Dostupnost úvěrů pro firmy by se kvůli očekávanému ekonomickému zpomalení neměla výrazně zhoršit. Jak ale klesne poptávka firem po úvěrech, budou se muset banky více prát o ty, které si budou moci půjčku dovolit, říká Luděk Niedermayer, ekonomický expert auditorské a poradenské společnosti Deloitte a předseda vědeckého grémia České bankovní asociace.
Foto: Jakub Stadler
Ohledně dalšího ekonomického vývoje panuje dnes velká nejistota. Právě nejistota z budoucnosti přitom vedla po vypuknutí finanční krize k prudkému propadu firemního úvěrování. Dá se i teď čekat, že se firmám zhorší dostupnost úvěrů?
Ty dvě situace se nedají moc srovnávat. V roce 2008 prudce posílila koruna, což mělo dopad na stabilitu a ziskovost exportních firem. Pak přišel během několika týdnů kolaps. Pád Lehman Brothers celou situaci dál výrazně zhoršil. Takže se vůbec neodehrávalo to, co teď, kdy se dlouhé měsíce spekuluje, jestli ekonomiky zpomalí a jak. Firmy si dnes nestojí špatně, ale ve vzduchu je obava z něčeho, co ani neumím pojmenovat. Existují scénáře, ve kterých je úplně jedno, jak budou vypadat banky, protože ten problém bude mnohem větší. A na druhé straně jsou prognózy, které mluví jen o viditelném zpomalení ekonomiky. Díky krizi jsou ale banky a firmy na špatné scénáře připraveny. Takže reakce bank by vypadala trochu jinak. Nebyla by asi tak razantní, i když se jejich chování bude lišit firma od firmy.
Banky říkají, že po finanční krizi omezily úvěrování i proto, že do té doby zdravé firmy najednou v novém prostředí začaly vypadat mnohem rizikověji. Bude očekávané zpomalení znamenat zhoršení finanční situace podniků?
Z pohledu propadu úvěrů by ani ekonomický pokles srovnatelný s rokem 2009 nebyl tak dramatický. Spousta rizikových sektorů, jako třeba nemovitostní development, už z úvěrového portfolia bank vypadla. U firem ze zpracovatelského průmyslu bude záležet na tom, jak se jejich trhy budou vyvíjet a jakou si třeba mezitím vybudovaly hotovostní rezervu. Firmy se přizpůsobily poklesu tržeb a banky si lépe nastavily své postupy a toleranci rizika. Ale zase když se kvůli krizi firma zmenší, tak i úvěrová angažovanost banky musí odpovídat tomu, jak ta firma vypadá.
Zpracovatelský průmysl je příkladem oboru, který táhl českou ekonomiku z recese, ale jeho objem úvěrů se od pokrizového propadu v podstatě nezvýšil. Čím se to dá vysvětlit?
V řadě případů je to proto, že firmy úvěry nepotřebují. Vytvářejí si jiný poměr vlastních zdrojů a úvěrů. Tempo investic se začalo oživovat až na přelomu let 2010 a 2011, ale nebyly to žádné velké investice, ale spíše šlo o obnovu, třeba IT.
Je to pro ekonomiku dobrá zpráva, že firmy prosperují i bez nových půjček?
Z pohledu stability ekonomiky je to dobré, protože firmy nejsou na úvěrech tak závislé. Ale zase pokud neinvestují, je to pro ekonomiku špatné. Bylo by lepší, kdyby se firmy zvětšovaly, rozšiřovaly produkci a zaměstnávaly více lidí. Ta nynější nejistota navíc investiční aktivitu dál utlumí.
Jak se přizpůsobily pokrizové situaci banky?
Banky hodně před krizí vycházely v hodnocení rizika z matematicko-statistických modelů. Jenže minulost není vždy tím správným zdrojem pro předpovědi budoucnosti. Do krize vstupovaly banky s modely nastavenými na situaci dlouhodobého stabilního růstu a nízké inflace. V roce 2009 jim realita naprosto přestala odpovídat. Teď jsme v situaci, kdy modely už nějaké typy šoků zohledňují, což je dobrá zpráva. Ale pořád vycházejí z minulosti. Takže odvětví, v nichž banky utrpěly největší ztráty, nyní určitě nejsou populární, i když je třeba příští krize postihne relativně málo.
Reagovaly banky i změnou podmínek pro poskytování úvěrů?
Tam jsou dvě roviny. Banky se kvůli snižování nákladů snaží co nejvíce aktivit zautomatizovat pomocí procesů. Proto se třeba více spoléhají na modely. To vede k tomu, že firmy z odvětví, na kterých banky prodělaly, mají nyní větší problém získat úvěr. Na druhé straně velká lekce z krize je, že v komerčním bankovnictví je třeba se více spoléhat kromě modelů i na zdravý rozum. Ten často zastaví věci, které v modelech mohou vypadat dobře, ale neměly by se dělat. Někdy zase naopak podpoří to, co z modelů tak dobře nevychází, ale má dobrou perspektivu.
