Fiskální politika nebo bankovní unie jsou pro voliče stále složitá a těžko uchopitelná témata, která je potřeba jim vysvětlit. „Nejde o to, že se ze dne na den z posledního občana ve vísce s dvacetiprocentní nezaměstnaností stane takzvaný eurohujer. Funguje to u lidí, kteří o to mají zájem, ale dostávají dosud zkreslené informace,“ říká lídr TOP 09 a STAN pro evropské volby Luděk Niedermayer.
Následujících pět let by nemělo být obdobím revoluce, pokud se samozřejmě ve světě nestane nic dramatického. Architektura EU se změnila do značné míry v důsledku ekonomické krize. Vzniklo nepřeberné množství regulací i dalších dokumentů, jako je Barnierova iniciativa plynoucí z práce Liikanenovy komise ohledně struktury komerčních bank. Podle mě je klíčové uvést kvalitně tyto věci v život. Nejenom v Evropě, ale i u nás vidíme mnoho legislativních záměrů, které jsou prohlasovány, ale pak neplní svůj účel.
Dále je důležitá reakce na aktuální vývoj. Konec konců příkladem nám může být právě oblast ekonomiky. O změnách v roli Unie v některých jejích částech, se mluvilo posledních deset let, ale nikdy nepřišla dostatečná politická podpora. Realita je taková, že největší změny přicházejí s vnějšími tlaky. Když nyní vidíme chování Ruska, je to nepochybně věc, nad kterou se EU musí zamyslet a přijít s odpovědí. Ne v horizontu týdnů, ale z hlediska obecného fungování EU. Další takový faktor je vývoj na severu Afriky, jehož důsledkem je zvyšující se imigrace. Ta má vliv nejen na země jižní Evropy, ale na EU jako celek.
Evropská unie prochází v posledních letech poměrně turbulentním obdobím. Jak by podle Vás měla EU vypadat za příštích pět let?
Mluvil jste o ekonomice, která je Vám jako bývalému viceguvernérovi České národní banky jistě nejbližší. V této oblasti ale Evropský parlament nemá příliš mnoho pravomocí. Co konkrétně může europoslanec udělat?
V řadě diskuzí například k bankovní unii sehrával europarlament poměrně významnou roli. V médiích je diskutovaná celková architektura, která se většinou oproti původnímu návrhu příliš dramaticky neliší, i když zrovna v případě bankovní unie vypadl pilíř společného pojištění vkladu. Ďábel je ale vždy v detailu. Lidé, kteří jsou kvalifikovaní posoudit konkrétní detaily regulace, mohou vznášet v rámci frakce podněty na změny a také se mohou podílet na procesu sladění názoru mezi Radou a Parlamentem. Vrcholná architektura je jedna věc, ale ta je naplněna velmi složitými technickými normami.
Fiskální pakt nesmí být jen symbolem
Podívejme se nyní na Váš program. Ten byl schválen již na konci minulého roku, tedy v době, kdy se o Vás ještě jako o lídrovi TOP 09 a STAN nemluvilo. Předpokládám tedy, že jste vliv na vytváření tohoto programu neměl. Vidíte v něm něco, co tam z Vašeho pohledu chybí nebo s čím nesouhlasíte?
Než jsem se rozhodl, jestli bych do toho eventuálně šel, tak jsem si samozřejmě program důkladně prošel. Pro mě jsou důležité tři dimenze. První je u nás nepopulární evropanství. Z programu je vidět, že TOP 09 se profiluje jako strana, která rozumí tomu, co je to Evropa, co pro nás znamená a nijak v tom nemystifikuje, což u nás není úplně obvyklé. Je jí jasné, že naše budoucnost je evropská budoucnost a naopak ta evropská budoucnost je založená na budoucnosti států.
Druhá věc je ekonomická část, kde se TOP 09 jednoznačně staví kladně k ekonomické zodpovědnosti. Zatřetí, což není u ekonomů možná úplně obvyklé, jsou pro mne důležité záležitosti týkající se udržitelnosti životního prostředí. Ty považuji za jednu ze stěžejních agend a TOP 09 ji dobře pokrývá. Kdyby nebyla míra identifikace mezi mnou a programem TOP 09 dostatečně vysoká, tak bych do toho nešel.
V současné době je jednou z mediálně nejskloňovanějších ekonomických problematik otázka přijetí takzvaného fiskálního paktu. V jeho přijetí toho Evropský parlament příliš mnoho nezmůže. Nicméně Vy jako člověk veřejně jeho přijetí podporujete, což v současnosti dělá i nová česká vláda. S tím musíte být tedy spokojen…
Je to mnohem složitější, než jak to působí v médiích. Z fiskálního paktu se stala symbolická věc. Pro mě z nepochopitelných důvodů se pan premiér Nečas na poslední chvíli rozhodl, že ho nepodpoří. Upřímně řečeno se nic katastrofického nestalo, s Brity by stejně nikdo nepohnul. Nicméně to, že tato smlouva vznikla jako mezivládní dohoda, je nežádoucí, protože to zakládá vícerychlostní Evropu. Ta se na začátku zdála leckomu jako dobrý nápad, ale na konci může vzniknout něco, co je zejména pro malé země velmi nevítané ne-li nefunkční.
To je ale jen velmi malá část problému. Fiskální limity byly dřív vágně upravené v paktu Stability a růstu. Během krize to bylo přetaveno do fiskálního paktu, který je součástí dohody o koordinaci měnové unii. Ovšem kromě toho tuto oblast upravuje i takzvaný six-pack a two-pack, obsahující obdobná pravidla, A ty jsou řádnou součástí legislativy a v Česku platí. Chybí mi u nás diskuze o tom, co jsme už schválili a kam se koordinace politik posouvá. A pochopení toho, kam se požadavek na „odpovědnou fiskální politiku“ v důsledku zkušeností z minulých let v Unii posunul…
Říct jenom, že stahujeme náš nesouhlas a děláme to proto, že se nás to netýká, jak to dělá vláda, mi připadá jako zvláštní pozice
Vláda k přijetí paktu potřebuje podporu dalších poslanců, mluví se právě o TOP 09. Poté, co kabinet fiskálnímu paktu řekl ano, uvedl místopředseda strany Miroslav Kalousek, že by mělo být naše připojení spojeno s přijetím finanční ústavy. Hrozí, že by se připojení k fiskálnímu paktu mohlo ještě u nás zadrhnout?
Nejde jen o fiskální ústavu, ale o to, co přijetí Paktu znamená. Fiskální pakt vznikl za konkrétní situace, kdy eurozóna byla pod tlakem finančních trhů, a potřebovala tak přijít s něčím dostatečně razantním. Pakt byl proto od začátku designovaný tak, že se týká zemí eurozóny a zemí, které se k němu dobrovolně přihlásí. Pokud se země, jako je naše, nepřihlásí k jeho obsahu, a přistoupí k němu jen formálně, nemá na ni prakticky vliv.
Já s panem Kalouskem naprosto souhlasím. Říct jenom, že stahujeme náš nesouhlas a děláme to proto, že se nás to netýká, jak to dělá vláda, mi připadá jako zvláštní pozice. Podle mě bychom se měli přihlásit k těm pravidlům, a je to navíc o to snazší, jelikož ČR je zdá se už plní, tedy alespoň ta rozpočtová, kterých se vlády nejvíc bojí.
O fiskální ústavě probíhá diskuze už velmi dlouho, myslím si, že se stala obětí předčasných voleb. Když už se opoziční strany cítily silnější v tom, že vyhrají, uvědomily si, že fiskální ústava by pro ně byla něčím nadbytečným, omezujícím a nepříjemným. To je podle mě špatný úhel pohledu, protože odpovědnou fiskální politiku musí země dělat především kvůli sobě. Často se mluví o suverenitě fiskální politiky a odpovědnosti, nicméně vláda je suverénní a může dělat ve fiskální oblasti, skoro co chce, ale jsou to občané, kdo důsledky možných chyb nesou a jsou zodpovědní a zaplatí dluhy.
První věc je, že potřebujeme zodpovědnou fiskální politiku kvůli sobě, ale důležité pro nás je, aby ji prováděly i další země EU. Když se kterákoli z větších zemí, která je mimo jiné odbytištěm našich výrobků, dostane do problémů, my to také odskáčeme. Takže my bychom měli být ti, kdo by měl požadovat, aby to fungovalo. Proto bychom se k tomu měli přihlásit a požadavky plnit. Jen pak totéž můžeme chtít po ostatních…
Dokončení čtěte na EurActiv.cz
Čtěte také:
Evropské volby. Útok českých politických stran bude nebývale silný
Dosud opomíjených eurovoleb se nyní strany bojí. Zatřást mohou i s koalicí
Eurovolby 2014: s Kateřinou Konečnou (KSČM) a Pavlem Teličkou (ANO)
