Lubor Kos: Mým snem je Bugatti Royale

„Loni jsme vystavovali auta a motorky v hodnotě miliardy korun. Letos to určitě překonáme,“ říká Lubor Kos, zakladatel motoristické slavnosti nazvané Legendy. Před třemi roky to byla skromná akce na jedno odpoledne. Loni ji navštívilo v areálu bohnické nemocnice už 32 tisíc lidí a trvala dva dny.

Autosalony v Česku v posledních letech skomíraly, ten nejznámější brněnský se letos nebude konat vůbec. Jak jste přišel na to, že vystavovat automobily a motocykly by mohl být dobrý byznys?

Tak byznys to teprve bude. V Legendách máme nainvestováno zhruba pět milionů a druhý ročník byl produkčně lehce v minusu. Stále jsme v rovině investice. Ale projektu maximálně věřím. Oceňují ho i vystavovatelé, protože náš přístup je opravdu jiný. Je to vlastně podobné jako s hudebním festivalem. Když ho začnete budovat, trvá obvykle tři až pět let, než se dostanete na nulu. Pak teprve začne vydělávat.

Ovšem i mnohé hudební festivaly v minulých letech stejně jako autosalony postihly zlé časy…

Máte pravdu. Byl tady velký boom. Hudební festivaly se konaly pomalu v každé vesnici, pak to rychle skončilo. My jsme neuvěřitelně pracovitý národ. Jen mám pocit, že máme tendenci vrhnout se po hlavě na to, čeho je zrovna nejvíce. Proto tady kromě jiného najednou bylo nejvíce hudebních festivalů na hlavu. Každý měl pocit, že je produkční, stačilo jen pronajmout louku od kamaráda, obvolat pár kapel. Nebylo divu, že hodně lidí na tom prodělalo velké peníze.

Kdy jste s projektem Legendy začal?

Všechno mě napadlo před šesti lety, inspiroval mě slavný anglický Salon Privé. Ten se pořádá každoročně v zahradách Blenheimského paláce v hrabství Oxfordshire. Jsou tam představována výjimečná auta – dvacet historických a dvacet hypersportů. Řekl jsem si, že by nebylo špatné něco podobného udělat u nás.

Akci pořádáte v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice. Proč zrovna tam?

Hledal jsem v Česku vhodné místo přes dva roky. Stále jsem měl před očima obraz zámku se zahradou. Pak mě ale napadlo, že by to nemusela být jen statická výstava, mohlo by se při ní s vystavenými vozy i jezdit na trati. A došlo mi, že bohnická nemocnice je ideální. Je tam trávník i asfaltové cesty, budovy mají nádhernou architekturu, byť jsou některé zanedbané. Navíc jsem to tam dobře znal, spolupracoval jsem s lidmi, kteří tam pořádají festival Mezi ploty.

Při nultém ročníku jste představili pět desítek vozů, loni už 728 aut a 289 motorek. Jak jste je do areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice umístili?

Snadno, areál je rozlehlý, má celkem 64 hektarů. Dostali bychom jich tam mnohem více, tak o pět set. Ale řekli jsme si, že maximum bude tisíc aut. K tomu číslu směřujeme v letošním roce.

Pro nemocnici musí být vaše výstava, během níž se jezdí i na uzavřené jeden a půl kilometru dlouhé trati, pořádná zátěž. Jak to, že na spolupráci s vámi kývla?

Nemocnici jsem oslovil před čtyřmi lety. Po třech měsících jednání jsme se shodli na pravidlech hry. Platíme komerční nájem za využívanou plochu, není to malá částka. Shodli jsme se na tom, jak zajistit bezpečnost a provoz výstavy, aby nenarušovala chod nemocnice. Nejsme hudební festival, hluková zátěž je minimální. Na nultém ročníku bylo několik stovek lidí, první v roce 2014 navštívilo 18 tisíc lidí, loni 32 tisíc. Vše už prověřil čas.

Takže žádné výtky od pacientů, lékařů?

Naopak. Mám radost, že jsme našli společnou řeč. A to nejen s panem doktorem Hollým, který nemocnici vede a je světová kapacita v oboru psychiatrie, ale i s pacienty. Ti s volnějším režimem si akci užívají. Každý rok navíc nemocnici sami podporujeme darem. První rok to byla sanitka Volkswagen Transporter, druhý rok jsem upravili komunikace za stovky tisíc korun plus jsme jim dali navigační systém. Letos to bude zhruba 80 laviček. Zvažujeme i centrální rozhlas, který tady chybí.

