Velcí hráči vstoupili do klíčového souboje
Nový rozměr trhu se službami se dostal v roce 1990 do našeho povědomí v podobě chlapíků, kterým se vzhledem k názvu zaměstnavatele, ale i pro charakteristické prvky uniformy začalo říkat černí šerifové. Jejich mateřská firma byla svého času hojně medializována, mimo jiné i kvůli specifickým, řekněme rovnou drsným metodám práce. Pod novým vedením působí černí šerifové na trhu dál, ovšem už jen jako jedna ze záplavy menších firem.
Sto let.
Proces vytlačování zasloužilých penzistů v uniformách závodní stráže z vrátnic podniků a institucí byl přímým důsledkem privatizace sektoru služeb a v modifikované podobě navazoval na tradici první republiky. Průkopníkem soukromých bezpečnostních služeb na území Čech a Moravy byla v období mezi válkami například firma Steiner, zaměstnávající bývalé policisty. Ve světě má tato činnost tradici delší a na severoamerickém kontinentu sahá až do roku 1850, kdy začal podnikat praotec soukromých oček Allan Pinkerton.
Mimochodem, společnost Pinkerton už dnes samostatně ne–existuje. Loni byla pohlcena švédskou Securitas AB, současnou světovou jedničkou v oboru. Skandinávie je evropskou kolébkou soukromých bezpečnostních firem. V ní, konkrétně v Dánsku, mají téměř stoleté kořeny také firmy Group 4 Securitas a Falck, které loni uskutečnily další nadnárodní fúzi a jsou druhým největším poskytovatelem bezpečnostních služeb na světě.
O šestnáct miliard.
Rozměr světového trhu soukromých bezpečnostních firem ilustruje loňský obrat dvou největších hráčů, který činil v přepočtu 74 a 102 miliardy korun, jejich celkový počet zaměstnanců pak dvě stě třicet tisíc. Tuzemská čísla jsou pochopitelně skromnější, nicméně dokládají, že jde o byznys se vším všudy. Letos dosáhl souhrnný obrat českých soukromých bezpečnostních služeb přibližně šestnácti miliard korun. Odhady celkové kapacity přitom mluví o dvojnásobném objemu.
Mrtvé duše.
Vůbec nejzvonivěji, a to i v mezinárodním srovnání, zní údaje o počtu tuzemských soukromých bezpečnostních služeb a jejich zaměstnanců. Ale v tom je právě potíž a zřetelný důsledek legislativně neujasněného postavení soukromé bezpečnosti v Česku. Jako bezpečnostní firma je zaregistrováno přes tři tisíce podnikatelských subjektů, které by měly zaměstnávat kolem padesáti tisíc pracovníků. Jaký je skutečný stav, nikdo přesně neví. Jisté je pouze to, že velká část firem činnost buď vůbec nevyvíjí, nebo ji vyvíjí fiktivně.
Pro druhou eventualitu existují dva hlavní důvody: První vyplývá z toho, že pojišťovny při uzavření smlouvy vyžadují zabezpečení ostrahy a vůbec bezpečnostní zajištění firmy. Za situace, kdy bezpečnostní služba je koncesovaná živnost jako každá jiná, lze fiktivním zřízením „esbéesky významně ušetřit. Druhá možnost je dobře známá tunelářům. Co nepoberou poradenské, marketingové, distribuční a public relations spřátelené společnosti, může vytáhnout z podniku bezpečnostní firma zřízená jenom proto, aby přes ni tekly peníze.
Ačkoliv se tyto lukrativní černé formy podnikání pravděpodobně nikdy nepodaří stoprocentně vyřešit, významný pokrok při čištění trhu se očekává od zákona o soukromých bezpečnostních činnostech. Ten je u nás v plánu od vzniku společného státu, ale až nyní se zdá, že by mohl spatřit světlo světa (viz Třetí pokus na straně 16).
Despekt.
Uvedené excesy a kovbojské pojetí práce v podání některých firem na počátku devadesátých let jsou zřejmě příčinou jistého despektu veřejnosti vůči pracovníkům soukromých bezpečnostních firem. Ve skutečnosti jejich činnost evidentně zvýšila standard
především ve fyzické ostraze
majetku a osob, v technických bezpečnostních systémech i v přepravě a zpracování peněz. Špatně kvantifikovatelný, nicméně nepopiratelný je význam snižování rizik škod a dodatečných nákladů pro efektivnost podniků ve výrobě i službách. V neposlední řadě jsou „esbéesky součástí institucionálního zajištění veřejného pořádku a osob.
