Zkušenosti s gripeny se budou hodit
Ve světě není výjimečné, když politici odcházejí do významných pozic v nejrůznějších privátních firmách. Přestup bývalého ministra obrany Jaroslava Tvrdíka do čela ČSA však vzbudil poprask. Jednak mladý sociálnědemokratický politik má sice ekonomické vzdělání, ale zkušenosti z řízení tak velké a významné firmy mu nepochybně scházejí. A navíc v obecném povědomí bylo dosud zakořeněno, že České aerolinie jsou dobře řízenou a solidně hospodařící firmou. Vše tedy vypadá jako standardní přidělení trafiky, v tomto podání opravdu velmi lukrativní. Tvrdík patřil do okruhu dnes asi nejvlivnějšího muže v zemi – Stanislava Grosse, a ten se o něj zkrátka a dobře postaral.
Pozorovatele může napadnout, že bývalý ministr si jen odskočil na zajímavý post, na němž bude stále dost na očích veřejnosti a zůstane připraven pro hladký návrat do politiky v případě, že se změní mocenská konstelace. Jenže sám Tvrdík, který jinak mlčí o svém novém angažmá jako hrob, se prostřednictvím svého mluvčího dušuje, že s politikou definitivně seknul a hodlá se nadále živit jako manažer. A potvrzují to i někteří lidé z jeho okolí. Nutno dodat, že sociální demokracie dala svému oblíbenému politikovi pro start nové kariéry doslova a do písmene pořádná křídla.
Při hlubším pohledu na situaci v ČSA se ale ukazuje, že si Tvrdík kousl do pořádného sousta a bude mít co dělat, aby se jím nezadusil a své manažerské perspektivy neutopil hned na počátku. Hospodaření firmy není zdaleka tak blýskavé, jak se odvolanému prezidentu Kůlovi dařilo poměrně dlouho prezentovat. Firma potřebuje pořádnou racionalizaci a především zeštíhlení. Rychlý růst mezd, doprovázený v minulých letech i růstem počtu zaměstnanců, nebyl doprovázen odpovídajícím růstem výnosů a od Tvrdíka se očekává, že tento vývoj otočí. Zda i v této činnosti dokáže být tak úspěšný jako v průzkumech popularity českých politiků, je ve hvězdách. Hned od počátku bude pod silným tlakem odborů, protože ve firmě neexistuje dohoda o mzdách. Odříkaného chlebíčku největší krajíc, chce se zvolat. Připomeňme si, že důvodem jeho odchodu z kabinetu byla neochota tvrdě racionalizovat armádu. Uzavírání posádek a drastická reforma armády je nyní na jeho nástupci Kostelkovi. Že by se Tvrdíkovi zdálo propouštění leteckého personálu méně komplikované než rozdávání výpovědí přebytečným důstojníkům? Snad.
Nový prezident bude také muset přemýšlet o strategických záležitostech, jejichž vyřešení nesnese dlouhý odklad. Příkladem je osud charterové dopravy. Kůlův projekt akvizice Travel Service neprošel. Jeho vlastníci odmítli prodat více než padesát procent akcií, a ČSA by tak nezískaly nad největší českou charterovou společností kontrolu. A na půl spoluvlastnit firmu s cestovními kancelářemi, které mají zcela opačné obchodní zájmy oproti ČSA, by bylo asi málo produktivní. Cestovka na rozdíl od aerolinek chce mít letenky co nejlevnější a zisk realizovat jinde. Tvrdíkův management se nyní bude muset rozhodnout, zda nebude dělat nic, a pod tlakem konkurence postupně zcela ztratí výnosy z letů na dovolenou, což bude snižovat využití letadel, nebo se pokusí v charterech o expanzi. V tom případě by musela následovat cenová válka s Travel Service, která může přijít aerolinky na pěkné peníze, a navíc ještě přimět charterové společnosti k pokusu konkurovat ČSA v pravidelné dopravě.
Jenže kromě toho čeká ČSA jedno opravdu klíčové strategické rozhodnutí, které zůstalo ve stínu pozornosti médií i všech osob, které se k přepřahání v letecké společnosti minulý týden vyjadřovaly. Již v příštím roce budou ČSA rozhodovat o obměně svého letadlového parku stroji nové generace. Během deseti let aerolinky nakoupí nebo pronajmou více než šedesát strojů moderních typů. O mnohamiliardovou zakázku na proudová letadla se střetne americký Boeing s evropským Airbusem a člověku se nedobytně vtírá pocit, že kdyby se nedávná návštěva premiéra Špidly v USA odehrávala až po této výměně, nebyl by George W. Bush zdaleka tak příjemný a přátelský. Lze totiž očekávat, že Tvrdíkem řízené ČSA budou mít mnohem více proevropský kurs, než tomu bylo dosud, kdy páteří letadlového parku jsou staré typy amerických B 737. O tom, že kolem výběru letadel bude pořádná mela, není třeba diskutovat stejně jako o tom, že díky tendru na stíhačky má Tvrdík s lobbováním výrobců letadel opravdu dost zkušeností.
Nepůjde jen o ekonomické a technické podmínky. Po pravdě řečeno takovéhle rozhodování má vždy svůj politický rozměr a každá vláda si pojistí, aby měla poslední slovo. Stejně tak je jasné, že právě v Čechách nemá momentálně americká společnost zrovna nejlepší renomé vzhledem ke stále skomírajícímu Aeru Vodochody. Příchod Tvrdíka do Ruzyně je jednak zárukou, že politici budou mít výběr letadel pevně pod kontrolou a jednak signálem Boeingu, že jeho šance jsou vinou jeho dosavadního působení v Česku poněkud slabší.