Může se nějak hrozící bankovní krize v eurozóně přenést do Česka prostřednictvím zahraničních matek tuzemských bank?
České banky stavěly 10 let svou důvěryhodnost na tom, že jsou součástí velké nadnárodní skupiny. Teď je trochu módou říkat: „My se skupinou nemáme nic společného, podívejte se na naše čísla, jsou dobrá.“ Některé banky v eurozóně mohou kvůli odpisu dluhů dostat do situace, kdy nebudou mít dostatek kapitálu. Kombinace toho, že budou potřebovat získat dodatečný kapitál, a celkové slabosti ekonomiky povede k větší obezřetnosti při poskytování úvěrů. Čistě hypoteticky, kdyby v Česku měla dceřinou společnost nějaká španělská banka, která by viděla domácí ekonomické problémy, tlačila by na svou českou dceru, aby byla přísnější při hodnocení úvěrů.
Bylo by takové omezování ze strany zahraničních matek rozumné, když jim české banky vydělávají slušné peníze?
Česká ekonomika je masivně navázána na ekonomiku eurozóny. Pokud zpomalí eurozóna, promítne se to i v Česku. Takže když bude jasné, že eurozóna bude stagnovat, i čeští bankéři to budou muset zohlednit. Ne proto, že jim to jejich matky nařídí, ale proto, že to tak bude správné.
Evropské banky dostaly tři čtvrtě roku na to, aby sehnaly chybějící kapitál. Může to znamenat zdražení zdrojů pro české banky, a tedy i růst úrokových sazeb u úvěrů?
Rychlost, jakou banky budou muset kapitál navýšit, není pro klienty bank dobrá zpráva. Evropské banky si budou muset velmi rychle rozmyslet, jakým dílem mají splnit nové kapitálové požadavky získáním nových zdrojů a jakým dílem omezením úvěrování. To ale český úvěrový trh moc neovlivní. V dohledné době spíše budeme čelit tomu, že jak ekonomika zpomalí, bude klesat její úvěrovatelnost. Ale banky mají nějak nastaveny obchodní plány, které je mají dovést k požadovaným ziskům. Takže se dá čekat ještě větší bitva mezi bankami o ty firmy, které jsou úvěrovatelné.
Banky budou muset čelit zpomalení ekonomiky a zároveň se přizpůsobit přísnějším bankovním pravidlům, známým jako Basel III, které jim poskytování, zejména rizikovějších, úvěrů prodraží. Co to může znamenat pro firmy?
Poměrně málo, protože české banky mají dost kapitálu a v dobré struktuře. Kapitálová přiměřenost je dobrá i podle nových pravidel. Z hlediska dostupnosti úvěrů to tedy nebude znamenat nic významného. Dokonce z hlediska finanční síly je úvěrová schopnost bank větší, než co ekonomika může reálně absorbovat.
Luděk Niedermayer (45)
Vystudoval odbornou matematiku na brněnské Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně (nyní Masarykova univerzita). Plných 12 let zasedal v bankovní radě České národní banky, od roku 2000 na pozici viceguvernéra. Jeho mandát vypršel v únoru roku 2008. V říjnu téhož roku se stal ředitelem oddělení Consulting v poradenské a auditorské společnosti Deloitte. Od března 2010 je také předsedou vědeckého grémia České bankovní asociace.
Nicméně nová pravidla sníží výnosnost investic akcionářů bank, kteří na to budou muset nějak reagovat.
To je závažný problém. Banky budou muset mít víc kapitálu, budou mít zakázány některé operace a do toho ještě ekonomiky porostou pomaleji. Z toho plyne, že cena bankovních akcií bude nižší než v minulosti. Kdyby se pak stalo, že investoři nebudou mít zájem o bankovní akcie, bude bankám chybět kapitál a dala by se čekat i nějaká vlna restrukturalizace bankovnictví a možná i omezení konkurence na trhu. Ale je otázka, jak se bude vyvíjet výnosnost ostatních aktiv. Možná, že na Západě bude obecně výnosnost kapitálu nižší než v minulosti. Pak bankovní akcie nebudou vypadat tak špatně.
Změní se nějak obchodní model bank v tom, že budou třeba podmiňovat poskytnutí úvěru přesunem platebního styku a nákupem jiných služeb u dané banky?
To se už děje a bude se dít. Do jaké míry bude tento trend postupovat, bude záležet na konkurenci mezi bankami. Na druhou stranu banky potřebují dělat obchody. Z toho plyne, že dobří klienti nakonec budou ti, kteří si budou moci vybírat.
