věnoval se sám sobě, mu vyčítal jeho kolega z Celostátního studentského koordinačního centra Martin Mejstřík. „Myslel jsem si tenkrát, že historická úloha studentstva skončila a že je tř eba, abych získal nějakou kompetenci. Studium angličtiny mi ohromným způsobem otevřelo svět, jako když přejdete z černobílého do barevného vidění. Najednou jsem měl přístup ke spoustě informací a mohl jsem komunikovat s lidmi ze světa. Ame rika mi obecně přišla jako hrozně zajímavá země, každý si v ní může tu svoji Ameriku najít, vzpomíná Bubeník na rok 1990.
Rezignaci na poslanecký mandát vzápětí po volbách Bubeník jako podvod na voliče nevnímá. „Občanské fórum mě přesvědčilo, že je potřeba, aby známé tváře byly účastné v kampani. Stejně jako já jednal třeba Šimon Pánek. Možná to nebylo úplně nejčistší , ale podvod na voličích to nebyl, protože vláda za dva roky udělala to, co jsme voličům ve volební kampani slibovali.
Medicínu nedokončil a na živnostenský list začal poskytovat poradenské služby. „Obracely se na mě americké korporace, které se chtěly etablovat ve středoevropském regionu. Pomáhal jsem třeba hollywoodským studiím se strategií, jak snížit procento pirátských kopií na videu. Zároveň jsem dělal hodně dobrovolnické práce ve výuce o volbách a demokratických ins titucích. S americkými neziskovými organizacemi jsem byl lektorem a pozorovatelem při volbách v Bulharsku, trénoval jsem opozici v Jižní Africe a v Zimbabwe před jejich prvními demokratickými volbami. V roce 1995 se dohodl s firmou, pro kterou v Čechách pracoval, že pro ni bude dělat na částečný úvazek v Denveru, kde bude moci zároveň studovat ekonomii na Coloradské univerzitě. Po dvou letech se vrátil do Prahy a nastoupil u firmy McKinsey & Company.
Od letošního prvního prosince nastupil k headhunterské firmě Korn/Ferry International. „Pomáháme klientovi definovat jeho personální potřeby a vyhledat mu vhodného manažera. Něco jiného je, když potřebujete nějakého ledoborce, aby urval kus trhu, a něco úplně jiného je, když má firma již pětinový podíl na trhu, hodně inve stovala a nyní potřebuje, aby se jí peníze začaly vracet. Čili hledá disciplinovaného člověka, který ořeže všechno tlusté a zaměří se na efektivitu provozu. Naturelem jde o úplně jiné typy lidí. V naší zeměpisné šířce je problém firmy většinou jasný, například řešení bankovních problémů je relativně snadné, není potřeba nic moc složitého vymýšlet. Problém je ale v lidech, kteří ho mají aplikovat, říká Bubeník. Domnívá se, že stále více generálních ředitelů bude hledat mezi svým i vrstevníky. „Podle mě tady bude brzy nastupovat do vysokých pozic moje generace, která chytla před deseti lety příležitost za pačesy, měla kliku v možnosti jít studovat do zahraničí, získala pracovní zkušenosti u nadnárodních firem. Nad naší generací zeje hrozné vakuum, nemáme nad sebou žádné mentory - generace našich otců se většinou již nestačila změnám přizpůsobit.