V podání klíčových firem jsou to velké, na řízení náročné podniky, které představují i národohospodářsky důležitý segment služeb. Tuzemský lídr Group 4 Securitas se letos přiblížil jedné miliardě korun obratu a s 3300 pracovníky je 27. největším českým zaměstnavatelem. Jsou–li pro evropský trh bezpečnostních služeb odhadována tempa růstu pět až sedm, a pro USA dokonce devět procent ročně, pak minimálně stejnou, ale pravděpodobně ještě vyšší dynamiku očekávají odborníci i od českého trhu.
Případ Fenix.
Abychom nebyli napadeni z lakování skutečnosti, nelze pominout závažnou nepříjemnost, která se před lety přihodila firmě Fenix. Jejím pracovníkům se při přepravě peněz do banky podařilo „nechat zmizet pětadvacet milionů korun. Šéf Fenixu Karel Klvaňa o tom pochopitelně nerad hovoří. Faktem však je, že šlo v rámci SBS o jediný velký případ zpronevěry, který měl ten pozitivní důsledek, že přispěl ke zdokonalení systému přepravy hotovosti. Fenix mimoto škodu uhradil i s úroky, aniž by ztratil dynamiku růstu. Přitom jde o českou společnost, za níž nestojí silný zahraniční kapitál.
Guarding.
Je zajímavé, ale pochopitelné, že existence soukromých bezpečnostních služeb je nejintenzivněji vnímána přes okrajové stránky jejich činnosti, jako například osobní ochranu, bodyguarding. Přičemž tato činnost znamená pro ekonomické výsledky nula nula nic a velké firmy si najímají ochránce ad hoc. Hlavní význam má osobní ochrana pro prestiž firmy, takže například Fenix marketingově využívá toho, že se službami jejích ochránců (pět set korun na hodinu a výš) byl spokojen David Copperfield, Tom Cruise, Claudia Schifferová i Erich von Däniken.
Velké univerzální bezpečnostní služby po celém světě ale živí jiná forma guardingu – fyzická ostraha objektů. V předních českých firmách – konkrétně v Group 4, Fenix a Securitas ČR na ni připadá šedesát až pětasedmdesát procent obratu. Přičemž od pracovníků ostrahy se neočekává vrcholné ovládání bojových umění a střelby, ale spíše svědomitost, smysl pro pořádek a také slušné vystupování
Kouzlo uniformy.
Šéf Group 4 Michal Fábera v této souvislosti upozorňuje, že všude na světě tvoří „gró pracovníků bezpečnostních služeb určitý mix lidí, kteří se doplňují svými přednostmi a mantinely: Bývalí policisté, zvyklí na vysoké pravomoci, s jejichž ztrátou se mnohdy těžce vyrovnávají, ale kteří zároveň mají samostatné myšlení a často i kriminalistickou zkušenost. Vojáci, kteří jsou přesní při plnění pokynů a mají návyk plánovat si činnost, ale podobně jako policisté hůře nesou ztrátu formálně delegované autority a prestiže. Z lidí, kteří nesloužili v ozbrojených složkách, přicházejí do bezpečnostních služeb často lidé od dráhy nebo číšníci, zvyklí na směnný provoz a styk s lidmi. Pochopitelně, že v SBS se z řady důvodů objevují také lidé z jiných oborů. Typologicky je však jasné to, že v terénu se lépe uplatní disciplinovaný člověk než hledač dobrodružství. O tom ostatně svědčí i věková struktura. Například v Group 4 Securitas dnes tvoří dvě třetiny zaměstnanců lidé od čtyřiceti do pětapadesáti let. „Zaměstnání bezpečnostního pracovníka se postupně stává seriózním povoláním, konstatuje Fábera, „je to jistý posun proti průkopnickým dobám na počátku devadesátých let, kdy byla veřejností práce bezpečnostního pracovníka vnímána jako epizoda z akčního filmu a uchazeči o místo se z valné většiny rekrutovali z mladších ročníků.
Na hraně.
Velké renomované firmy dosahují při ostraze objektů ceny kolem sta korun za strážného na hodinu a žehrají na dumpingovou konkurenci malých firem, které jednak nezaručují kvalitu, jednak zřejmě neplatí daně. Nízkou marži do určité míry vyvažuje poměrná stabilita a dlouhodobost kontraktů. Fakt ale je, že ostraha objektů je činnost vysoce náročná na osobní náklady a současné ceny jsou na hranici únosnosti. Generální ředitel Securitas ČR Michal Kuník dokonce tvrdí, že vzhledem ke schválenému zvýšení minimální mzdy hrozí, že by se při uvedených cenách mohly bezpečnostní firmy dostat do kolize se Zákoníkem práce. Za úsilím o přijetí zákona pro bezpečnostní služby tkví tedy zřejmě i zájem vyčistit trh a zvednout ceny. Kuník tvrdí, že odpovídající by bylo 140 korun na hodinu.
Cash logistika.
Klasická ochrana majetku a osob zřejmě ještě dlouho zůstane gruntem činnosti soukromých bezpečnostních služeb. Ve světě i v Česku se však nejdynamičtěji rozvíjejí sofistikovanější a investičně náročnější činnosti, související jednak s technologickým pokrokem, především rozvojem elektroniky, jednak se snahou bank a dalších velkých firem o snižování vlastních nákladů. Jde o komplexní bezpečnostní zajištění objektů (elektronické bezpečnostní, protipožární a hasicí systémy, monitoring, pulty centralizované ochrany…) a o takzvanou cash logistiku. Pod tímto pojmem se skrývá vlastně uzavřený řetězec pohybu hotovosti, zahrnující nejen vlastní distribuci peněz, ale i zpracování bankovek (počítání včetně odhalování falzifikátů), skladování (trezory), výměnu a distribuci mincí, předávání informací o výsledcích zpracování, doplňování bankomatů.
Vysoká investiční náročnost této činnosti (pancéřované vozidlo stojí kolem dvou milionů, středisko zpracování hotovosti, takzvaná počítárna peněz, desítky milionů) je vyvážena vazbou na velké zákazníky – především banky a obchodní řetězce. Hlavní potenciál trhu soukromých bezpečnostních služeb je nyní zde. Group 4 Securitas jenom při přepravě a zpracování hotovosti dosahuje obratu kolem dvou set milionů korun a její pozice současné bezkonkurenční české jedničky vyplývá do značné míry právě z toho, že nejen včas rozpoznala důležitost nemalých investic do těchto činností, ale byla schopna je také realizovat.
Kariéra.
Jako v každém mladém oboru nejsou ani v SBS výjimečné strmé kariéry. Michal Kuník (36), vzděláním elektrotechnik a bývalý zaměstnanec Telecomu, nastoupil v roce 1992 do firmy Securiton International ČSFR v rámci výběrového řízení a od řadového pracovníka centrály nouzové služby to dotáhl na oblastního ředitele. Když v roce 1998 firmu Raab Karcher Securiton ovládla Securitas AB, vybrala si Kuníka za generálního ředitele s tím, že má za úkol dotáhnout se na českém trhu na Group 4.
Příběh doktora Fábery (49) zní takřka beletristicky. Učitel angličtiny se v roce 1990 rozhodl založit jazykovou školu. V kavárně potkal jistého Angličana, který mu řekl: „Jazykových škol je moc, já vás zaměstnám v bezpečnostní službě. Angličan se jmenoval John Miller a majitel firmy Group 4 Securitas Jorgen Philip Sorensen ho vyslal do Československa, aby zde založil dceřinou společnost. V roce 1994 filolog Fábera vystřídal Millera na postu generálního ředitele a dnes je uznávanou autoritou v oboru.
Lámání chleba.
Oba muži stejně jako Klvaňa a další šéfové velkých bezpečnostních firem se nyní střetávají v přímém manažerském souboji. To, co jejich mateřské firmy uskutečnily v globálním měřítku, by měli zopakovat na českém trhu. Na prodej je Bankovní ochranná služba (BOS), po Group 4 druhá nejsilnější firma v přepravě a zpracování hotovosti (viz Do měsíce z domu).
Znalci trhu považují za favority obě zahraniční firmy – Group 4 a Securitas ČR – přičemž řada z nich tvrdí, že Group 4 je už s vlastníkem BOS – Komerční bankou – dohodnuta. Doktor Fábera to pochopitelně odmítá. Třetí vzadu, Fenix, má horší pozici v tom, že se neopírá o silné zahraniční kapitálové zázemí. Pokud zvítězí Group 4, získá v oboru přepravy a zpracování hotovosti určitě dvě třetiny, možná až tři čtvrtiny trhu a její postavení minimálně v této oblasti už těžko někdo jiný ohrozí. Zvítězí–li Securitas ČR, potvrdí expanzi z posledních dvou let a přiblíží se Group 4 na dohled. Totéž platí o Fenixu a dalších zájemcích. Třetí eventualitou je, že akvizicí BOS vstoupí na český trh některá zahraniční firma, která by se tím rázem dostala mezi nejsilnější.
Akvizice Bankovní ochranné služby má pro poměry na trhu soukromých bezpečnostních služeb zhruba stejný význam, jako kdyby se doma prodávala Komerční banka nebo Pražské pivovary. Potvrdí trend koncentrace, s nímž v budoucnu půjde ruku v ruce specializace v oboru. Ta je šancí i pro malé firmy, které na velké zákazníky nedosáhnou, ale mohou být životaschopné v regionu, při poskytování levnějších služeb méně náročným zákazníkům.