Kdo u vás vystavuje?

Z těch tisíce loňských exponátů bylo zhruba šest stovek v privátním držení. Byla to hlavně auta a motocykly od soukromníků, třeba od Tomáše Herverta, který má největší sbírku závodních vozů Škoda. Dále od pana Jírovce, spolumajitele Inveltu, ten má také zajímavou sbírku závodních vozů. Exponáty máme často i z technických muzeí, těch je v republice přes padesát. Téměř každá značka má svůj klub, spolupracujeme také s nimi. Většina těch skvělých lidí nám auta nebo motorky přiveze ve čtvrtek nebo v pátek. My exponáty následně nastavíme na louky. O víkendu pak probíhá výstava a v neděli večer všechno odjíždí. Mnozí vystavovatelé to často berou tak, že jedou jen na další sraz.

Letos proběhne třetí ročník. Máte pořád co vystavovat?

To je jako s hudebním festivalem, ten má každý rok jednu perlu v podobě hlavní kapely, ale jinak je v podstatě stejný. Totéž platí i u Legend. Neměníme vše, jen zhruba třicet procent. Naše výstava je takové jedoucí muzeum. Zhruba polovina lidí se nám hlásí sama, stejně tolik sběratelů ale oslovujeme my. A to i v zahraničí. Třeba z jedné německé privátní sbírky jsme přivezli tři skvostné vozy Audi – originál S1, originál A2 rallyový a homologační Sport Quattro, jeden z pětisetkusové série. Co vůz, to deset až dvacet milionů korun.

Na kolik vás přijde dovézt takové auto?

Tak v průměru na 150 až 200 tisíc korun. Platíme tedy dopravu, pojistku, řidiče, štáb, popřípadě ubytování a mnohé další, neplatíme půjčovné. Snažíme se přivézt ty zahraniční exponáty na bázi toho, že to je podpora naší akce.

Jak velký máte rozpočet?

V současnosti kolem dvanácti milionů korun, ideální by byl mezi 20 až 25 miliony korun. Pak bychom si mohli dovolit nejzajímavější kusy z celé Evropy. Mým snem je přivézt Bugatti Royale z francouzského muzea v Mulhause. Odhaduje se, že má hodnotu půl miliardy korun. Nebo nějakou starší formuli 1, třeba značky Ferrari, která by se na naší trati také projela. Jenom to by ale přišlo zhruba na pět milionů korun.

Na Legendách jsou početně zastoupeni importéři automobilových značek, velký prostor tu má i Škoda, vystavují zde novinky. Jak se vám podařilo je přilákat?

Přehlídka Legendy nejsou jen výstava, je to i jinak pojatý autosalon. Proto jsme pro importéry zajímaví. Vedle novinek u nás většina z nich představuje i něco z depozitu. Opravdovou legendu nebo přivezou osobnost spjatou se značkou, například Johna Hauglanda, Juhu Hänninena nebo Tomáše Engeho. A je to pro ně zajímavé i finančně. Na brněnském autosalonu stály velké expozice tři až patnáct milionů korun, i to vedlo k umrtvení této akce. U nás se pohybujeme o nulu níže, od 250 tisíc do 1,5 milionu korun. Začali jsme s pěti importéry, třeba Subaru a Mercedes-Benz nám věřily hned od počátku, loni už jich bylo třináct a jejich počet letos stoupá.

Lze vůbec takovou výstavu pojistit?

Loni jsme vystavovali auta a motorky v hodnotě jedné miliardy korun. Pojistila nás nakonec Česká pojišťovna, která se stala i partnerem výstavy. Pojistka je nejvyšší v historii pro takový typ akce. Pohybuje se ve výši desítek milionů korun. I proto příprava Legend připomíná vojenské cvičení. Všechno musí klapnout. Natahujeme kilometry kabelů, stavíme ploty, zábrany, jsou tady desítky hlídačů se psy. Organizační a produkční tým naroste na sedm set lidí. A vše neustále rozšiřujeme a vylepšujeme. Letos čekáme již čtyřicet tisíc návštěvníků.

Čtěte také: