Nynější imigrační vlna může prudce ovlivnit pracovní trh Evropy a způsobit pokles mezd v některých oborech. Ukazuje to příklad kubánské emigrace do Spojených států, která přeci jen měla vliv na pracovní trh v Miami. Dlouho dobu přitom ekonomové soudili opak.
Kouzlo i úskalí ekonomie spočívá v omezené možnosti ověřit výsledky experimentem. Zatímco chemik se může zavřít do laboratoře a provádět jeden a týž pokus stále dokola, ekonom analyzuje systém zpravidla vždy za pochodu, „naostro“.
Ostatně, těžko lze zavřít lidskou společnost na nějaký čas do laboratoře, tu zvyšovat sociální transfery, tu ubírat na daních a čekat, „co to udělá“. Lidé nejsou molekuly. A trh – a ekonomický systém vůbec – není souborem molekul, ale právě lidí. Máme tu ovšem lidi, jako je třeba Fidel Castro, kteří leckdy nevědomky s lidskou společností experimentují, a ekonomům tak poskytují cenný výzkumný materiál.
Totiž když ekonom hodlá zkoumat třeba dopad imigrace na pracovní trh hostitelské země či regionu, výtečně mu poslouží zkoumání důsledku výnosu kubánského vůdce z 20. dubna 1980.
Tehdy před 35 lety Castro vyhlásil, že všem Kubáncům, kteří si tak budou přát, umožní svobodně opustit „ostrov svobody“, aby se mohli vydat k břehům Spojených států. Do září 1980 využilo možnosti na 125 tisíc Kubánců. Do Miami odplouvali z kubánského přístavu Mariel – proto se jim říká „Marielitos“.
Nynější imigrační vlnou budou neblaze zasaženi ti obyvatelé Evropy, kteří jsou přistěhovalcům nejvíce podobní – ve smyslu obdobných šancí na pracovním trhu
Ekonomové dodnes zkoumají, jak imigrační vlna „Marielitos“ ovlivnila miamský pracovní trh. Ten se jim tak zpětně stává pomyslnou laboratoří. Do zkoumání se nejprve, v roce 1990, pustil ekonom David Card. Ve své studii dospěl k závěru, že přistěhovalecká vlna z přístavu Mariel neměla jakkoli zásadní dopad na pracovní trh v Miami, přestože ten musel takřka ze dne na den absorbovat obrovské množství imigrantů.
Mzdová úroveň v Miami se nesnížila. Beze změny zůstala i nezaměstnanost, a to i mezi pracovníky s nízkým vzděláním. Závěry Cardovy studie se tak staly vítaným argumentem zastánců imigrace.
Čtvrtstoletí po vydání Cardovy práce se na případ „Marielitos“ zaměřil harvardský ekonom George Borjas. Miamský trh práce počátku 80. let analyzoval zevrubněji a detailněji než Card – a hle, tehdejší imigrační vlna má náhle úplně jiný význam. Borjas si ve své studii publikované letos v září všímá zejména toho, že podstatná část „Marielitos“ měla nízkou kvalifikaci.
Asi 60 procent z nich nedosáhlo ani středoškolského vzdělání. Jen desetina pak disponovala vysokoškolským diplomem. Takže zatímco imigrační vlna z přístavu Mariel zvýšila nabídku na pracovním trhu v Miami „jen“ o osm procent, počet lidí s nedokončeným středoškolským vzděláním tam v řádu několika měsíců vzrostl hned o pětinu!
Voliči Le Penové se bojí konkurence
Borjas na rozdíl od Carda analyzuje právě dopad přistěhovalecké vlny z Kuby na specifickou skupinu obyvatel Miami s nedokončeným středoškolským vzděláním. Zjišťuje, že jejich mzdy dramaticky poklesly. A to absolutně i relativně, vůči lidem s dokončeným středoškolským, nebo dokonce s vysokoškolským vzděláním.
Borjas odhaduje, že mezi lety 1979 a 1985 klesly mzdy dané skupiny obyvatel Miami o téměř třetinu – právě vlivem imigrační vlny z přístavu Mariel.
Netřeba dodávat, že někdejší Castrem iniciovaný ekonomický experiment a jeho důsledky jsou zvláště podstatné v dnešní době. Borjasova studie napovídá, že nynější imigrační vlnou budou neblaze zasaženi ti obyvatelé Evropy, kteří jsou přistěhovalcům „nejvíce podobní“ – ve smyslu obdobných šancí na pracovním trhu. Vysvětluje tak také, proč dnes řada francouzských muslimů s přistěhovaleckými kořeny volí Le Penovou. Bojí se konkurence.
Čtěte také:
Migranti můžou nastartovat druhý hospodářský zázrak, myslí si šéf Mercedesu
Le Penovou čeká za výroky o muslimech soud. Přirovnala je k okupantům
V Německu našlo práci 17 tisíc migrantů. Dalším brání zákony i vzdělání
